Že by došlo na globální vybírání daně podle místa působení? Úder na velké technologické firmy, které si zvykly neplatit nic? Ještě silnější nástroj než digitální daň? S touto nadějí lze pohlížet na americký návrh, který prezident Joe Biden rozeslal 135 účastníkům letitého vyjednávání OECD o tom, jak bránit daňovým únikům a přesunu zisku do rájů nulových sazeb. Ministryně financí Janet Yellenová pak o návrhu informovala ve svém virtuálním vystoupení na jarním zasedání Mezinárodního měnového fondu.

Je to samozřejmě nouze, co učí Bidena housti. Ohlašuje řadu obrovských výdajových programů a musí najít přesvědčivou odpověď, kde na to vzít. Připomeňme si, že Kongresem už prošel krátkodobý záchranný plán za 1,9 bilionu dolarů a nyní se tam tlačí střednědobý plán rekonstrukce infrastruktury a posílení konkurenceschopnosti amerického průmyslu za 2,2 biliony dolarů. Ani tím to nekončí, následovat má skoro stejně drahý program obnovy institucí sociálního státu. Státní dluh mezitím překročil 100 procent HDP čili USA žijí celý jeden rok plně na dluh. A není jiná cesta, jak pokračovat s financováním, než zvýšit daňové výnosy.

Také tyto plány už se dost konkretizují. Něco má vynést rozšíření daňového základu (likvidace různých výjimek), ale to hlavní bude ve vyšších sazbách a nových daních. Ty budou orientovány na nejvyšší příjmy a největší zisky. Na to však mají velké firmy velice jednoduchou protihru, zdrhnou. Zisky přesunou do zahraničí a náklady budou vykazovat doma, takže nebude co zdanit.

Tomu už lze čelit jen na mezinárodní úrovni, společně, alespoň v rámci těch nejbohatších států. Pokud se státy s rozhodujícím podílem na světovém obchodu dohodnou na základní úrovni daní, mohou pak případně vyjednat ochranu takového režimu v podobě prohibitivních cel namířených na podhazující státy, daňové ráje. Musí se dosáhnout toho, aby se jim to krutě nevyplatilo.

To první, americký návrh globální minimální daně ve výši 21 procent, je tedy venku, a to druhé už dlouho doporučují kalifornští ekonomové Saez a Zucman, představující odborné zázemí senátorky Warrenové a dalších představitelů liberálního křídla Demokratů. Většina Bidenových návrhů je z této dílny. Velký vliv má také ekonomka Maria Mazzucatová z London Imperial College.

U Bidenova návrhu je tedy zřetelný domácí základ (potřeba podstatně zvýšit daňový výnos), pro který hledá mezinárodní řešení (znemožnit únik). Ono vlastně nejde jen o ty prachy, ale taky o to, kdo bude mít kontrolu nad ekonomikou. Velké firmy jako Google, Amazon nebo Facebook si zvykly na to, že jsou silnější než vlády, podobně jako největší banky. Jsou proto dlouho v hledáčku liberálního křídla Demokratické strany. Některé návrhy tam zní docela drsně, jako třeba rozbít velké korporace na řadu menších jako se to kdysi udělalo s telefonním monopolem Bell.

Úder shora se kombinuje s tlakem zdola. V Amazonu se zaměstnanci vzchopili k pokusu o vytvoření odborové organizace, ale nemají to snadné, protože jejich smlouvy jsou nastaveny jinak, každý tam vlastně sólově „podniká“. Fakticky však jde o právo na odborovou organizovanost, a tak se boj pracujících v Amazonu stal podnětem pro pokus o důraznější zákonnou ochranu zaměstnanců. To je další z návrhů Bidenovy legislativní tsunami. Může dolehnout i na další technologické giganty a platformy využívající takového švarcsystému. Biden nevzdal ani pokus o zdvojnásobení minimální mzdy.

Když to sečteme – peníze na ruku v záchranném balíčku, vznik nových kvalitních pracovních míst, zdvojnásobení minimální mzdy, sociální jistoty, podpora odborů, a k tomu okázalý boj proti nerovnostem formou progresívního zdanění nejbohatších a nejmocnějších. To všechno jsou kroky, které mohou milionům lidí opravdu pomoci, ale teprve až se definitivně prosadí. Teď tedy mobilizují elektorát, aby nedovolil, že do toho opozice vrazí vidle. To nám ukazuje v kostce základ současné Bidenovy strategie. Svou politickou podporu buduje napřímo, přes hlavy republikánských zákonodárců. Získává nové voliče, ty, kterým Republikáni odmítli pomoci. Domácí vývoj v USA je tak dramatičtější než mezinárodní návrhy.

Vyjednávání OECD o větší kontrole zdanění probíhá už celé desetiletí. Poslední dobou byly hlavním problémem americké technologické firmy, které podnikají v nevymezitelném prostoru, hromadí peníze i moc a nikdo na ně nemůže. USA zatím byly proti jednostrannému tlaku na americké subjekty. Vláda Donalda Trumpa zkusila navrhnout dobrovolné řešení, ať se tyto technologické firmy podřídí z vlastního rozhodnutí. Současná změna postoje Washingtonu by znamenala, že zvláštní režim se má týkat stovky největších nadnárodních firem bez ohledu na státní nebo sektorovou příslušnost. Rozhodne jen rozsah tržeb a zisku.

To by mohlo vést ke globální dohodě, jejíž návrh podle Financial Times se může vynořit už v létě. Podle šéfa Pascala Saint-Amanse, daňového úseku v OECD, jde o „velice pozitivní reset jednání“, za kterým svítá naděje na růst daňových příjmů i pro další účastníky. Ostatně, souhlas s tímto americkým návrhem by znamenal, že válka o digitální daně, kvůli které hrozily USA sankcemi vůči Francii, Británii, Itálii nebo Španělsku, je odpískána.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele