V Česku evropské volby moc nezaujaly, k přišlo k nim jen o málo víc voličů než k těm senátním, stejně bezvýznamným. Můžeme se ale mýlit, že o nic nejde. Zvláště teď, kdy se začínají tahat z pytlíku kandidáti do Evropské komise a zejména na jejího předsedu. Zatím se říká, že ne, neformální vrcholná schůzka v Bruselu, která byla právě věnována jenom tomuto tématu, prý nebyla o jménech. Předseda Evropské rady má teprve v jednotlivých hlavních městech zjistit, podle jakých pravidel se bude volit. V zásadě však jde o to, aby všechno dopadlo, jak má, a Evropskou komisi vedl „spitzenkandidat“ z Evropské lidové strany EPP, německý politik bez vládní zkušenosti Max Weber. A aby všichni věděli, co za to dostanou, až pro něj zvednou ruku.

Česká příležitost nastane při volbách místopředsedů Evropského parlamentu, kde se může umístit lídr frakce konzervativců a reformistů Jan Zahradil. Nejsilnější bruselský post tak může dostat strana, která má doma roli vůdce opozice. To může vyhrotit vztah české vlády k unijnímu parlamentnímu orgánu, kam jsou poslanci voleni přímo, ve srovnání s radou premiérů a šéfů států, kteří jsou většinou voleni nepřímo. Nepochybuji, že už vznikají manuály s argumentářem, jak o významu přímé a nepřímé volby odpovídat, až se před ústy ocitne mikrofon.

Mlha potrvá do 21. června, kdy má dojít k dohodě na řádné schůzce Evropské rady. Se jmény se pak půjde do Evropského parlamentu, který také bude chtít ukázat svaly. Nezkušený Weber by mohl být výhodou pro ty, kdo mají obavu z přílišného vlivu Evropské komise, oné evropské vlády úředníků. Nejspíš se do toho zamotá, a pak nastane souboj mezi europarlamentem a Evropskou radou. Bude o čem psát.

Teď jsou však naléhavější jiná témata. Hádají se o to „kdo“, ale neméně naléhavé bude „co“. Jistěže je důležité vyhrávat hlasování v Evropském parlamentu nebo (tam se ale moc nehlasuje) v Evropské radě. Důležitější však bude projít minovým polem krizí a nepřehlédnout důležitou křižovatku. Buď vyrazíme správně a zachováme to nejlepší, na čem byla evropská integrace postavena, to je schopnost vyhnout se válečným konfliktům (a nejen mezi členy), nebo dopustíme, aby to nějaká hlasovací mašinerie vítězně rozvařila a dostala nás tam, kde jsme byli předtím.