V prvních devíti měsících zvedlo dodávky o 15 procent, „a pokud budeme požádáni o víc, dáme víc,“ řekl Putin podle agentury Bloomberg. Pozastavil se však nad evropským přístupem, kdy se zásobníky doplňují z trhu s krátkodobými kontrakty, zatímco logika velí tohle stavět na dlouhodobých kontraktech. Produkce Gazpromu teď byla největší za desetiletí, ale vzrostla také domácí poptávka, protože ruské září bylo nezvykle chladné.

„Rusko bezezbytku plní své smluvní závazky vůči svým partnerům, včetně Evropy, a zajišťuje garantované nepřetržité dodávky plynu v tomto směru,“ prohlásil ruský prezident. Jak dodal, nové plynovody včetně Nord Stream 2 „zajistí stabilitu a předvídatelnost dodávek plynu pro Evropany v potřebných objemech v nadcházejících letech“. Viz zde.

Byl už to druhý Putinův pokus o uklidnění trhu během několika dnů. Ten první zpočátku zabral a ceny plynu začaly klesat, ale pak se znovu vrátily k růstu. Po tomto druhém prohlášení trhy znovu zaznamenaly zhruba jednoprocentní pokles cen ropy a plynu, což by mohl být signál, že už jsme za vrcholem.

Jinou věcí je postavení plynu jako jakéhosi přechodného energetického zdroje po odchodu od uhlí. Objevují se zprávy, že půjdeme v lepším případě z deště pod okap, a v horším že je to dokonalá katastrofa. Zemní plyn sice poskytuje energii s polovičními emisemi uhlíku, ale to platí jen na konci hořáku. Když jdeme po celé délce trubky od naleziště až ke spotřebiteli, je tam spousta úniků. Pak už se prosazuje jiná vlastnost metanu, který je hlavní složkou zemního plynu, že v atmosféře škodí řádově více než CO2.

Prvních dvacet let škodí asi dvacetkrát víc, odhady se liší. V zásadě se má za to, že když uniknou do atmosféry tři procenta zemního plynu, způsobí stejné skleníkové emise jako kdyby se ve stejném energetickém objemu spalovalo uhlí. A ony úniky jsou často mnohem vyšší než ona tři procenta.

Na jeden překvapivý zdroj narazili reportéři agentury Bloomberg na amerických opuštěných plynových polích v Západní Virginii, Ohiu a Illinois. Je to vynikající příležitost pro společnost Diversified Energy, jejíž zakladatel a ředitel Rusty Hudson skoupil za poslední čtyři roky 65 tisíc opuštěných plynových vrtů. Teď už má víc vrtů než Exxon Mobile.

Oficiálně tvrdí, že z nich ještě něco vyždímá. Fakticky však vydělává na tom, že jeho předstíraná těžba umožňuje oddálit poměrně nákladný moment, kdy bude třeba vrt definitivně vyřadit a zajistit spolehlivou betonovou zátkou, aby to nikde nesyčelo. Teď se tedy rezivějící těžní věž, nádrže a ventily označují za funkční. Dokud nepřijde kontrola, nikdo se nedozví, že plyn z nich uniká o sto šest.

Tady je třeba vložit poznámku o životním cyklu amerických plynových ložisek, zejména těch frakovacích. Rozběh takové těžby je drahý, proto se do toho pouští jen velké společnosti, a ty pak těží prvních pár let, kdy má vrt největší vydatnost. Když výtěžnost plynu poklesne, vrt prodají. Kupují to obyčejně menší společnosti, ale postupují obdobně, až nakonec vrt projde rukama řady majitelů. Na předchozích majitelích neleží žádná zákonná odpovědnost. Když stát zjistí porušení povinností k životnímu prostředí, musí jít za tím, kdo to zrovna vlastní. A na těch posledních už si nic nevezme.

Společnost Rustyho Hudsona se pustila do mrchožroutství, kdy předstírá prodlužování životnosti opuštěných vrtů ve velkém. Ovšem nejsou to jen nepočetní přetížení inspektoři, kdo by mohl na něco přijít. Teď se na jejich místa vypravili reportéři a výzkumníci s drahým zařízením na měření úniků metanu a nestačili se divit. Korunu tomu nasadil vrt, jehož vykázaná roční produkce měla hodnotu 25 dolarů, ale přitom zjevně vypouští do vzduchu šestkrát tolik plynu, než údajně těží.

Americká pravidla jsou nastavena tak volně, že zmíněná společnost může přesto poukazovat i na férovou složku svého podnikání. Stačí, když zapečetí osmdesát vrtů ročně, a má splněno. Loni jich zapečetila 92, je vzorná. Ale vlastní jich 65 tisíc. Má tak práci na 750 let.

Jemnější měřidlo, které vypadá jako pochodující vysavač, ukázalo, že tři sousední vrty vypouštěly do vzduchu 348, 50 a 91 gramů plynu za hodinu. To by dalo za rok emise v hodnotě 134 tun oxidu uhlíku. Jenže tahle měřidla jsou drahá a pracuje s nimi profesorka z univerzity. Inspektoři možná poznají únik i po čichu, ale je jich málo a ty tisíce opuštěných vrtů jsou rozesety v nekonečné krajině a zarostlé trávou nebo roštím. Teď by se Rusty Hudson rád vydal za dalšími příležitostmi do Luisiany, Oklahomy či Texasu. Viz zde.

Tak to nás potěš – nebo raději ochlazuj – Pán Bůh.

Na světové klimatické konferenci v Glasgow, která začíná 1. listopadu, se to může vynořit jako zajímavé téma, kdyby náhodou řeč stála.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.