Bohužel, je to tak, ceny plynu obrátily z poklesové fáze a letí ještě výše. Na zprávu o zastavení provozu západoevropské větve ruského plynovodu Jamal burzy zareagovaly skokem o 20 procent nad dosavadní rekordní úroveň a v úterý plyn uzavíral na 181 euro za megawatthodinu. Podle ruského vysvětlení, v Moskvě mrzne jako v Rusku, proto se Gazprom rozhodl, že nebude brát nové exportní objednávky.

Pokud jde o cenu, která je osmkrát vyšší než na začátku roku (kdy však dobíhalo dlouhé období extrémně nízkých cen), je to cena ze spotového trhu, čili pro ty, kdo musí nakupovat teď. České plynárenské společnosti zatím čerpají ze svých zásobníků. Rekordní burzovní cena se tedy týká jen zoufalců, pro které se muselo přikupovat po zhroucení Bohemia Energy a dalších dodavatelů, kteří zásoby nedělají a byli fakticky jen překupníky.

Jinou věcí je, že ceny plynu mají vliv i na ceny elektřiny, a ta se zatím nedá uskladnit na sezónu dopředu. Tady mají ceny z burzy mnohem širší dopad. Aspoň částečně se jim vyhne jen ten, kdo si vyrábí elektřinu a teplo sám nebo je napojen na komunitní energetiku obnovitelných zdrojů. Pro tu zatím v Česku nebyly vytvořeny právní podmínky, přestože jsme se k tomu zavázali schválením hned dvou evropských směrnic.

Gazprom tvrdí, že plní všechny dlouhodobé kontrakty. V tom je jádro pudla. V Evropě se teď na dlouhodobost moc nehraje a zavedla se povinnost nakupovat z energetické burzy. Jestliže se nám zdálo, že je to dobrý nástroj, neboť konkurence bude udržovat ceny na nízké úrovni, najednou to neplatí. Poptávka po energii vychází z ekonomického výkonu. Loni spousta fabrik stála v karanténách, nakupovalo se tedy méně. Jenže těžba musí být stálá. Ruský zájem o dlouhodobé kontrakty je přirozený. Gazprom má zásobníky i v Evropě, může si poradit s krátkodobými výkyvy poptávky. Ale tohle bylo moc.

Nyní se Rusové rozhodli, že nechají evropské problémy na evropských hlavách. Od jara je potřeba plynu víc, ale Rusko dodávalo stejně jako loni, přesně podle dlouhodobých kontraktů. Zásobníky byly poloprázdné, pak přišlo studené jaro, muselo se víc topit, a výsledky známe. Jsou tu taky klimatická opatření, kdy uhlí ustupuje trochu přijatelnějšímu plynu. I když klimatická šetrnost zemního plynu sporná, měly by se započítat taky úniky metanu při těžbě. V září začala větší poptávka v Rusku, zvýšená těžba šla tam. Pak se začaly doplňovat zásobníky Gazpromu v Evropě. Zvýšenou poptávku měl uspokojit dokončený plynovod North Stream 2. Ten se však stal předmětem geopolitických hrátek a poběží nejdřív v létě. Když hraju, tak hraju. Kdo má silnější kartu?

Plynová naleziště jsou leckde ve světě a surovina dá přepravovat na velkou vzdálenost tankery s kapalným plynem. To je taky pěkná burza, která dává přednost nejvyšší nabídce. Tankery mířily hlavně do Asie, ale když teď evropské ceny vzrostly ještě výše, obracejí k evropským břehům. Závěr je z toho jednoznačný. Když pohrdneme plynem z trubky, můžeme ho dostat tankerem, ale za desetinásobek ceny. Což je zrovna pro Česko s energeticky extrémně náročnou ekonomikou dost nepříjemná zpráva.

Rusko je nepřítel, protože nějaký nepřítel muší bejt, jinak by nemělo smysl vyhazovat dvě procenta HDP za zbraně. My je vyhazujeme s potěšením, soudě podle výrazu těch, kdo to prosazují. Jak je vidět, prosazují tak fakticky nejen astronomické výdaje na něco, co pak odevzdáme Tálibánu nebo kde nás to při nářezu zastihne, ale také ceny energií. Jsou to opravdoví lidumilové.

S tím trhem to Evropa přehnala a Evropská komise už slíbila jeho revizi. Do problému energetiky mocně vstupuje také klima a oxid uhlíku v atmosféře. Dlouho nikomu nevadil, ignorovali jsme to, až se nakonec prosadil trh s povolenkami. To je další burza. Ceny tam mohou být velice kolísavé. A nyní jsou taky rekordní. Chystá se rozšíření povolenek i na bydlení a dopravu. To taky nebudou levné věci.

Z ekonomického hlediska jsou vysoké ceny energie, kam jim pomáhá i cena povolenek, nástrojem, který má nepřímo zvýhodnit obnovitelné zdroje. Někteří to pochopili. Třeba mladoboleslavská Škoda Auto ohlásila rozsáhlé investice do snížení své uhlíkové stopy. Klíčovým hráčem je Ško-Energo, která upravuje svoji teplárnu, zásobující celé město, na biomasovou, a tuto biomasu chce také pěstovat (nejspíš nepřímo). Pokryje střechy svých obrovitých hal solárními panely, buduje větrný park na severní Moravě. Kolem roku 2025 tak hodlá dosáhnout uhlíkové neutrality.

Přístup minulé vlády byl odlišný. Bývalý premiér Babiš na posledním jednání Evropské rady prosazoval omezení obchodování s povolenkami. Dokonce ji tímto návrhem blokoval tak dlouho, že nakonec nebylo dohodnuto nic. S omezením obchodu s povolenkami by se dalo souhlasit, kdyby to fungovalo i bez nich. Jenže zrovna Česko je okázale zdráhavé v přizpůsobování potřebám ochrany klimatu. Třeba do národního energeticko-klimatického plánu jsme dali zhruba polovinu toho, co by odpovídalo našemu potenciálu. To se dá těžko dlouhodobě tolerovat. Ale má to dopady i doma v podobě obrovských energetických účtů domácností, které už mohly být dávno do značné míry samozásobiteli. 

BloombergNEF nedávno informoval, že globální energetická spotřeba klesla roku 2020 jen o dvě desetiny procenta. Globální je globální, z našeho pohledu se zdálo, že lockdown všechno zastavil, nic nejede. Čísla jsou však jasná, globální spotřeba se nezměnila. Co se mění je struktura zdrojů. Podíl uhelných elektráren klesl o 3 procenta, plynových o 1 procento a jaderných o 3 procenta. Co rostlo, to byl vítr, fotovoltaika, hydroenergetika, biomasa a energetické zpracování odpadu - vůbec poprvé se tak styly jediným zdrojem růstu energetické produkce. V posledních deseti letech poskytovaly větrníky, které se u nás skoro nesmí, stejný přírůstek elektřiny jako uhelné nebo plynové elektrárny.

Průměrné roční růstové tempo větrných elektráren ve světě dosáhlo během posledního desetiletí téměř 17 procent, zatímco jádro je lehce pod nulou. Zato soláry se šíří naprosto zběsile, průměrně o 39 procent ročně. Letos mají fotovoltaické elektrárny ve světě posílit kapacity o 180 GW, to je víc, než za jediný rok přidaly uhelné a plynové elektrárny kdykoliv v minulosti. Pokud nadále pojedou stejným tempem, roku 2023 mohou být vůbec největším zdrojem přírůstků elektřiny. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) zveřejnila studii, podle které roku 2026 mohou OZE spolu s velkými hydroelektrárnami tvořit většinový podíl výroby elektřiny „na základě současných politik a vývoje trhu“.

Někde holt tráví čas bojem s povolenkami a někde konkrétními opatřeními, jak se bez nich obejít.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele