Hlavním bodem čtvrtečního programu bruselského summitu EU byla „neformální“ pracovní večeře o migraci, která skončila až za úsvitu. „Atmosféra byla hustá,“ popisuje ji český premiér Andrej Babiš. „Už nad ránem to vypadalo, že se nedomluvíme. Jednání bylo několikrát přerušeno. Jako V4 jsme se radili separátně a nakonec jsme prosadili, co jsme chtěli. Podle mě je to pro nás velký úspěch.“

Německá kancléřka volila tlumenější slova, ale i z nich lze vytušit, co se tam dělo: „Po intenzívní diskusi nad snad největší výzvou pro Evropskou unii mám dobrou zprávu, že jsme se dohodli na společném textu.“

Výzva to jistě byla velká, ale proudy migrantů jsou momentálně malé, prakticky na úrovni před krizi, dvacetkrát menší než před rokem.

Detailní pohled na migraci nabízí čerstvá ročenka OECD na toto téma ( International Migration Outlook 2018), která obsahuje nejnovější čísla. Dozvídáme se tak, že roku 2016 přišlo do Česka 37 500 migrantů a v protisměru odešlo 17 500 rezidentů, takže čistý přírůstek činil 20 tisíc osob. Tou dobou u nás žilo legálně 495 tisíc migrantů, z toho třetina v Praze. Trvalý pobyt mělo zařízeno 55 procent, a dvě pětiny z nich představovali občané zemí EU. Každý dvacátý obyvatel Česka se narodil v zahraničí, uvádí zmíněný zdroj.

Globální pohled je dramatičtější. Roku 2017 bylo 258 milionů lidí mimo zemi, ve které se narodili, z toho polovina byla v zemích OECD. Tohle číslo se jistě dá ve statistikách nějak dohledat, ročenka má 419 stránek, ale víc nám říká údaj, že trvalý pobyt tam mělo zařízeno 5 milionů osob. Další 4 miliony měly dočasné pracovní povolení a na univerzitách byly 3 miliony zahraničních studentů. Pokud jde o budoucnost migrace, „čelíme bezprecedentní nejistotě“, varuje OECD s poukazem na „geopolitické, klimatické a demografické změny“. Nicméně příliv uprchlíků může zvednout počet obyvatel zemí OECD v pracovním věku do roku 2020 jen o 0,4 procenta, píše se hned v úvodním textu této ročenky.