Pomalu se začínáme chystat na další volební kampaň, a v mnoha místech sílí naděje, že také v komunálních volbách na podzim - po loňských sněmovních - zvítězí snaha o zásadnější změnu. V mnoha městech a obcích už se na to chystají a první iniciativní skupiny míří na větší podporu občanů tím, že jim dají větší slovo. Osvědčený je participativní rozpočet, kdy občané mohou sami rozhodnout o nějaké menší místní investici. Ale ke slovu se dostávají i vizionáři, uvažující o obecní energetice, finančně výhodném družstevním bydlení, podpoře místního trhu s biopotravinami nebo zachování místních služeb, od kterých chce dát pošta nebo jiný centrální partner ruce pryč.

Měl jsem zajímavý rozhovor s kandidátem na starostu obce na Berounsku, který chápe potřebu propojit všechny tato snahy do nějakého funkčního celku a zvažuje podporu i místní měnou. Teď hledá odbornou pomoc a zkušenosti, aby včas vznikl potřebný projekt. Co je třeba nastudovat? Kdo se u nás podobnými věcmi zabývá do hloubky? A nejde jen o nějaké iluze, které z nás udělají Dona Quijota v boji s větrnými mlýny?

Začněme tím posledním, o iluze nejde. Je tu změna trendu. Ocitáme se na podobném předělu, jako naši předci po vynálezu parního stroje a vzniku prvních fabrik. Vznikla obrovská síla, která vytáhla lidi z feudálního venkova do měst, protože dlouhé haly strojů zpočátku propojených jen řemeny potřebovaly taky vytrvalé ruce někdejších nevolníků. Bouřlivý růst průmyslových center, budování železnic, krutý konkurenční boj, ve kterém vyhrávali ti největší, probuzení odírané pracující třídy a boje za prosazení zastupitelské demokracie, to všechno charakterizovalo etapu, která pomalu končí. Končí, protože se probudily jiné síly a starý systém je zároveň vnímán jako hluboce nespravedlivý.

Je nespravedlivý nejen uvnitř společnosti, kde nahrává jen hornímu jednomu procentu, ale v zemích jako je Česko působí obzvlášť nespravedlivě i z hlediska mezinárodního postavení, protože je změnil v koloniální doplněk zahraničních centrál. Když tedy dejme tomu tu zahraniční podřízenost setřeseme, stále zůstane ještě ta domácí nespravedlnost, a bude ještě horší, až se horní procento přestane ohlížet na evropské normy.

Změna proto musí nastat hlavně doma, u nás i v okolních zemích, a právě teď vzniká pro tuto změnu největší šance. Ta šance se jmenuje decentralizace. Hlásí, že to, co dříve šlo dělat jen ve velkém, v závislosti, lze dělat nezávisle v malém, a často lépe. Karta se obrací. Už se nemusíme tlačit v přelidněných městech, většina populace nemusí být odsouzena k roli podřízeného zaměstnance. A po nápravě volá i naše demokracie. Je zmrzačená, je-li omezená na pouhou politickou reprezentaci, musí být provázena i demokracií ekonomickou.