Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga by nejspíš proběhla, i kdyby nebyla válka na Ukrajině. Si má za sebou třetí volbu a Rusko je největší soused. Teď však jsou klíčová témata spolupráce mnohem naléhavější. Obě velmoci se cítí obkličovány Západem a jsou odhodlány odmítat hegemonii USA.

Základní prvky toho, co Rusko a Čína chtějí, najdeme ve společném prohlášení. Místo Američany prosazovaného uspořádání světa „podle pravidel“, čímž se myslí podle pravidel, které můře Washington kdykoliv jednostranně měnit, mluví o mezinárodním sytému mezinárodního práva, jehož jádrem jsou Spojené národy. Místo unipolárního světa, který uznává jen zájmy USA, volají po multipolárním světě, ve kterém jsou respektovány oprávněné bezpečnostní zájmy i dalších velmocí.

Historický význam tohoto úsilí vyzařuje ze slov čínského prezidenta Si, když se loučil po závěrečné recepci v Moskvě s ruským prezidentem Vladimírem Putinem: "Společně bychom měli prosazovat tyto změny, které tu chybí již 100 let."

To přimělo New York Times k úvaze, proč jsou si nyní Čína Rusko bližší než kdykoliv předtím?

Zajímavější bude, jak blízko to tedy je. Na oficiálních stránkách Kremlu najdeme výčet 14 společných dokumentů, které byly v Moskvě podepsány.

Tomuto seznamu dominuje společné prohlášení obou zemí o tom, že prohlubování vztahů komplexního partnerství a strategické spolupráce vstupuje do nové epochy. To nemusí být jen formální obrat, který k takovým návštěvám patří. Bude se to pravidelně probírat na nejvyšší úrovni, upřesňuje dokument o aktualizaci mechanismu takových setkání, který byl dohodnut už roku 1997. Následuje plán hlavních směrů hospodářské spolupráce do roku 2030.

Někde v těchto dohodách bude i něco o pomoci čínským investorům přebírat ruské podniky, ze kterých západní sankce vyhnaly ty zahraniční. Zbrojní a podobné úkoly budou v zákrytu za výrazem „strategické“ z úvodního dokumentu.

Těžké váhy jsou ze světa vědy. Je tu obecná dohoda o spolupráci v základním výzkumu a pak dílčí z jaderné oblasti. Patří sem především komplexní program dlouhodobé spolupráce při vývoji jaderných reaktorů rychlých neutronů, které by byly schopné zpracovávat vyhořelé jaderné palivo, čili uzavírat palivový cyklus. Myšlenka to není nová, ale realizace je obtížná. Rusko má být v tomto oboru nejdál.

Další dohoda se týká sjednoceného institutu jaderného výzkumu v Dubně (odkud jsme se nedávno stáhli), kam zamíří mladí čínští vědci. Zakládá se tak nová spolupracující generace.

Dílčí dohody jsou o spolupráci na ruském Dálném východě a v Arktidě (jde hlavně o budování propojující infrastruktury), o spolupráci na mezinárodních veletrzích, v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu, o ruských investicích do zpracování sóji na provinční úrovni. Lidovku představuje spolupráce v oblasti ochrany spotřebitelů nebo v oblasti řízení státních podniků. Má se to dostat i k lidem, proto byla uzavřena dohoda o společném vytváření televizních programů a další dohody o spolupráci státních televizních společností a národních zpravodajských agentur.

Rozhlížel jsem se po komentářích této vrcholné čínské návštěvy v Moskvě i mimo hlavní média. Německý list Augsburger Allgemeine si všímá pompy, která událost provázela. Tuto symboliku připisuje snaze ukázat, že rusko-čínské spojenectví drží pevně pohromadě. Vidí to i ve složení delegací, kdy na ruské straně doprovázela ministry zahraničí, obrany a financí taky předsedkyně centrální banky Elvira Nabiullinová. Ukazuje to rostoucí význam jüanu pro Rusko. Na programu byla také spolupráce v oblasti zbrojení a kosmonautiky, jak ukázala účast představitelů příslušných ruských úřadů. Premiér Michail Mišustin vyčíslil hodnotu bilaterálních investičních projektů na více než 154 miliard eur a vyslovil se pro vytvoření pozemního koridoru pro vývoz obilí a dalšího zemědělského zboží z Ruska do Číny.

O válce na Ukrajině se v Moskvě veřejně moc nemluvilo, ale zmínka tam je. Čína přišla už před několika dny s mírovou iniciativou, která vychází vstříc všeobecné únavě z této války. Vidí okénko příležitosti, protože i těm zemím Západu, které podporují Ukrajinu, docházejí zbraně, munice i peníze. Dost vyčerpaná je také trpělivost evropského obyvatelstva s drsnými ekonomickými důsledky nepovedených sankcí. Spojené státy zatím odmítly čínský návrh okamžitého příměří, protože neobsahuje stažení ruských jednotek z veškerého ukrajinského území. Rusko ve společném prohlášení z rusko-čínských jednání v Moskvě uvádí, že je připraveno jednat.

S mnohem lepším ohlasem však může Čína počítat ve zbytku světa, kde žije dvakrát víc lidí než na Západě. Na uvedený poměr sil poukázal také profesor Čang Wei-wei, který vede Čínský institut na Univerzitě Fu-tien v Šanghaji a je někdejším tlumočníkem otce čínských reforem Teng Siao-pchinga. Našel jsem to na stránkách The China Academy, kam byl vystaven jeho rozhovor pro ruskou televizi Russia Today. Odpovídal na otázku, zda se Čína nebojí podobné izolace, jaké je teď vystaveno Rusko.

Izolace? „Rusko je izolováno Západem (West), ale ten je izolován zbytkem světa (rest). Rest je větší než West,“ upozorňuje profesor Čang. Jak dále připomněl, Čína je už devět let největší ekonomikou světa v přepočtu na paritu kupní síly. A když uvážíme jenom výrobu, tak vyrábí víc než zbytek světa dohromady. V řadě technologií předčila Spojené státy. Jejich obchod je dlouhodobě velice nevyrovnaný, USA vykazují soustavné obchodní schodky v rozsahu stovek miliard dolarů. Kdyby Čína ve svém zahraničním obchodě opustila dolarové platby, „dolar skončí ze dne na den“, konstatuje profesor Čang.

Američané jsou na Číně závislí i v tom, v čem dominují, ve výrobě zbraní. Jejich řídící elektronika se neobejde bez vzácných zemin. Jak však poukazuje americký týdeník Forbes, i když má Čína pouze 36 procent známých světových zásob vzácných zemin, díky záměrné a metodické strategii kontroluje více než 70 procent světové těžební kapacity. A ještě významnější je to, že Čína ovládá téměř 90 procent světové zpracovatelské kapacity. Západní země se nemohou ani podílet na těžbě a zpracování vzácných zemin v Číně, průmyslová politika Pekingu je odtud v podstatě vytlačila.

Nešlo jen o zisk. Už v roce 1992 Teng Siao-pching prohlásil: „Blízký východ má svou ropu, Čína má vzácné zeminy. Čínská ložiska vzácných zemin představují 80 procent identifikovaných globálních rezerv a můžete porovnat stav těchto zásob s ropou na Středním východě: má to nesmírně důležitý strategický význam.“

Není pochyb o tom, že nejzávažnější důsledky kontroly vzácných zemin se týkají národní bezpečnosti, potvrzuje National Interest. Moderní zbraně nelze bez nich vyrábět, opravovat, udržovat a používat. Bývalý vysoký představitel Pentagonu Roger Zakheim varuje před čínskou dominancí na trhu vzácných zemin a konstatuje: "V podstatě jsme to postoupili Číně, a to ovlivňuje vše od našich stíhaček F-35 až po telefony, které používáme každý den."

Problém teď pokropily peníze, ale to je málo:

Bidenova administrativa v loňském roce udělila grant ve výši 35 milionů dolarů společnosti MP Materials na zpracování vzácných zemin v Mountain Pass v Kalifornii – v jediném takovém dole ve Spojených státech. Uvedená společnost však stále prodává svou surovinu do Číny, kde proběhne pokročilé zpracování. Je to proto, že také drtivá většina rafinérské kapacity vzácných zemin je v Číně. Podobně Spojené státy podporovaly australskou společnost Lynas Corporation při těžbě a zpracování vzácných zemin, ale těžké vzácné zeminy (těžké prvky) tato společnost stále získává z Číny.

Co z toho vyvodit?

Žijeme ve světě velkých závislostí. Poměry sil se vyrovnávají, je iluze, že některé z velkých zemí lze diktovat. Tím spíše, když se ty dvě největší – jedna co do rozlohy a zdrojů a druhá co do ekonomického výkonu – spojí.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele