Francie má týden před prvním kolem voleb prezidenta a situace se radikálně změnila od časů, kdy se zdálo, že půjde jen o obvyklé střídání moci z leva více napravo. Vzestup preferencí kandidáta francouzské radikální levice Jean-Luca Mélenchona polekal protivníky. Rýsuje se šance, že to bude on, kdo společně s Marine Le Penovou postoupí do druhého kola. Připomíná to situaci z loňských Spojených států, kdy radikální pravici, reprezentovanou Donaldem Trumpem, a radikální levici, jejímž jménem mluvil Bernie Sanders, spojoval stejný „tekutý hněv“ občanů.

Jean-Luc Mélenchon už vyšplhal v průzkumech volebních preferencí na třetí místo, má 20 procent. Podle agentury Ipsos-Sopra Steria tak zaostává o pouhé dva procentní body za donedávna vedoucí Marine Le Penovou, reprezentující pozoruhodnou směs sociálních příslibů a extrémní pravice, a centristickým kandidátem, bývalým socialistickým bankéřem Emmanuelem Macronem, kteří mají 22 procent.

Potvrzuje to jak stoupající hvězdu Mélenchona, tak ochabující zájem o vedoucí kandidáty, kteří mívali náskok i 10 procentních bodů. Průzkum zároveň zkoumal i to, jak pevné je odhodlání volit právě toho svého. Potvrdil, že nejskalnější jsou příznivci Le Penové, kde 85 procent dotázaných považuje svoji volbu za konečnou.

Mohli bychom to interpretovat, že v tomto táboře už lze lovit jen mezi 15 procenty váhajících. Ale stejně dobře lze uvedené číslo komentovat i tak, že počet rozhodnutých pro případný odchod z EU je téměř konečný a nemá šanci na celkovou výhru.

Podobně odhodláni jsou voliči bývalého premiéra a představitele „seriózní pravice“ Francoise Fillona, kde je 80 procent definitivně rozhodnutých. Jejich kandidát je však na 4. místě s 19 procenty a krčí se pod pokračující palbou médií i státních úřadů, které exponují jeho korupční praktiky. Právě teď třeba tisk větrá, že dosud nevrátil obleky za desetisíce eur, které dostal darem.

Pro Mélenchona je proto hlavním soupeřem bývalý bankéř Macron, typický představitel „třetí cesty“, jak ji praktikoval v Británii Tony Blair nebo v USA nabízela Hillary Clintonová. Oběma jde o to, jak se podělí o hlasy těch kandidátů levice, kteří už jsou v beznadějném postavení.

Mélenchon i Macron mají nyní zhruba stejný podíl odhodlaných příznivců (66 a 68 procent), což může být obrazem dynamismu jejich táborů. Ovšem mluvíme-li o pohybu, musíme zmínit i směr, a tady je zřejmé, že Mélenchon roste (a může jít ještě dál), zatímco Macron klesá (a může spadnout ještě hlouběji).

Už teď je zřejmé, že k rozebrání je značná část hlasů oficiálního kandidáta socialistické strany Benoita Hamona s mizivými 7,5 procenta preferencí. Měl celkem slušnou domácí část programu, ale k tomu zcela nereálnou antiruskou zahraniční politiku, jaká odsunula stávajícího socialistického prezidenta Francoise Hollanda zcela mimo zájem veřejnosti.

Mélenchon je přísný. Chce zásadní změny evropských smluv a dokonce také zrušení nezávislosti Evropské centrální banky, jinak tam podle něj Francie nemá co pohledávat. Jeho ekonomičtí poradci trochu obrušují hrany a říkají, že jde o dlouhodobé cíle a základní vyjednávací pozici, která se může v průběhu jednání změnit.

Ale jsou tu taky další Mélenchonovy návrhy sledující francouzský národní zájem bez namyšlených imperiálních ambicí, čišících z Hollandova působení. Klíčové partnery vidí ve Středomoří a – překvapení – v Latinské Americe a její revoluční „bolívarské“ orientaci, jak ji definovali kubánský vůdce Fidel Castro a bývalý venezuelský prezident Hugo Chavez.

Také tohle poradci změkčují a tvrdí, že hlavní je lepší vztah k francouzským zámořským územím v Karibiku. Předstrkují tak krátkodobé cíle, ale strategie je zřejmá. Je zřejmé, že poradci převzali roli sebevražedného komanda stavícího se do cesty jedovatým šípům médií. Sám Mélenchon mluví přímo k lidem. Jeho arény a náměstí přetékají pozorným publikem, a občas dokonce tuplovaně. Řečnil třeba v Lyonu a souběžně promítal v Paříži před nemenším davem 3-D hologram svého vystoupení.

Občas má parametry proroka či profesora s široce promyšlenou koncepcí. V tom mi trochu mi připomíná někdejšího Valtra Komárka. Přechází po jevišti jako by nevnímal diváky a argumentaci souká rovnou z hlavy (citlivý mikrofon by asi zachytil, jak mu to tam rachotí). Používá velice srozumitelné příklady. Lidé mu visí na rtech.

Soupeři jsou zděšeni, a jako by se domluvili, všichni na Mélenchona útočí. To může být jeho další výhoda, dostává mediální pozornost zadarmo. Macron spíná ruce, že Francie nepotřebuje další komunisty (ti Mélenchona opravdu podporují). Co to prý proboha dělá, vždyť to byl jeho kolega, socialistický senátor! Jenže, jak připomíná list Figaro, Mélenchon byl v Senátu už roku 1986, kdy bylo Macronovi 9 let.

Vedle trendů voličské přízně však průzkumy zachycují i obrovskou nejistotu. Ještě týden před volbami velké skupiny obyvatel nemíní volit. Podle zpravodajství listu Le Monde, který uvedl zmíněné průzkumy Ipsos-Sopra Steria jako první, mezi nejmladšími voliči mezi 18 až 24 lety o účasti neuvažuje dokonce 55 procent voličů, a mezi těmi o něco staršími mezi 25 až 34 lety dokonce 60 procent!

Změní se to? A kam se vrtnou? To je největší záhada nadcházejících voleb francouzského prezidenta.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.