Bory šumí, voda hučí, ukazuje rukama tlumočnice do jazyka hluchých, zatímco hudba z tlampačů nad vstupními schody Rudolfina klade naléhavou otázku – Kde domov můj? Vnímám ji stále víc ve smyslu – Kdeže se to ten zemský ráj, domov můj ocitl? A na jazyk se dere nevhodná odpověď.

Neobvyklé shromáždění, první protest seniorů v dějinách České republiky, začalo ve středu po poledni na náměstí Jana Palacha v Praze a souběžně i v Chomutově a Lounech. Ukázalo, jak se rozšiřuje akční spolupráce různých vrstev společnosti. Spolupořadateli byli zdravotně postižení, odbory, občanské iniciativy - a tentokrát i studenti.

Většinu účastníků demonstrace asi dvou tisíc osob (spíš delegátů, zástupců mnoha dalších, kteří neměli dost sil) tvořili hodně staří lidé, kteří jsou zahnáni na pokraj očividné bídy. Horko snášejí s obtížemi, pohyb jim moc nejde, stání také, ale přišli nebo přijeli za ušetřené peníze, protože když budou mlčet jako ovce, bude to ještě horší.

Cítí se podvedeni, vláda slíbila, že bude důchodcům reformy kompenzovat. Místo toho je bezohledně obere. Oni to přežijí, když přežili válku, usoudila ve sněmovně zpravodajka novely zákona o důchodovém pojištění Gabriela Pecková, poslankyně ze stejné strany jako ministři Kalousek a Drábek (TOP 09).

Někteří demonstranti zjevně překročili své možnosti. Paní, která si chvilku odpočala na obrubníku ve stínu keříku u sochy mistra Antonína Dvořáka, se pokouší už na druhý pokus zvednout, ale je to práce pro tři lidi. Přišla, i když to nejde. Ano, nejde, - potvrzuje, – takhle to opravdu dál nejde.

Přijeli i vozíčkáři, na které se snášejí stejné morové rány. Ale zaznamenali jsme také výsledek toho, že tentokrát bába přemluvila vnučku – a protestům důchodců začala poskytovat podporu studentská iniciativa, která stála předtím u vysokoškolského Týdne neklidu.

„Čeští senioři byli poprvé v historii donuceni vyjít do ulic,“ volá k bělovlasým posluchačům předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes. „Hanba této vládě!“

České penze jsou o třetinu nižší, než je průměr EU – nikoliv v eurech, to by bylo mnohem horší, v přepočtu na paritu kupní síly. Sociální postavení seniorů je o pětinu horší, než bylo roku 1989. Přibývá lidí, kteří se musí rozhodnout, jestli si koupí léky, nebo potraviny.

Ve sněmovně bude příští týden ve druhém čtení novela zákona o důchodovém pojištění, která k růstu životních nákladů o 500 korun nabídne valorizaci jen o 156 korun, a tak to bude pokračovat i v dalších letech. Způsob, jakým byla tato novela předložena, znamená porušení všech legislativních předpisů. „Zákon byl předložen bez připomínkového řízení, proto jsme tady!“ burcuje Pernes.

Cenová valorizace bude prostě snížena na třetinu, a to ještě podle vývoje běžného spotřebního koše, nikoliv spotřebního koše seniorů, který obsahuje víc léků, zdravotních poplatků a dalších specifických potřeb. Předtím byl snížen i výpočet nových důchodů, takže 60 procent nových důchodců bude mít nižší důchod. Lidé, kteří celý život pracovali a platili pojistné, mají být do roku 2015 obráni o obrovitou částku 47,7 miliardy korun.

„Stávkovat nemůžeme, doufáme, že to udělají naše děti,“ zachovává naději Pernes. „Hanba této vládě!“

Následuje velký malý muž, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása, a elektrizuje shromáždění, i když je sám na vozíčku. „Tíží nás stejné problémy,“ konstatuje a předkládá dlouhý výčet toho, oč v posledních letech přišli. Zdravotně postižení mají ještě nižší příjmy a ještě větší potřebu léků, ošetření, služeb, nejrůznějších pomůcek. Také on opakuje, jak časté začíná být „smrtící dilema“ – zaplatit jídlo, nájem, nebo léky?

Předkládá známou záhadu - lidé jsou stále stejně pracovití, ale jsme na tom hůř. Čím to je? Je to tím, jak tato vláda hospodaří. Je to tím, že tady kdejaký pohůnek krade.

„Dnes jsme to my, příště to budou rodiny a další skupiny, protože na tu zlodějnu je třeba někde brát,“ varuje Krása a zdůrazňuje, že když nebudeme dávat svoji nespokojenost najevo, stav zůstane stejný. Proto vyzývá k účasti na všech akcích.

Předseda odborářské centrály ČMKOS Jaroslav Zavadil se pozastavil nad tím, že premiér Petr Nečas označil probíhající protesty, ke kterým patří i „okupace“ ministerstev, za nelegitimní.

„Nelegitimní je tato vláda, podle toho, jak se chová, vláda, které nevěří 80 procent občanů. Návrhy zákonů jsou negramotné. Chystaná důchodová reforma má způsobit další propad státních financí. Proč to dělají?“ Z hlouposti? Jsou zkorumpovaní? „Nevím, ale vypadá to, jako by vládu řídily penzijní fondy,“ soudí Zavadil a vyzývá všechny k pokračování v protestech. „Nemůžeme toho nechat, ulice se vláda bojí.“

„Nenechme si vnutit, že nejsou peníze,“ zdůrazňuje Zavadil a připomíná známé způsoby, jak by se daly opatřit – vydolovat je z těch, kdo neplatí daně, prosadit majetková přiznání, ať víme, kdo si nakradl a kdo si vydělal poctivě. Žádá také zákon o obecném referendu, ale ne takový, který teď navrhuje vláda, kdy je potřeba 250 tisíc podpisů a ještě můžou obě parlamentní komory hlasovat, jestli nám to nezatrhnou.

„Vládě není jedno, že jsou lidé na náměstí. A jestli jí to je jedno, musíme přitvrdit,“ uzavírá Zavadil.

Lukáš Matoška, mluvčí iniciativy Za svobodné vysoké školy, vysvětlil, jak jdou dohromady zájmy studentů a seniorů. „Máme společnou ekonomickou zranitelnost.“ Studenti i senioři jsou závislí na mezigenerační solidaritě, jsou závislí na podpoře střední generace. Upozorňuje také, že průběžný penzijní systém a veřejné vysoké školy jsou z posledních veřejných služeb, které fungují – a lákají k privatizaci. „Vláda útočí na celou veřejnou sféru, chce ji bezezbytku privatizovat. Mobilizujme se proti vládě Petra Nečase!“

Nakonec byly přečteny požadavky z petic:

Valorizaci nechat, odstranit strop pojistného, odložit druhý pilíř, přijmout zákon o sociálním bydlení seniorů (aby nájem nespolkl i 90 procent jejich příjmů), omezit nemocniční poplatky nanejvýš na 30 dní.

Pokus předat požadavky na úřad vlády dlouho vycházel naprázdno. Stojíme za bariérou, za kterou nás pozoruje několik posmutnělých policistů. Až asi po půl hodině rostoucího hluku vyměkl jakýsi soudruh v kravatě, vyběhl z vrátnice a obratem mazal s papírem zpátky.

Můžeme domů. Průvod se rozchází a odkládá transparent, se kterým přišel: „Chceme důstojně žít!“

Publikováno se souhlasem vydavatele.