Stačilo pár dní poté, kdy Čína přerušila po sóji také nákupy amerického zkapalněného plynu, a obchodní válka s USA je na chvíli zažehnána. Americký prezident Donald Trump nezvýší svou celní bariéru proti čínské konkurenci z 10 na 25 procent a Čína začne kupovat „velké objemy“ zemědělských, energetických a strojírenských produktů ze Spojených států. Dohoda má charakter tříměsíčního příměří, ze kterého by mělo vyplynout něco trvalejšího. Pokud se však za 90 dní nedohodnou... (viz)

Zpráva je výsledkem večeře prezidenta Trumpa s čínským protějškem Si Ťin-pchingem v hotelu Park Hyatt v argentinském Buenos Aires, kterou fakticky vyvrcholilo výroční setkání leaderů skupiny G20. V pozadí se toho odehrálo jistě víc, vedle oficiálních setkání byla jistě i ta neoficiální, počkejme si na nějaké ty úniky. Smysl existence takové skupiny se však znovu potvrdil. Vznikla uprostřed krize roku 2008 jako pokus najít reprezentativnější a akceschopnější orgán, než je Rada bezpečnosti OSN, ve které jsou zakonzervovány dávno neexistující poměry z konce druhé světové války. Její agenda se dost vyvíjí. Z té dřívější zatím nejvíc přinesly impulzy pro boj proti daňovým únikům a praní špinavých peněz.

Každé osobní setkání vedoucích představitelů mocností je však především příležitostí k hašení akutních konfliktů. Proto schůzce obvykle předchází snaha konflikty dostatečně rozdmychat, aby si vynutily rozseknutí. Sem patřil i ukrajinský pokus představit se jako myš, která řvala na ruského obra. Jenže osudy prezidenta Porošenka, který se marně pokouší znovu navléknout do kostýmu perspektivního vůdce, už nikoho nezajímají.

Reálné obavy však jsou z obchodní války mezi Spojenými státy a zbytkem světa, kde se zase prezident Trump pokouší o nemožné, o vyrovnání nezvládnutelných obchodních schodků USA. Jeho šance se odhadují špatně, Amerika je v tomto ohledu dost nepřehledná. Prezident sám je svázán nekonečným vyšetřováním kolem „ruské spojky“, kterou má být co chvíli někdo z jeho vrcholných spolupracovníků v čase prezidentských voleb. Trumpovy zahraničně politické aktivity zase dostaly chomout v podobě většiny Demokratů ve Sněmovně reprezentantů, jak ukáže pokus o zastavení americké pomoci saúdské válce v Jemenu.

V obchodní oblasti toho může Kongres méně a prezident Trump toho využívá, takže nikdo neví, co udělá zítra. Věcně má pravdu, rekordní a stále narůstající obchodní schodky je třeba snížit za každou cenu. Volnotržní plky tady moc nepomůžou, lepší je administrativní násilí, pokud se soupeř skloní a začne víc kupovat a platit. Politicky nejcitlivější je americký export sóji, zkapalněného zemního plynu a automobilů. V opačném směru je nebezpečná zejména konkurence evropských automobilek a čínské elektroniky.

Nátlak na Evropu zabral jako první, EU začala přinejmenším předstírat, že chce nakupovat americký zemní plyn. Nejrozdychtěnější jsou v tomto směru Poláci, kteří by se rádi stali východoevropskou nepotopitelnou letadlovou lodí USA a jsou ochotni udělat cokoliv, aby se vetřeli, nejen draze nakupovat z amerických tankerů to, co by levněji získali ruskou trubkou. Vycházejí ze zkušenosti, že pak zase Washington udělá cokoliv, aby takového vstřícného spojence zachoval u moci.

Jenže samotní Poláci to nevytrhnou. Jisté vystřízlivění z americké plynové expanze přinesla čerstvá norská dohoda s Ruskem, podle které jeden z největších světových terminálů pro tuto komoditu v arktickém přístavu Honningsvag bude využíván také pro vývoz plynu z ruských polí Jamal (viz).

Řekněme, že v Evropě selhávají pokusy o otevření nového plynového trhu, ale v Číně se zachvěl ten obrovský fungující. Podle zpráv z října Čína na americké obchodní hrozby reagovala tím, že úplně zastavila dovoz zkapalněného zemního plynu z USA, a místo toho – prakticky stejný den jako Norové – uzavřela dohodu s Ruskem o rozšíření dovozu ropy. Situace začala být dramatická, protože už několik týdnů ceny ropy klesají v důsledku nadbytečných zásob. Spojené státy jsou v tuto chvíli větším těžařem než Saúdská Arábie, takže váznoucí odbyt ropy a plynu by představoval strategický problém.

Do Buenos Aires tak Donald Trump přiletěl jako ten slabší, jehož hrozby se vyčerpaly. Analytici slibovali, že hlavní zpráva bude spočívat ve složení americké delegace, zda tam převládnou obchodní jestřábi, kam patří prezidentův poradce pro otázky obchodu Peter Navarro a ministr zahraničního obchodu (US trade representative) Robert Lighthizer. Byli tam, ale vedle nich seděli ministr financí Steven Mnuchin a šéf Národní ekonomické rady Larry Kudlow, což jsou osoby holubičtějšího nastavení. Tohle byla sestava na plichtu.

Nejvýmluvnější zpravodajství však nabídli agenturní fotografové. Skvělý snímek od prostřeného stolu mezi oběma delegacemi udělala agentura AP, od které to převzaly Financial Times. Účastníci jsou uvolnění, dokonce i čínožrout Bolton je rozesmátý, ale televizí ostřílený Trump si pečlivě hlídá, kde je kamera, a nabízí svůj tvrdý výraz, aby americké publikum vidělo, že se nedá.

Dosažený kompromis míří správným směrem. V Číně, která se potřebuje zbavit smrdících uhelných elektráren, není plynu nikdy dost. Sója se také užije, a jestli Američané dokážou prodat i nějaké to auto, fajn, obchodní přebytky je třeba umazávat. Zelených papírků se nikdo nenají. (viz)

Plyn, sója a auta jsou politicky citlivé bezprostředně, jedná se o hospodářské zajištění regionů s Trumpovými voliči, ale klíčový problém hrozí v trochu delším časovém horizontu a týká se obecné konkurenceschopnosti. Prezident Trump už víckrát výslovně uvedl, že největší riziko spatřuje v čínském programu podpory deseti moderních technologií, kterým vévodí umělá inteligence. Tady proti němu nestojí jen čínští komunisté, kteří mají v klíčových okamžicích zemi více na povel než on. Tady je převaha, která je nepřekonatelná.

Tak jako geneticky modifikovaná sója roste na jedovatém roztoku umělých hnojiv a glyfosátu, umělá inteligence roste na uměle zpřístupněných velkých datech o chování čínských občanů, protože základním nástrojem umělého učení jsou milióny opakovaných příležitostí porovnat rozpoznané obrazy s tím, co o nich víme doopravdy. Čínských občanů je pětkrát víc než těch amerických. A přestože nepodceňujeme data, která z nás vyždímá Facebook nebo Google, čínské zdroje budou násobně výživnější.

Tohle se vyhrát nedá, leda zakázat. Ale jak? Vyhrožovat se s tím může, proč ne. V zásadě se však rýsuje situace, kterou si v předstihu vychutnává Velká Británie. Vrhla se do sporu s Evropskou unií jako velmoc, a nyní trpce zjišťuje, že jí není. Je stále zřejmější, že také tady prožíváme období zlomu epoch, jehož výsledkem bude konec světového uspořádání na principu jednoho hegemona. Donald Trump si to dobře uvědomuje a dělá vše pro to, aby zchátralému světovládci opatřil aspoň slušnou penzi.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.