Stačilo pár dní poté, kdy Čína přerušila po sóji také nákupy amerického zkapalněného plynu, a obchodní válka s USA je na chvíli zažehnána. Americký prezident Donald Trump nezvýší svou celní bariéru proti čínské konkurenci z 10 na 25 procent a Čína začne kupovat „velké objemy“ zemědělských, energetických a strojírenských produktů ze Spojených států. Dohoda má charakter tříměsíčního příměří, ze kterého by mělo vyplynout něco trvalejšího. Pokud se však za 90 dní nedohodnou... (viz)

Zpráva je výsledkem večeře prezidenta Trumpa s čínským protějškem Si Ťin-pchingem v hotelu Park Hyatt v argentinském Buenos Aires, kterou fakticky vyvrcholilo výroční setkání leaderů skupiny G20. V pozadí se toho odehrálo jistě víc, vedle oficiálních setkání byla jistě i ta neoficiální, počkejme si na nějaké ty úniky. Smysl existence takové skupiny se však znovu potvrdil. Vznikla uprostřed krize roku 2008 jako pokus najít reprezentativnější a akceschopnější orgán, než je Rada bezpečnosti OSN, ve které jsou zakonzervovány dávno neexistující poměry z konce druhé světové války. Její agenda se dost vyvíjí. Z té dřívější zatím nejvíc přinesly impulzy pro boj proti daňovým únikům a praní špinavých peněz.

Každé osobní setkání vedoucích představitelů mocností je však především příležitostí k hašení akutních konfliktů. Proto schůzce obvykle předchází snaha konflikty dostatečně rozdmychat, aby si vynutily rozseknutí. Sem patřil i ukrajinský pokus představit se jako myš, která řvala na ruského obra. Jenže osudy prezidenta Porošenka, který se marně pokouší znovu navléknout do kostýmu perspektivního vůdce, už nikoho nezajímají.

Reálné obavy však jsou z obchodní války mezi Spojenými státy a zbytkem světa, kde se zase prezident Trump pokouší o nemožné, o vyrovnání nezvládnutelných obchodních schodků USA. Jeho šance se odhadují špatně, Amerika je v tomto ohledu dost nepřehledná. Prezident sám je svázán nekonečným vyšetřováním kolem „ruské spojky“, kterou má být co chvíli někdo z jeho vrcholných spolupracovníků v čase prezidentských voleb. Trumpovy zahraničně politické aktivity zase dostaly chomout v podobě většiny Demokratů ve Sněmovně reprezentantů, jak ukáže pokus o zastavení americké pomoci saúdské válce v Jemenu.

V obchodní oblasti toho může Kongres méně a prezident Trump toho využívá, takže nikdo neví, co udělá zítra. Věcně má pravdu, rekordní a stále narůstající obchodní schodky je třeba snížit za každou cenu. Volnotržní plky tady moc nepomůžou, lepší je administrativní násilí, pokud se soupeř skloní a začne víc kupovat a platit. Politicky nejcitlivější je americký export sóji, zkapalněného zemního plynu a automobilů. V opačném směru je nebezpečná zejména konkurence evropských automobilek a čínské elektroniky.