Záleží na tom, kdo jste, což se pozná podle konta. Jen malá menšina českých domácností má nějaké významné úspory, pro které je snižování úrokových sazeb neštěstím. Většina má dluhy, nejčastěji hypotéky, a tak zpráva o tom, že ČNB snížila základní úrokovou sazbu (dvoutýdenní repo) na 5,25 procenta, je z kategorie radostných.

Nejde jen o domácnosti. Vysoké úroky z hypoték pochopitelně blokovaly stavebnictví. Do pavilonu hrůzy patří zpráva Českého statistického úřadu, že letos v únoru bylo zahájeno o polovinu bytů méně (o 47,2 procenta) než před rokem. Vzhledem k tomu, že obyvatel není o polovinu méně, spíše o hodně více, když počítáme i nespočítatelné uprchlíky, kvasí nám tu mimořádná krize.

Nelze se divit, že nájmy stále rostou. K tomu se dále přifukuje cenová bublina nemovitostí, která byla spolu s cenou energií a potravin (a přehnanými sazbami ČNB za guvernéra Rusnoka) jedním ze zdrojů české extrémní inflace. Nejen česká inflace byla nejvyšší v Evropě, ale kralovali jsme i v tempu růstu cen nemovitostí.

To je vizitka vládní bytové politiky, kde přitom stačilo tak málo, najít mechanismus, jak usnadnit obcím výstavbu dostupného bydlení například dotací úroků na hypotéční půjčky komerčních bank, které by pak byly spláceny z nájemného.

Můj oblíbený ekonomický autor Petr Holub v Českém rozhlase připomněl, že dostatek obecních bytů s přijatelným nájemným je vlastně tou nejlepší metodou regulace nákladů na bydlení. Teď jich obce moc nemají, proto bych chápal obnovu nájemního bydlení v režií obcí za důležitou složku boje proti inflaci.

Patří k tomu i komentář sociologa Daniela Prokopa, že touto cestou se dosud nikdo nevydal. Stát místo toho ročně rozděloval 23 miliard korun na doplatky nájmů a na podporu hypoték, v důsledku tedy dotoval realitní magnáty, kteří pak pod tlakem nízké poptávky nemuseli snižovat ceny.

A pak tu máme dvě krvavé války, Na Ukrajině a v Gaze, které ještě mohou zamíchat cenami energií (pokud neskončí tím, že už nám bude všechno jedno). A na obzoru je ekonomická válka s Čínou, protože někteří blázni kolem Evropské komise navrhují, abychom na levná a technicky velmi vyspělá čínská elektrická auta napařili 50 procentní clo. To by si Čína nepochybně nenechala líbit a začala by mela. Vzhledem k tomu, že všechno, co někdo potřebuje, se vyrábí v Číně, by to byla klasická sankce spočívající v palbě do vlastního kolene.

Máme tedy za sebou už tři kola snižování základní úrokové míry z astronomických 7 procent, ale o dalším postupu hovoří guvernér Michl dost opatrně. Vývoj inflace i ekonomiky je dost nejistý. To ovlivní i kurz koruny, která v minulosti pomáhala dopad inflace trochu zmírňovat. Silná koruna snižovala ceny dovozu. Utažení měnové politiky jsme proto nemohli posuzovat jenom podle rozdílu úrokových sazeb mezi korunou a eurem (nebo dolarem), ale také podle vývoje vzájemných kurzů, který výslednou měnovou politiku rozvolňoval.

S napětím jsem proto sledoval vývoj kurzu koruny po ohlášeném snížení sazeb ČNB, a nestalo se nic. Koruna se drží lehce nad 25,00 CZK /EUR, kde je už od února. Snižování bylo očekávané, a tak se měna přizpůsobovala s předstihem.

Když se však podíváme do ziskových statistik českých bank, najdeme tam ještě jeden detail měnové politiky, kterým je důsledek zrušení úročení povinných rezerv komerčních bank. To ve špičce představovalo částku vysoko nad 100 miliard korun, takříkajíc zadarmo.

Tohle je hrdinský čin guvernéra Michla, když prosadil to, o čem se léta špitalo na uzavřených zasedáních bankovní rady. Nejde jen o ty prachy, kterých si ostatně může ČNB natisknout, kolik jí napadne. Jinou věcí je, že když tyto „peníze ze vzduchu“ přistály na účtech komerčních bank, měly už reálnou hodnotu. Banky si odložily rezervy do bezpečí ČNB a nebylo třeba se honit, zisk se dělal sám.

Když však zmizel tento oběd zadarmo, o kterém ekonomická teorie vždy tvrdila, že neexistuje, banky se musí víc snažit, musí víc půjčovat a úvěrovat reálnou ekonomiku. A to by mohlo být příslibem i pro lepší výkon českého hospodářství, o které se opírá česká měna. Lepší hospodářská čísla mohou korunu chránit před propadem, i když se rozdíl úrokových sazeb mezi korunou a eurem sníží.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele