Poslanci mají na stole návrh novely zákona o lesích. Pokud mají chvilku, měli by si přečíst i výzvu vědců, co všechno je tam třeba dopsat, aby to neskončilo stejnou katastrofou, jakou jsme s kůrovcem prožívali teď. Fakticky však nejde o pouhé detaily, ale o změnu principů.

Hlavním cílem lesnické činnosti zatím byla ekonomicky efektivní výroba dřeva. Lesy byly fabriky na dřevo. Cokoliv mimo řádky smrků v pravidelných rozestupech bylo nežádoucí, překáželo. Jenže jak nám ukázal kůrovec, byl to zároveň prostřený stůl s obrovskými plochami stejně starých, suchem oslabených stromů. Měli se kde napást, měli se odkud nerušeně šířit. Proto jich bylo tolik. Nekonečné stejnověké smrkové monokultury, a trocha toho sucha, aby zvadla jejich schopnost pryskyřičné obrany, to je kůrovcový ráj.

Tomu, že české lesy byly kriticky oslabeny suchem, se nelze divit, když si uvědomíme, že náš nejčastější jehličnan se plným jménem nazývá smrk horský nebo smrk norský. A tento horák a seveřan byl natlačen do nížin, kde ho dorazilo oteplování. Tradiční lesnické postupy, které se na takovém hospodaření zakládaly, proto začaly produkovat bezútěšné holiny. A to je opravdu divná ekonomie, když je výsledkem nula.

Divná, nedivná, ekonomie sleduje činnosti, které provází tok peněz. Měřítkem úspěšnosti je zisk. Když vjedou do lesa harvestory a za nimi svítí vyrovnané řádky smrkových pařezů, peníze radostně cinkají. Že nám to kůrovec zabrzdil? Řekneme si o dotace. Příroda je účetně zadarmo, takže ničení se nepočítá.