Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zaskočil svého hlavního sponzora, amerického prezidenta Joe Bidena a americký Kongres svým důrazným požadavkem, aby ho okamžitě přijali na rychlou návštěvu. Nakonec mu vyhověli, ale pokud šlo o to vymámit z nich něco nového, tak ani tento okázalý pokus neuspěl. Zelenskyj by chtěl ještě zázračnější zbraně, ještě inteligentnější rakety s dlouhým doletem, aby jejich odpaliště nebylo Rusům na dostřel. Jenomže ty by pak mohly zamířit i do hloubi ruského území, čemuž se chce Biden rozhodně vyhnout.

Ukrajinský prezident odmítal vzít na vědomí opakované narážky, že takové rakety – podobně jako nejnovější tanky – prostě nedostane. Západ nechce rozšiřovat válku mimo Ukrajinu a nevěří tvrzením, že se něco takového stane, proto tím spíše nestojí o to, aby to sám aktivně vyprovokoval.

Nakonec musely jít diplomatické zdvořilůstky stranou a prezident Biden otevřeně odmítl svému ukrajinskému protějšku, že by mohl dostat z Ameriky nejen běžné obranné, ale také nejmodernější útočné zbraně. Využil přitom tiskové konference po setkání v Bílém domě, aby to slyšeli všichni:

„Myšlenka, že poskytneme Ukrajině materiál, který je zásadně odlišný od toho, co zatím dostávají, může způsobit rozkol v NATO a EU i ve zbytku světa. Dáváme Ukrajině vše, co potřebuje k vlastní obraně,“ řekl americký prezident na dotaz ukrajinského novináře, proč jim USA nedají vše, oč Ukrajina žádá.

Jak v této souvislosti připomíná agentura Bloomberg, z podobného důvodu NATO měsíce odmítalo souhlasit s ukrajinskými výzvami k vytvoření bezletové zóny hlídané letadly NATO. U několika zemí v alianci, včetně bývalých sovětských satelitů jako je Polsko, je to trochu jinak, rádi by na Rusa udeřili plnou silou. Většina je však jinde.

"Strávil jsem několik set hodin tváří v tvář našim evropským spojencům a hlavám států těchto zemí a zdůvodňoval, proč je v zájmu jejich drtivé většiny, aby nadále podporovali Ukrajinu," řekl Biden. "Plně to chápou, ale nechtějí jít do války s Ruskem. Nestojí o třetí světovou válku." (ZDE)

Také New York Times shrnují výsledky Zelenského cesty do Bílého domu a amerického Kongresu pod titulkem, že nedostane skoro nic ze seznamu zbraní, které požadoval. Jeho dopis Ježíškovi vyšel naprázdno. Povzbudivější je sdělení mluvčího národní bezpečností rady USA Johna Kirbyho, že většina jednání obou prezidentů ani nebyla věnována tomuto tématu. Mluvilo se hlavně o budoucnosti, co teď s tím.

Jak Kirby uvedl, diskuse „se neřídila seznamem dodatečných požadavků. Proběhla mnohem širší, hlubší diskuse o situaci na Ukrajině a co lze čekat od budoucnosti.“ (ZDE)

V Česku situaci podrobně sleduje bezpečnostní expert Miloš Balabán, a ten v Právu píše:

„Lze se domnívat, že mimo kamery šla na jednáních se Zelenským řeč i o aktuální situaci na ukrajinských bojištích. Nebylo totiž možné před návštěvou přehlédnout vyjádření špiček ukrajinské armády, které upozorňovaly na nadcházející kritické měsíce.

Podle náčelníka generálního štábu Zalužného a velitele pozemních vojsk Syrského brzy opět hrozí ruský útok na Kyjev konsolidovanými ruskými silami, kterým bude nutné čelit „s omezenými zdroji“, jimž velí. Ukrajinská protiofenzíva s americkou pomocí v zádech je možná, nicméně její výsledek si nyní asi nikdo netroufá odhadnout.“

To nejlépe vysvětluje spěch Zelenského, aby se návštěva Bílého domu odehrála v nejbližších dnech. Situace na frontě neodpovídá slibům rychlého vítězství, a tak nemá cenu vyčkávat, až to bude každému jasné. Komu by se chtělo podporovat někoho bez šancí? Financovat poražené je špatná investice.

Byly tu i další důvody. Náklady války jsou enormní. Bidenova vláda už si zvykla, ale i na ni to začíná být moc. Navíc nejde jen o peníze, těmi se nestřílí. Docházejí jak náboje, tak funkční děla, a u obojího chvíli trvá, než se to znovu vyrobí. Na frontě se střílí takovou intenzitou, že zahraniční lauf je po pár týdnech rozviklaný, ale generálku nemá kdo a kde udělat. Od německých a amerických houfnic se chce desetkrát víc, než na co byly konstruovány. Za měsíc se vystřílí víc raket, než je roční výrobní kapacita jejich dodavatele.

Rusko to má pod kontrolou, ale pestré ukrajinské arzenály typu „každý pes, jiná ves“ nemají šanci na systematickou údržbu a doplňování. Nemluvě o lidech, a zrovna pro ty nejzázračnější zbraně, které vyžadují inženýrskou obsluhu.

Nakonec Zelenskyj dostane jen baterii Patriotů, která byla slíbena už dříve. To máme jednu ránu za sto milionů korun. Ani tohle není zbraň pro masové využití, které se teď na frontě praktikuje. Ukrajinci by jich potřebovali stovky, dostanou pár jednotlivých kusů. Ruský prezident Putin okamžitě označil Patrioty za zastaralé, což určitě jsou ve srovnání s hypersonickými střelami, které Rusko zavede do výzbroje v lednu. Tam cenu jedné rány ani neznáme, ale jak Putin oznámil na zasedání velitelské rady ruského ministerstva obrany, teď se na peníze nehledí: „Země dá ozbrojeným silám vše, oč požádají.“ (ZDE)

V Americe se na peníze hledí. Pro válečné úsilí Ukrajiny je důležité schválení federálního rozpočtu Spojených států, kde už je pro Ukrajinu zakomponována částka dalších 45 miliard dolarů. Moc dobře to nejde, zatím prošel jen Sněmovnou reprezentantů. A tahle věc opravdu spěchá, protože v lednu Kongres dostane jiné vedení, když ve volbách v mezidobí získali většinu Republikáni. Ti nejsou moc nakloněni podobným bezvýchodným výdajům a už začali vyhrožovat vytvářením různých vyšetřovacích komisí, které si budou chtít ověřit, zda se někde něco nerozkradlo.

V příštím roce nebude pro Bidenovu administrativu moc příznivý poměr sil ani v Senátu. Demokraté sice vyhráli doplňovací volby do horní komory a teoreticky posílili své zastoupení do poměru 51:49, jenže události nastávají i po volbách. Demokratická senátorka Kristen Synemová opustila stranické řady a chce dál pokračovat jako nezávislá. Nejistotu nadále představuje hlas senátora Joe Manchina, formálně také Demokrata, fakticky souputníka opozice. To nás blíží patové situaci minulého dvouletého období.

Politickou atomovku pak představuje úterní nucený návrat zakladatele burzy kryptoměn FTX Sama Bankmana-Frieda, neboť jde o tuneláře s velkým politickým krytím. FTX lehla po vzoru někdejších českých kuponových fondů, když si správa pletla peníze investorů s vlastním kapitálem a najednou přišla o deset miliard dolarů. Jenže předtím šéf FTX patřil k největším sponzorům politických stran. Nejprve se na něj vyneslo, že před listopadovými volbami dal 29 milionů Demokratům, a pak se ukázalo, že stejně velkou částku dal i Republikánům. Zákonný limit je 25 tisíc dolarů.

To vypadá na další vyšetřovací komise, které budou chtít zjistit, jak tyto peníze vznikly, kdo je dostal a k čemu je použil. Další podezření mluví o tom, že pral peníze pro ukrajinskou vládu, která přes jeho burzu kryptoměny proháněla zdroje z americké pomoci. Zadělává se tak na další otřesy v mocenských strukturách Kongresu, jako by nestačilo stále drsnější vyšetřování okupace Kapitolu bouřícími se voliči Trumpa z 6. ledna 2020.

New York Times tomu věnovaly hezký článek pod titulkem Proč nikdo v politice nechce o skandálu Sama Bankmana-Frieda mluvit. Ještě v květnu totiž zakladatel FTX naznačoval, že by chtěl vložit do příští prezidentské volební kampaně hned miliardu dolarů.

Později tvrdil, že to byla jen taková srandička. Ale dovolit by si to mohl, jednu chvíli byl oceňován až na 26,5 miliardy dolarů, než pár dní po listopadových volbách skoro o všechno přišel. Chvíli se pak ztratil na Bahamách, ale před Vánoci se vrátil do USA a byl propuštěn na kauci 250 milionů dolarů. Teď tedy bude doma mluvit. (ZDE)

Nelze se divit, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj spěchal s pokusem využít dobrých vztahů s někým, kdo může být za pár týdnů „ancien régime“. V únoru či březnu to může v Americe i na Ukrajině vypadat úplně jinak.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele