Existuje několik variant, jak zkrotit ceny energií, ale není jasné, nakolik nám pomůžou už tuto zimu. Úvahy o zastropování cen ruského plynu mohou směřovat k tomu, že budeme mít přijatelnou cenu plynu, ale žádný plyn, který by se za ni dal koupit. Rusko už dává najevo, že za takových okolností kohouty prostě zavře. Zastropování cen elektřiny naráží zase na jiný problém. I kdyby bylo nakonec dobrovolné, jak se snaží vyjednat odborná skupina na Úřadu vlády, může představovat výborný koncept, který není na co uplatnit, protože elektřina na příští rok už je dávno vyprodána.

Stejně to může dopadnout i s často doporučovaným opatřením vyřadit z burzy elektřinu z plynu, nebo s ní aspoň obchodovat odděleně, aby neovlivnila podstatně nižší ceny elektřiny z uhlí, jádra a obnovitelných zdrojů. Ani tady už toho není moc k ovlivnění pro tuto zimu, a tak pokud chceme rychle ochránit domácnosti i ekonomiku před energetickou chudobou, nevyhneme se zvláštní dani z nadměrných zisků energetiků, která by se potom přesměrovala do pomoci spotřebitelům.

Pomáhat rychle znamená vybrat od těch, kdo mají nadměrné zisky, a rozdat těm, kdo mají nadměrné náklady. Trh, který totálně selhává, nahradit státní regulací tam, kam dosáhne. Všechny další nápady jako je zastropování cen, využití existujícího zákona o cenách, kterým se řídí například služby spojené s distribucí elektřiny, oddělení obchodování s plynem a bez plynu, změna burzovního mechanismu, která by krotila cenový vývoj, to všechno míří správným směrem, ale na dlouhé cestě, kterou bychom nemuseli ekonomicky přežít.

Možná však ten klíčový nápad dosud neznáme. Podívejme se tedy aspoň na to, o čem se mluví.

Tipy na to, kde by ta zastropovaná cena elektřiny měla být, se různí. Podle jednoho z poradců premiéra Jakuba Krajzlera, cenový strop pro ceny elektřiny pro domácnosti i firmy by se měl pohybovat v rozpětí od 6 do 10 Kč/kWh. V loňském roce byla průměrná cena pro domácnosti kolem 5,8 Kč/kWh a teď je někde mezi 6 - 10 korunami. Zastropování v tomto pojetí by tedy znamenalo, že elektřina už moc nezdraží (viz zde).

Podle jiného poradce premiéra a ekonoma BH Securities Štěpána Křečka se rýsuje dohoda mezi výrobci elektřiny a státem, na základě které by se zastropovala cena elektřiny někde kolem úrovně 200 EUR za MWh. Byla by tedy spíše na dolním okraji toho prvního odhadu. Způsob, jakým se to vyjednává, připomíná slovenský model. Tam byl ČEZ postaven před alternativu, že buď dobrovolně sleví, nebo mu stát sebere nadměrný zisk formou mimořádné daně. Také tady je podle poradce Křečka ve hře možnost, že kdyby se uzavřela dohoda, pak by se daň z neočekávaných zisků nemusela na energetické společnosti vztahovat. Úroveň 200 EUR byla zmiňována také v souvislosti s uniklým návrhem, který bude projednávat mimořádný energetický summit 9. září v Praze.

Jak už jsme však uvedli, drtivá většina produkce elektřiny na příští rok je už prodána formou kontraktů o budoucích dodávkách s cenou stanovenou na burze. Omezení by se tedy mohla týkat jen toho, co dosud prodáno nebylo. Jinou věcí je, že ony kontrakty na příští rok byly za nižší cenu, než která má teď představovat strop. Stačí se podívat na vývoj trhu na začátku roku, kdy byla situace zcela jiná než před prázdninami, kdy ceny vyrazily raketově vzhůru. Od ledna do března se ceny elektřiny pohybovaly mezi 120 a 150 euro za MWh, tedy hluboko pod uvažovaným stropem.

Další věci jsou náklady takové operace. Štěpán Křeček předpokládá, že stát by se na řešení finančně podílel: „Výrobci by za to získali nějaké výhody, stát by samozřejmě nekompenzoval rozdíl mezi tržní cenou a cenou, kterou bychom si tady sami nastavili, protože to by bylo enormně nákladné. Nějaká kompenzace tam samozřejmě pro výrobce bude, ale rozhodně ne v plné výši.“ (viz zde)

Pokud platí to, co jsme se dozvěděli dřív, že obchody, pro která se teď dojednávají příští pravidla, už dávno proběhly za zcela jiných podmínek, jednalo by se spíš o pomoc energetikům než domácnostem. Je to varianta, kdy se stát prohne, místo aby si uvolnil ruce novými příjmy do státního rozpočtu. Nicméně, pro budoucnost by byla cenná dohoda, že strategicky významná služba nemůže mít jako jediné kritérium maximalizaci zisku.

Na stejný problém vyprodané produkce narazí i uvažovaný státní obchodník s elektřinou, nejprve asi univerzální správce státního majetku Prisco, který se vyvinul z původního vlastníka neprivatizovaných zbytků mladoboleslavské Škody. Ani jemu nemusí být dohoda s domácími výrobci ČEZ, E.ON a EPH nic platná a bude muset nakupovat za šílené ceny na volném trhu. Jeho levnější dodávky koncovým spotřebitelům veřejného sektoru budou dotované státem.

Největší dosah pro nejbližší období by tedy mělo takové pojetí cenového stropu, kdy by zisky z ceny nad určitou úroveň stáhla do státního rozpočtu mimořádná daň, a ta by pak financovala kompenzace domácnostem a průmyslu. U této daně by bylo jedno, kdo elektřinu prodává a za kolik ji koupil, ale rozhodující by bylo, za kolik ji dodává. Připomíná to původní představu, že tato pomoc by se odehrávala přes distributory, takže prodejce by byl státem obrán daní, domácnosti by našly na účtu nižší cenu a distributorům by to stát z té daně dorovnal.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.