Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil ve školce a na novinářské fakultě. Ve školce mne naučili, že před požitím jídla a po použití toalety se myjí ruce. Na novinářské fakultě mi to pak rozšířili o osvědčenou praxi, že totéž se děje před křižováním Krista. To já ne, to farizejové.

Nechci padlého ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka přirovnávat ke Kristu, a už vůbec si nepřeji, aby ho ukazovali s rozpaženýma rukama v nařasených plavkách, ale jeho rituální odstřel s poukazem na pobouření majitelů mobilních telefonů, mne přiměl, abych zvrátil zrak k ekonomickému nebi, kde je přece psáno neviditelnou rukou Adama Smithe, že chci-li se bránit trhem, musí být transparentní.

Zveřejnit ceny síťové služby? Přestavil jsem si to pobouření prostých občanů nad zlovolným jednáním ministra, kterých chce zabránit prominentům, aby si vyjednali lepší tarify než my všichni, kteří jako idioti čteme noviny a vybíráme z nejlepší nabídky. Už jsem viděl, jak se srocují na náměstích a řadí se k pochodu ke Strakovce, přestože některé by čekala cesta dlouhá i desítky kilometrů, protože nemohou připustit, aby nejbohatší zahraniční společnosti neplatily za telefon podstatně méně, díky tomu, že o tom nikdo neví.

Premiér je nejspíš jiné ekonomické víry než utracený ministr. Zveřejňování telekomunikačních tarifů ho rozhořčilo, protože jde o záludné zneužití myšlenky transparentnosti. To, že je něco transparentní, ještě neznamená, že do toho musí být vidět. Transparentnost je důležitá, na tu ať nám nikdo nešahá, ale jako heslo, ne jako návod pro vrtání do věcí, do kterých nikomu nic není. Nelze se divit, že premiér lépe slyší řev lidu, který unikl mým uším, a že na něj pohotově reagoval. Tohle že je slaboch? Porovnejte váhy, a pak se podívejte, kdo na kom klečí.

Znám Jana Mládka desítky let a měl jsem párkrát příležitost s ním úžeji spolupracovat, ale to neznamená, že s ním vždycky a ve všem souhlasím. Ovšem něco jiného je mudrovat nad klávesnicí a občas si přihnout z nadšení, co se mi zas v té makovici vylíhlo, a jiná věc je vraštit čelo za ministerským stolem a pozorovat rozdurděné telefony, jejichž dráty se nadouvají pod tlakem dorážejících speciálních zájmů.

Řekl bych, že telekomunikace jsou mimořádně zrádným vřesovištěm. Je to ještě výnosnější než banka, kam musí přecejen tu a tam někdo něco přinést. Tady jednou zainvestujete, a pak už pořád jenom kasírujete peníze. Zkuste si spočítat, jak se zhodnotí ona kapička elektrického proudu, která prolétne vaším mobilem, než se promění v částku na účtu za provolané minuty či jinak definovanou službu toho vlezlého vysavače času.

HDP má samozřejmě rádo všechny tvory, skrz které protékají peníze, ani ty největší mu nesmrdí. Málokdo nahlédne statistice do plen, jestli tam není něco ošklivého. Dražší hovor, lepší čísla. Ani politické strany, zejména ty zchudlé, nemohou ohrnovat nos nad hospodářskou mocí. Jsou tu sice pro občany, ale nemohly by jim sloužit, kdyby se neprocpaly s patřičnou silou do zastupitelských sborů.

Nezištné nabídce oběti zájmům lidu se říká volby, je to hrozně drahé, a tak se o tom musí nejprve jednat hlavně s těmi, kdo mají peníze. Velí k tomu i princip předběžné opatrnosti. Dokonce i koruna si klekla před nákupem společnosti Telefonica do českých rukou, aby cena vyjádřená v korunách (podle předpovědi výnosů) dopadla v euro o deset procent lépe. S tímhle se nežertuje!

Lze si tedy představit vážné důvody pro to, aby premiér kývl na odpočaté borce na vládní střídačce. Rozstřílený ministr si může chvíli lízat rány v klidnějších sněmovních lavicích. Když rozepne sako, je samý flastr.

Koupil to v OKD, kde měl řešit problém, ve kterém dávno žádná ekonomie neplatí. Schytal to s jadernou dostavbou, do které pochopitelně nikdo s pouhou ekonomickou motivací nemůže, protože to nedává smysl. A aby toho nebylo málo, favorizovaní Američané s jejich Westinghousem teď musí jen přihlížet, jak jejich japonská matka Toshiba zavřela jaderný krám. Také uhelné limity nedopadly tak, jak si přáli uhlobaroni, i to muselo otřásat ministerskou židlí.

A co oněch často přemílaných neutracených 14 miliard korun na budování páteřní optické sítě pro rychlý internet? Nenaráží to na fakt, že jsme s tím měli přijít o deset let dřív? Teď už jde o zastaralou technologii, protože pro internet věcí – včetně uctívaného Průmyslu 4.0 – potřebujeme všudypřítomné vedení vzduchem.

Od ministra se tedy požaduje, aby chodil pět centimetrů nad vodní hladinou a měl pro to v parlamentu vysvětlení, opírající se o zákony fyziky. Neúspěšnost v ohýbání fyzikálních zákonů je tou složkou komplexního hodnocení ministrů, kterou nazýváme reálnou, a byla v daném případě zapsána se záporným znaménkem. Pak je tu ještě imaginární složka, když potřebujeme to záporné číslo odmocnit. Viděl bych jí v souhře okolností, že den na to měl prezident Miloš Zeman se sestoupit z Hradu do sněmovny a osobně tam podpořit svoji protisobotkovskou družinu.

Jedná se o symbolický útok, taky jménem lidu, tentokrát těch ze šumavských obcí, ale pochopitelně ani tam ne všech. Proč jít do prohraného boje? Puňváč jde o imidž (onen definičně imaginární úspěch). Revize poměru sil před stranickým sjezdem. Kartágo musí být zničeno! Kdyby jen tak, že mu všechny ty připínáčky na cestě jednou – a definitivně - zploští gumy.

Ty do mě Šumavou, já do tebe Prouzou, zaznělo prý na břehu Vltavy nad šachovnicí, která ne a ne vyplodit nějakou remízu.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.