Míra aktivní účasti Donalda Trumpa na příštím vládnutí je nejasná, zatím spíš hledá, kdo by vzal těžké věci za něj. Naznačil, že je připraven rozvrátit bezpečnostní ortodoxii Spojených států, orientovanou spíše na obranu impéria než občanů, ale zároveň naváže na dynastické trendy americké oligarchické demokracie. Po rodině Kennedyů, Bushů a Clintonů bude také Trump vytvářet vládní příležitosti pro příslušníky svého klanu. V týmu, který má přejímat prezidentský úřad od Barracka Obamy tak najdeme dceru Ivanku s manželem Jaredem Kushnerem, stejně jako Trumpovy syny Donalda a Erica (se slušnou češtinou).

Vůbec nejdůležitější post přebírá dosavadní guvernér státu Indiana a zvolený viceprezident Mike Pence. Byl pověřen vedením celého štábu pro přechod do prezidentského úřadu, kde vystřídá původně uvažovaného Trumpova soupeře v primárkách a guvernéra státu New Jersey Chrise Christieho. To je celkem normální funkce, ale nezahrnuje všechno, co má Pence dělat. Předtím byla na Pence přenesena také klíčová personalistika, a to si obvykle dělává nový prezident sám.

Další významnou činnost, kterou prezident vykonává rovněž osobně, a sice spolupráci s Kongresem, má převzít předseda ústředního („národního“) výboru Republikánské strany Reince Priebus. Ten je také hlavním kandidátem na funkci šéfa Trumpova prezidentského štábu, ale možná bude vytlačen šéfem volební kampaně Stevem Bannonem. Priebuse preferuje Trumpova dcera Ivanka a má blízké vztahy jak se zvoleným viceprezidentem Pencem, tak s republikánským předsedou Poslanecké sněmovny Paulem Ryanem, se kterým je Trump na kordy.

Hlavního poradce pro otázky národní bezpečnosti zatím představuje bývalý šéf vojenské zpravodajské služby generál Michael Flynn. Tady je to pochod proti nejsilnějšímu větru, protože prakticky všichni, kdo se nějak účastnili tvorby amerických bezpečnostních strategií nebo se významněji podíleli na rozhodování o zahraniční politice, podepsali prohlášení, ve kterém Trumpa označili za zcela nepřipraveného pro prezidentskou funkci. Vyjádřili se o něm jako o zcela nekonzistentní osobě, která „dokáže v jediné větě přeskočit od izolacionismu k militaristickému avanturismu“. Trump jim však oplatil stejnou mincí, když se o nich vyjadřoval jako o krátkozrakých žvanilech s dlouhou vlečkou chybných politik a válečných ztrát.

Ale dejme tomu, že něco takového patří k potírání konkurence ve volebním boji. Jenže generál Flynn považuje za nepoužitelné i osoby z vlastní partaje, a to právě ty, které sloužily ve vedoucích pozicích ve vládě předchozího republikánského prezidenta George W. Bushe. Říká, že tito lidé zatáhli Spojené státy do příliš mnoha a příliš vleklých konfliktů. Proto se rozhlíží o patro níže, kde je „dost těch, kdo bojovali ve válečné zóně, byli součástí zpravodajské komunity, a teď jsou k dispozici“. Informoval o tom republikánský předseda výboru pro zpravodajství Sněmovny reprezentantů Devin Nunes, který se s Flynnem setkal.

Pisatelé hanopisů na Trumpa se nyní pokoušejí vetřít a hážou udičky v podobě rozhovorů, ve kterých naznačují, za jakých okolností by svolili ke spolupráci. Například, kdyby se vrátil hlavní Bushův poradce Hadley. Ale podle jednoho z blízkých spolupracovníků Trumpa existuje jasný seznam „nepřátel“, kteří si jen tak neškrtnou.

Přátelé jsou také. K obsahu Trumpových záměrů v oblasti zahraniční politiky se celkem vlídně vyjádřil Doug Bandow, bývalý poradce prezidenta Ronalda Reagana, v příspěvku na stránkách Foreign Affairs. Nediví se tomu, že Trump považuje vojenskou strategii USA za chybnou a NATO za „zastaralé“, což tak pobouřilo washingtonské elity. Podle Bandowa je nyní o bezpečnost USA mimořádně dobře postaráno. Nikde není žádná vážná hrozba – tím spíše existenční – jakou v minulosti představoval Sovětský svaz a zdůvodňoval tak vznik obranných aliancí. Když k tomu přidáme, že dnešní spojenci Washingtonu v Asii a Evropě jsou prosperující a průmyslově vyspělé státy, je namístě předpoklad, že se by měly umět bránit samy.

Stávající strategie USA podle všeho vychází z ideje, že co jednou je, musí být navždy, pokračuje Bandow. Avšak samotná skutečnost, že Washington bránil spoustu zemí po desetiletí neznamená, že to tak musí dělat do nekonečna a za jakoukoliv cenu. Spojenectví nemohou být samoúčelná, jejich smyslem by mělo být zvýšení bezpečnosti USA, píše bez okolků. A když už je zajištěna? Jsme v nové situaci.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.