Hlásíme-li se ke křesťanské tradici, nemůžeme přezírat nekřesťanské odírání zaměstnanců. Že nejde o nějaký socialistický úlet, ale o nespravedlnost volající do nebe, potvrzuje to, že se v tomto duchu ozval i biskup Malý, když se připojil k požadavkům mizerně placených zaměstnanců zahraničních obchodních řetězců.

Jak Malý napsal na katolických internetových stránkách, podle Českého statistického úřadu prodejce potravinářského zboží bral koncem loňska v průměru 13 438 korun hrubého, což po odečtení povinných odvodů dává výdělek na hranici chudoby. Desetina nejhůře placených prodavačů v potravinách brala v první polovině letoška méně než 113 procent minimální mzdy, když před pěti lety to bylo 127 procent. U pokladníků tento podíl letos klesl na 126 procent minimální mzdy ze 139 procent v roce 2011, píše biskup s odkazem na oficiální statistiky. (ZDE)

Za poctivou práci poctivou odměnu, to je princip, jehož obrana je doložena už od biblických časů. Viz Evangelium Lukášovo a jeho tlumočení názoru nejvyšších míst, že jest hoden dělník mzdy své.

Zároveň nutno připomenout, že česká minimální mzda je dobrá jako domácí měřítko, když ukazuje, jak se mzdy vyvíjí ve srovnání s minimem, ale potom je třeba připomenout, že česká minimální mzda je jednou z nejnižších v Evropě.

Proč je tomu tak ještě třicet let po obnově tržní ekonomiky? Proč v té tržní ekonomice nejhůře funguje trh práce? Připomeňme si, že pokud nevěříme na zázraky, všechny hodnoty vznikají jen z práce a kapitálu. Proč je v Česku převážně zahraniční kapitál nadhodnocován a práce podceněna? To jsou otázky, jejichž správná odpověď rozhodne o konkurenceschopnosti země. Strategie laciné práce, která nás zabetonovává v minulosti, není schopna reagovat na valící lavinu změn, jimž se říká další průmyslová revoluce.

Program ČSSD si z toho vybírá to nejsrozumitelnější:

Za stejnou práci stejnou odměnu, platy musí růst!

Ta stejná odměna se týká také žen, jejichž průměrné platy jsou o pětinu nižší než platy mužů. To Česku vynáší další nelichotivé prvenství. Dobrý programový nápad představuje záměr zavést bezplatné kurzy platového vyjednávání na úřadech práce a povinnost firem pravidelně hodnotit mzdové rozdíly žen a mužů. Velký dopad by mělo i to, kdyby zákoník práce zakázal sjednávat doložky o platové mlčenlivosti.

Pokud jde o minimální mzdu, má umožnit důstojný život, jak program připomíná, ale je to zároveň páka, o kterou se opírá celá mzdová soustava. Pohne-li se minimální mzdou, což může udělat vláda, impuls se rozeběhne i vyššími platovými pásmy státního a privátního sektoru. A lze to použít i opačně. Pokud by se minimální mzda navyšovala automaticky, aby se zachovával stanovený poměr k průměrné mzdě, zajišťovala by systém zespodu proti náhlým poklesům.

Program ČSSD přebírá uvedený princip a zároveň definuje nástupní trajektorii, aby to zakotvení dávalo smysl. Od ledna 2022 chce minimální mzdu na úrovni 18 tisíc Kč a od roku 2023 na úrovni 20 tisíc Kč. Pak už může usilovat o to, aby její pravidelné navyšování bylo zaručeno zákonem. Zvýšení minimální mzdy se pak odrazí v růstu zaručených mezd a průměrné mzdy a prospívá všem pracujícím, zdůrazňuje program ČSSD.

Mzdový systém je zároveň třeba odblokovat od nepřímých omezení, která jsme si tu nerozumně zavedli v minulosti v rámci „závodů ke dnu“ a rozsáhlého spoléhání na levnou práci. Jedním z nich je masové nasazování bezprávných zahraničních pracovníků prostřednictvím pracovních agentur. Počet pracujících cizinců u nás se blíží k 650 tisícům, z toho je zhruba pětina ze třetích zemí, tedy zemí mimo Evropskou unii. Jde především o pracovníky z Ukrajiny, následně z Mongolska, Srbska, Běloruska a Filipín. Podle odhadů personální společnosti Grafton by letos měli cizinci tvořit už 17 procent všech pracovních sil v Česku. (ZDE)

To jsou pochopitelně jen počty legálních pracujících, k nim bychom museli přičíst i počty cizinců, kteří u nás pracují na černo.

Samozřejmě, že mezi zahraničními pracovníky je pár drahých specialistů, ale jako celek představuje najímání cizinců umělé mzdové propadlo. To má krotit snahy českých občanů, aby jejich příjmy dosahovaly evropských standardů, když už jich dávno dosahuje vyvážené zboží…

ČSSD proto chce zásadně omezit agenturní zaměstnávání. Prosazuje docela revoluční záměr, aby firmy nesměly zaměstnávat přes agentury více než 10 % lidí a agentury nesměly najímat cizince. Činnost agentur má být omezena jen na zprostředkování dočasné práce. Provázet to mají přísnější postihy za nedodržování pravidel. Přímou odpovědnost ponesou jednatelé, a to včetně zákazu činnosti. Dlouhodobý program Vize ČSSD pro Česko 2030 pak jde ještě dál a zdůrazňuje, že zodpovědnost za případnou nelegální činnost agentur práce nebo obecně nelegální práce musí nést její odběratelé. Specialistou pro dohled a prosazování pravidel pracovního trhu má být posílený inspektorát práce a vznik speciálních pracovních soudů, které by sloužily i jako poradenské místo.

Volání firem, že nejsou lidi, je v rozporu s trendem digitalizace a automatizace, který bude pracovní náročnost české ekonomiky snižovat. Ochrana domácího trhu práce bude dříve nebo později naprosto nezbytná. Vedle toho je však potřeba i ochrana určitých obzvlášť zranitelných skupin, jako jsou třeba propuštění pracovníci ve věku nad 50 let. Těm má pomoci programový návrh, aby byly firmám poskytovány příspěvky za jejich zaměstnání.

Razantní jsou návrhy na zkracování pracovní doby, což je další nástroj ochrany zbylé práce pro české zaměstnance. Zároveň není pochyb, že s větším množstvím volného času se žije lépe a radostněji. „Nejpozději od ledna 2025 omezíme pracovní dobu na 35 hodin týdně, a to bez krácení mzdy,“ píše se v programovém „desateru“ ČSSD. Cílem je zavést čtyřdenní pracovní týden. Firmy mohou nadále vyžadovat po svých zaměstnancích i vyšší počet odpracovaných hodin, ale za každou odpracovanou hodinu navíc bude zaměstnanci ze zákona náležet 50 % přesčasový příplatek. ČSSD dále požaduje, aby od ledna 2023 bylo zavedeno pět týdnů dovolené pro všechny.

Vraťme se ještě ke mzdám. V dlouhodobé vizi ČSSD pro rok 2030 najdeme: „Skrze strategickou hospodářskou politiku, podporu národního hospodářství a zvyšování minimální mzdy a platů ve veřejné sféře chceme, aby v roce 2025 dosáhla průměrná mzda 45 tisíc korun. Reálná mzda musí předbíhat růst cen.“ Je to reálné?

Pro srovnání připomeňme, že současná průměrná hrubá mzda činí něco přes 35 tisíc korun. Ponechme teď stranou prodavačky potravin z úvodu. V příštích pěti letech bychom tedy potřebovali mzdový růst o necelých 30 procent. Kdyby to šlo pravidelným tempem, pohybujeme se kolem 6 procent ročně. Z toho však dvě procenta obstará inflace. Další dvě až tři procenta nabízí hospodářský růst. Chce toho ČSSD moc, když prosazuje zrychlení dlouhodobě silně zaostávajícího mzdového růstu o procento nad hospodářský růst?

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele