Texas, který prožil týden sněhové bouře a prudkého mrazu s dlouhými výpadky dodávek elektřiny, se zatím začíná vzpamatovávat jen z toho druhého. V pátek už mělo mít zhasnuto jen zlomek z maximálních tří milionů obyvatel. Jenže teď zase chybí voda a potraviny. V centru pozornosti je Texaská rada pro spolehlivé dodávky elektřiny ERCOT, která má pod kontrolou 90 procent texaské sítě. Dříve si libovala, že síť je vlastní a k tomu hodně izolovaná od ostatních, ale teď by potřebovala pomoc alespoň v té trošce, kterou umožňuje spojení s Mexikem a východním pobřežím USA. Jenže tam na tom byli podobně a nebylo moc co nabídnout.

Elektrárny možná selhaly, ale píáristy má texaská rada dobré. A tak se vytasila s myšlenkou, že to, co vypadalo jako katastrofa, byl ve skutečnosti hrdinský čin, jak tento nepoddajný stát zachránit. Jen díky jí nebylo hůř. Ano, vypínala proud, ale jenom proto, aby se to nezhroutilo úplně na dlouhé měsíce. Kdo za to může? Kdo jiný než obnovitelné zdroje, tedy slunečníky a větrníky. Chyběly prý „vteřiny nebo minuty“ do naprostého zhroucení. (ZDE)

Řešením bylo postupné vypínání jednotlivých větví sítě, ovšem nikoliv na hodiny, jak se ohlašovalo, ale na řadu dní. Když se pak začaly dodávky elektřiny obnovovat, byla uměle udržována cena ve výši 9 tisíc dolarů za megawatthodinu, aby nikdo neváhal a dodal maximum, i kdyby se měl přetrhnout. Na straně spotřebitelů pochopitelně vznikly smíšené pocity (podle starého vtipu – jako když se tchýně zabije v novém autě). Hřejivý pocit z obživlého elektrického radiátoru, řekněme s příkonem dva kilowatty, provázelo mrazení, že elektrický účet naskočí o několik tisíc korun (v přepočtu) za jediný den.

Skutečná příčina výpadku elektřiny byla v tom, že dokonce ani jaderné elektrárny neměly zazimované trubky s vodou, takže když jim to tam 15. února začalo praskat (doufejme jen v umyvárně, jinde to snad stačili vypustit), nastal pokles i tam. Na grafu dodávek energie, které sleduje US Energy Information System a publikovaly New York Times, vidíme, že větrné elektrárny kolísaly, ale ne víc než jindy. Ze slunce toho bylo v největší krizi dokonce o trochu víc, ale jedná se o prťky, nepatrný zlomek zimní elektřiny. Klíčovou roli měly sehrát plynové elektrárny. Jejich zamrznutí, podobně jako u méně významného uhlí a jádra, znamenal výpadek čtvrtiny kapacity. A protože spotřeba nezateplených domů prudce narůstala, a dokonce překročila spotřebu nejžhavějšího léta, síť musela padnout. (ZDE)

Z dálky by se zdálo, že na hranici s Mexikem přece nemůžeme počítat s nějakou zimou, vždyť je to v subtropickém pásmu. Z blízka to však vypadá jinak. Občas se do regionu přižene „norte“, mrazivý vzduch ze severu, a fouká hluboko na jih. V 80. letech minulého století zmrzly citrusy na Floridě a já byl svědkem toho, jak v kubánské Havaně padá sníh. Teď jsou takové události mnohem častější. Rozsáhlý blackout byl v Texasu v zimě 2011, ale ani pak se neudělala žádná opatření pro větší odolnost v zimním počasí. Najednou se ukazuje, že s klimatickými změnami si neporadíme tím, že je budeme popírat nebo zesměšňovat.

Pokud jsou klimatické změny jev politický, nikoliv fyzikální, pak ten, kdo zrovna vládne, může i za to, co se zrovna děje. V Texasu mají hezkou vládní směsku. Stát vedou úporní Republikáni, ale ve velkých městech vládnou neméně odhodlaní Demokraté. Oblíbeným republikánským sportem je mařit na státní úrovni to, co se rozhodlo na úrovni měst. Nicméně, elektřina je v Texasu státní, a tak je důležité, kdo vede jejího správce ERCOT. Tady vládla republikánská praxe „kdo zaplatí, tomu se hraje“ („pay-and-play“). Místa ve státních komisích a dozorčích radách se rozdávala nejvýznamnějším donorům do volebních fondů. To nebyla korupce, to byl přijatý a zveřejněný princip.

Dokonce i v této sestavě však dokázala ERCOT postřehnout nebezpečí, když se začaly množit předpovědi extrémní mrazivé bouře. Proto několik dní, než to přišlo, vyzvala elektrárny k zateplení. Co si od toho slibovala (snad kromě posílení zásoby whisky a grogu), těžko odhadnout. Všichni vědí, že když trubka s vodou zmrzne, tak praskne, a všechno za ní, co na ní závisí, je taky k ničemu. V Evropě s mrazem počítáme, ale stavby jsou pak mnohem dražší. Do toho se v Texasu nikomu nechtělo. (ZDE)

Pozoruhodné je, že tuplovaně zamrzlé byli taky američtí výrobci kapalného plynu, kteří mají v Evropě nahradit ten bezpečnostně nespolehlivý ruský. Prostě jim ten systém zdechnul, dodávky se zastavily. Zastavilo se pochopitelně i očkování. Váznou dodávky potravin. Lidé byli zvyklí chodit do restaurací, ty byly pár dní zavřené, pak musely všechno vyhodit, a od té doby nedostaly moc dalšího. Tělocvičny, veřejné haly a konferenční centra jsou přeměněny na ohřívárny, ale moc lidí se tam nevejde, musejí dodržovat distancování. Na fotkách jsou vidět i roušky.

Kde šel aspoň plyn, lidé se pokoušeli ohřát u zapáleného sporáku a odnášeli to otravami kysličníkem uhelnatým. V té padesátce zatím potvrzených smrtelných obětí je víc otrav než umrznutí. Byl tam i případ Etiopanky, která si v garáži v autě s běžícím motorem dobíjela mobil a telefonovala příteli. Její poslední slova byla, že je unavená a nemůže mluvit.

Houston má najednou jiný problém. Stát, který si spojujeme s kosmickými výboji, prožil hrůzy ledové zimní bouře bez elektřiny a potravin, a teď bude i bez vody, protože má popraskané nezateplené vodovodní trubky. Jaro a léto tak přinese heroické zednické a instalatérské období, samozřejmě, pokud jim do toho neskočí hurikán. Tak to prostě s naším klimatem je. Jaké štěstí, že Česko žije na jiné planetě!

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele