Je hrozné vedro, možné je všechno. Otřásl jsem se nad českou zprávou na Echo24, že přední americký vědec označil vědu o klimatu za „masívní a šokující novinářskou pseudovědu“, ale narazil jsem. Moje žena Marie, která se mnou tiše nesouhlasí skoro ve všem, okamžitě radostně vykřikla: „Má pravdu!“ (ZDE)

Dobře, u nás doma (a možná i u Klausů a u Zemanů) má John F. Clauser pravdu, ale má ji i v domě, který obývá někde v kalifornské Pasadeně? I když jeho oborem je potírání „lokálního realismu“ v kvantové fyzice, s reálným životem to může být obtížnější. Představuji si, jak tento oslnivý znalec mikrosvěta, který učil svět zacházet s propojenými fotony, doma narazí na rozhodný nesouhlas jenom proto, že už toho bylo dost. Že má Nobelovku? I kdyby měl za zády třeba švédského krále!

Před očima rozvíjím scénu, jak zkušený instalatér a údržbář nových kvantových systémů (kvantový mechanik) přijde z práce dřív než jindy, hodí kabelu s nářadím do kouta a vysype na manželku Celinu utkvělou myšlenku, že bezpečné bio okurky by mohli mít i v zimě, kdyby si konečně postavili na zahradě ten skleník. „Ani náhodou!“ odsekne ta milá paní. „Kdo to pak bude zalévat a větrat?“ A jestliže věda není schopna vyřešit ani zalévání a větrání skleníku na zahradě, jak si může troufat řešit skleníkové podmínky na úrovni celé planety?

Dosti žertíků. John Clauser patří k nejoslnivějším osobnostem americké vědy. Ve skříni má ještě čerstvou Nobelovu cenu z roku 2022 za práci o nerovnosti CHSH, která se používá jako důkaz Bellova teorému. Znovu nevím, o co jde, ale když už jsem se o kvantovou mechaniku otřel minule, budu pokračovat na šikmé ploše. Ve Wikipedii jsem se dočetl, že experimentální verifikace této nerovnosti, o kterou se Clauser zasloužil, je považována za potvrzení, že příroda nemůže být popisována prostřednictvím této teorie.

Jeden fyzik tak vyvrátil něco, čemu věřila většina fyziků. Udělal z nich „mistry slepých uliček“. Ve skutečnosti to není jako u Cimrmana. Odehrává se to na nejzazším okraji poznání, kam dohlédnou jen nemnozí. A nesouhlas je chlebem vědy. V tom se vědci liší od majitelů jedné pravdy, že vítají pochybnosti, protože ty jim nabízejí nový úhel pohledu a možný nový směr bádání.

Je možné, že Clauser byl přizván mezi odmítače klimatických politik jako obecný specialista na vyvracení, aniž by do klimatického oboru srovnatelně pronikl. Něčím však pomoci přecejen může. Rozdíl mezi Zemí a dvojicí fotonů je sice velký, stačí je položit vedle sebe, ale budete překvapeni, kolik je tu souvislostí mezi výzkumem jednoho a možnými přístupy k druhému. Clauser je tím, kdo zachytil širší vějíř chování spárovaných (propojených) fotonů. Viděl (správněji – odvodil) víc, než nabízí horizontální a vertikální polarizace párujících a spárovaných částic.

Na polarizaci 1-0 se dobové teorie omezovaly, protože fyzici tenkrát neuměli nic jiného měřit. Clauser musel přijít s novým přístupem k pozorování mikrosvěta, aby rozšířil jejich obzor. Klíčové experimenty přitom proběhly už před 50 lety, ale dlouho je nikdo nebral vážně. Přirozeně, kdyby byly brány vážně, dostal by dřív víc na svůj výzkum a byl by dál. Takhle teď americká kvantová informatika pokulhává za Číňany.

Ale co když je to s klimatem podobné? Co když přehlížíme nějaký podstatný jev jen proto, že uniká pozornosti stávajících čidel a hlásičů? Co když někdo vytáhne kvantový manometr s forsáží a tryskou, a stará věda bude připečená v troubě?

Co tedy Clauser o klimatu říká? Koalice CO2, kam byl přijat do řídícího výboru a kde přednesl prohlášení, které mě tak pobouřilo, obecně odmítá vliv skleníkových plynů na oteplování, prý to s tím zadržováním energie není pravda. U nás se najde i mezi seriózními vědci pár zastánců této představy, ale popravdě, jsou to sirotci. Argumentují nějakými staršími experimenty v bůhvíjakých podmínkách a ignorují miliony jiných experimentů v recenzovaných pracích. Kdo by se o ten většinový názor zajímal, najde ho v první části Šesté hodnotící zprávy o klimatu, která se věnuje fyzikálním základům klimatických změn. Česky si to přečtete na webu Fakta o klimatu ZDE.

Pokud jde o názory Johna Clausera, klíčové je tvrzení, že žádná reálná klimatická krize neexistuje, jen se něco nafouklo a novináři nad tím šílí. Nepopírá problém, ale pobuřuje ho, že se na „klimatickou krizi“ alibisticky svádí spousta dalších problémů, které s klimatem vůbec nesouvisejí.

"Podle mého názoru žádná skutečná klimatická krize neexistuje," řekl. "Existuje však velmi reálný problém se zajištěním důstojné životní úrovně pro velké množství světové populace a s tím související energetická krize. Ta je zbytečně prohlubována tím, co je podle mého názoru nesprávná klimatická věda." (ZDE)

Zkusil bych tomu problému nahlédnout pod pokličku. Svět prožívá převratné technologické změny, které pomáhá šířit jak klimatická krize, tak válka na Ukrajině. Jistě, krizová témata byla využita, ale podle mne správně. Ale šlo by to i bez krize. I kdyby válka nebyla (kéž by!) a kdyby odmítači dominovali, tyto technologické změny lze jen přibrzdit, nikoliv udusit. Vyhrálo by to stejně, jen pomaleji. Těžko někomu rozmluvíte možnost mít elektřinu zadarmo.

Zmínka o „energetické krizi“ naznačuje, že velká energetika hledí s oprávněným podezřením na obnovitelné zdroje (a vůbec na novou ekonomiku, která vyhlíží otevřenou spolupráci, širší spektrum cílů, než je zisk, snižování role trhu), protože nabízejí únik z dosahu monopolních chapadel. Kdo světu vládl v minulých letech (vedle financí, samozřejmě)? Energetické a olejářské společnosti. A ty teď mají být největší obětí změn.

Jestliže se podstatná část energetiky (neříkám, že celá) dá poměrně snadno a rychle převést do decentralizovaných obnovitelných zdrojů, velká energetika musí mít nahnáno. Stačí se podívat na jejich letošní prudký pokles tržeb. Dovedu si představit, že vědci, kteří podpoří centrální energetiky, mohou počítat se štědřejšími příspěvky od těchto stále ještě velmi bohatých firem pro své vědní obory. Menšinový hlas se přitom zúročuje lépe, protože takový příspěvek se více cení a méně ředí.

Kvantové informatice bych přál, aby pro ni někdo hrábnul do kešeně, pravda, pod veřejným dohledem. Může být stejně nebezpečná jako jádro. Co mě však nejvíc mrzí, to je použití názvu CO2 Coalition pro vědecké sdružení odmítačů boje proti klimatickým změnám. Byl by to dobrý název pro přátele piva.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele