Nejprve k té Horné Nitře s obrovskými ložisky hnědého uhlí kolem Prievidzy. Také tam se končí a vznikl strategický program přeměny regionu do nových podmínek. Tady je však nutno dodat, že tento program vznikl pod tlakem místních obcí a občanů, tedy zdola, participativně. Vytvořili spoustu komisí, ve kterých se promísili občanští aktivisté i odborníci. Dokumenty jsou na webu, takže se můžeme poučit, jak to vznikalo, co kdy udělali a k čemu došli. V Evropě začínají patřit k těm, ze kterých si lze vzít příklad. Proto také Evropská komise vydala už před dvěma lety v angličtině jejich pilotní studii o socio-ekonomické transformaci v uhelných regionech v procesu přeměny. Studie obsahuje analýzu a navržený postup. Najdeme ji na slovenském webu širšího transformačního hnutí Život po uhlí. (ZDE)

O příkladu Horné Nitry jsem se dozvěděl na tiskové konferenci Stínové uhelné komise, kde o tom mluvila Alena Klírová z Mostecka. Je také občanskou aktivistkou, která nechce, aby o jejím osudu rozhodovali uhelní baroni. Stínová uhelná komise vznikla jako občanská reakce na vznik vládní Uhelné komise, jejíž složení odpovídá hlavně zájmům velké byznysu. Ta „stínová“ tedy reprezentuje přístup, který je bližší tomu ze slovenského hnědouhelného regionu kolem Prievidze.

Ale ani na Slovensku není dobojováno. Iniciátorka tohoto procesu, primátorka Privedzy Katarína Macháčková, v létě vyjednávala s místopředsedkyní vlády pro investice Remišovou, a zřejmě se dohodly. Avšak je tu i velký byznys, a ten má zastánce v místopředsedovi vlády a ministru hospodářství Sulíkovi, osobnosti vyhraněného pravicového liberalismu. Den po jednání Macháčkové s Remišovou pustil Sulík do médií zprávu, že on sám se chystá jmenovat vládního zmocněnce pro tento úkol.

Místní lidé se bouří a ohradili se otevřeným dopisem prostřednictvím svých starostů v čele s primátorkou Macháčkovou, že nebyli konzultováni. Rádi by měli proces, který se jich osudově dotýká, pod kontrolou. Nikoliv výhradní, to nejde, ale jako partneři. Píšou proto oběma vládním představitelům:

„... zdvorilo Vás žiadame, aby boli ďalšie návrhy týkajúce sa inštitucionálneho zabezpečenia transformácie Hornej Nitry prezentované verejnosti až potom, ako bude návrh tejto problematiky prediskutovaný so zástupcami miest a obcí, pracovnou skupinou, ktorá je na implementáciu akčného plánu zriadená Úradom podpredsedu vlády SR pre investície a informatizáciu a s tými, ktorí sa v regióne tejto téme dlhodobo venujú. Len tak bude možné jasne pomenovať silné a slabé stránky návrhu, ktorý bude predložený. Sme presvedčení o tom, že aj naše poznatky zo zasadnutí pracovných skupín Platformy pre uhoľné regióny v procese premeny, ktoré boli venované okrem iných tém aj riadeniu spravodlivej transformácie v iných regiónoch, môžu byť veľkým prínosom pre diskusiu o výhodách a nevýhodách navrhnutého modelu inštitucionálneho zabezpečenia.“

Zdůraznil jsem pasáž o tom, že dlouhodobou práci místních aktivistů prostě nelze přehlédnout, protože věci rozumějí a mají důvěru, že půjde o spravedlivou přeměnu regionu. Ve skutečnosti nejde o nějaký izolovaný konflikt, ale o trend přenosu kompetencí ze směru vertikálního, tedy shora dolů, do směru horizontálního, kde fungují sítě, okruhy, klastry.

Skvěle to zpracovávají Bruce Katz (Brookings Institution) a Jeremy Nowak (bývalý guvernér Federal Reserve of Filadelfia, další osvícený centrální bankéř po Bernardu Lietaerovi) v tlusté monografii The New Localism – How cities can thrive in the age of populism (Brookings Institution Press, Washington, D.C., 2017). Populismus tu není nadávka, ale reakce na nadvládu elit. Pravicový populismus hledá řešení pro problémy 21. století ve století 20., zatímco levicový populismus je zahleděn daleko dopředu. Dopřejme si shrnutí základní situace z úvodu:

„Tohle je kniha o změně podstaty moci. Ta se zdála být po dlouhé generace stabilizovaná a vnímaná jako vertikální linie politické autority. Na vrcholku byly národní vlády, které psaly zákony, určovaly pravidla, rozdělovaly zdroje a řídily zemi. Dole byla města a metropolitní regiony, kde žila většina obyvatelstva a vznikal největší podíl národního bohatství. Často však sloužila jen jako prodloužená ruka úřadů vyšší vládní úrovně, místo aby byla tím, komu je svěřena péče o vlastní budoucnost.

Jenže tento obraz s jasnou hierarchickou výstavbou a uspořádáním jak z učebnice prochází radikální změnou. Mocenské těžiště je v pohybu působením hlubokých demografických, ekonomických a sociálních sil. Moc se přesouvá dolů od národního státu k městům a komunitám metropolitních oblastí, přesouvá se také horizontálně od vlády k sítím státních, soukromých a občanských aktérů, a přesouvá se i globálně do nadnárodních okruhů kapitálu, obchodu a inovací.“

Vládní centrum se prostě musí přizpůsobit roli partnera, jehož hlavním úkolem je neškodit. Neznamená to, že stát má být slabý, podfinacovaný, snadno ovlivnitelný, či rovnou zkorumpovaný. To by usnadnilo mnohé procesy, bohužel však ty, které jdou neomylně proti zájmům většiny. Stát má být silný jako spolupracovník, nikoliv vládce. Hlavní tvůrčí energie se přesouvá do univerzit a nejrůznějších výzkumných oddělení v prostředí měst a regionů s podnikatelským duchem, kde zvládli nástroje široké dohody.

Teď je nejaktuálnější uhlí a klima, samozřejmě, pokud trvá naděje, že pandemie pomine a zbyde z ní jen poučení o potřebě větší soběstačnosti. To se promítá i do energetiky. Socioložka Iva Zvěřinová z Univerzity Karlovy, další člen Stínové uhelné komise, na čtvrteční tiskovce uvedla, že v zahraničí jsme svědky rozvoje energetických komunit, masívně v Německu, i v jiných státech. Ale v ČR jich je jen pár, přestože je to součást energetického balíčku EU, který jsme přijali. U nás je problém s energetickým zákonem, není také vyřešena podpora energetických komunit do začátku, bez které se neobejdou. Přitom by to pomohlo rozvoji obcí.

„Stínový“ fyzik Jan Hollan z akademického pracoviště CzechGlobe připomněl, že v Německu obce, města, často nevelká (první Schönau v Dolním Sasku, zf) koupily místní elektrickou rozvodnou síť, takže připojení nových zdrojů je tam velice snadné. Obyvatelé do toho mohou investovat – do něčeho, čemu věří a o čem si myslí, že je to potřeba, i když to třeba tolik nevydělá.

Nemůžeme počítat jen peníze, když jde o život. Socioložka Iva Zvěřinová z Univerzity Karlovy konstatovala, že ekonomické propočty nákladů ukončení těžby uhlí se zatím soustřeďovaly jen na ztráty důlních společností a podobné přímé náklady, zatímco náklady případného pokračování těžby šly stranou. Ale spočítány byly. Univerzita Karlova zpracovala už roku 2015 studii pro Ministerstvo průmyslu a obchodu, kde zahrnula také náklady na zdraví, tedy léčení, a doložila předčasná úmrtí, v důsledku primárních emisí a oxidů dusíku. Populace kolem dvou největších severočeských dolů má nižší střední délku života a děti se tam rodí menší a s genetickou zátěží, postihuje to i budoucí generace. Pozitivní dopady konce těžby uhlí by měly hrát při rozhodování klíčovou roli.

Bude dost energie, až tol zavřeme? Vývoj odpovědí na tuto otázku už také obrousil hrany neznámého. Ceny investic do obnovitelných zdrojů klesají rychleji než všechny předpovědi. Hodně se pohnulo také s problémem kolísavosti tohoto zdroje, když v noci slunce nesvítí. V noci však často fouká, ale větrná energetika je u nás velice zanedbaná. Více se děje ve výzkumu akumulace elektřiny. Vedle bateriových úložišť nabízí velkou příležitost pro vyrovnávání rozdílů výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů také statistika – ne všude fouká stejně. Když se regiony propojí, mohou se přebytky a výpadky kompenzovat. Na propojení vzdálených regionů však budeme potřebovat silná stejnosměrná vedení, říká fyzik Hollan. Ta je třeba vybudovat.

Socioložka Eva Richter, další účastník tiskovky z Univerzity Karlovy, říká, že nemá smysl otálet s transformací, tím se to jen prodraží. Avšak stát musí být připraven, potřebujme strategii, která se bude věnovat nezaměstnanosti. Bude samozřejmě obsahovat rekvalifikační programy, ale k tomu potřebujeme vědět, jak se překrývají nové příležitosti se zaniklými místy, a pochopitelně řešit problémy, kde není dostatečný překryv. To se musí zjistit, nikoliv určit od stolu. Jenže empirických studií, které by se tomu věnovaly, je zoufale málo. Jde také o kvalitu pracovních míst. Chceme zachovat nebo zvýšit životní úroveň, aby konec uhlí posloužil jako dobrá příležitost k transformaci regionů a zlepšení jejich ekonomiky.

Rozhodnutí se blíží a společnost se aktivizuje. Ne jako na Slovensku nebo dokonce v Německu, ale pohyb tu je. Mladí aktivisté z Extintion Rebellion okupují (decentně) okolí ministerstva životního prostředí, jsou tam i v noci (drsňáci). Klimatická koalice vydala výzvu a připomíná požadavek skončit s uhlím nejpozději roku 2030. Ale podporují to i bývalí ministři životní ho prostředí.

Dostal jsem do pošty – jako mnoho dalších – dopis podepsaný bývalým ministrem životního prostředí Bedřichem Moldanem. Vím o Moldanovi už hodně přes třicet let, protože byl jedním z prvních, kdo prosadil publikování drsných dat o životním prostředí v severočeských těžebních a průmyslových regionech. Dnes se bohužel situace opakuje, znovu musíme tlačit na vládu, aby s tím něco udělala.

Dopis připomíná, že vládní uhelná komise zatím jednala o roku 2033 jako o nejbližším termínu pro ukončení těžby uhlí v Česku. To je pozdě, jak ukazují scénáře energetického vývoje. Konec těžby a spalování uhlí by měl proběhnout do r. 2030, protože se očekává významný růst ceny povolenek, které využívání uhlí silně prodraží.

Když však sledujeme zprávy, jež v poslední době přicházejí stále častěji o hrozivých dopadech globální klimatické krize, je zřejmé, že hlavním důvodem je urgentní potřeba posílit a urychlit celkový odklon od fosilních paliv jako hlavní součásti cesty k uhlíkové neutralitě. Té jsme se zavázali dosáhnout do r. 2050, připomíná Moldan. Proto spolu s kolegy exministry životního prostředí Liborem Ambrozkem, Martinem Bursíkem, Janem Dusíkem a Ladislavem Mikem poslal dopis ministru životního prostředí Richardu Brabcovi, který spolupředsedá Uhelné komisi, a společně žádají, aby se při nadcházejícím jednání komise energicky zasadil o přijetí co nejbližšího termínu odchodu od uhlí.

Konec doby uhelné je pro jedny škoda, pro druhé příležitost. Nemělo by trvale zapadnout, koho je víc. A pro ty přísněji vedené – jednou z forem hlasování je trh. Dražší nemůže vyhrát. Pokud nemá monopol.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele