Poslanecká sněmovna má za sebou druhé čtení návrhu zákona o státním rozpočtu, a tak už v zásadě víme, jak to dopadne. Řada otázek však zůstane otevřená bez ohledu na výsledek konečného hlasování. Už i komunisté poukazují na riziko klimatických změn. Žádají větší státní podporu pro zadržování vody v krajině a varují před násobky nákladů toho, co nás stály některé dopady oteplování, jako třeba kůrovcová kalamita. TOP zase, znalá věci, varuje před důsledky stárnutí. Porostou náklady zdravotnictví a důchodového zabezpečení. Nemluvě o doporučeních, že pokud nějaké peníze máme, měli bychom je orientovat na snížení státního dluhu.

Profesor Parkinsson, kdysi populární postava ekonomického bájesloví, objevil přírodní zákon, že každá práce zabere tolik času, kolik ho máme k dispozici. S penězi to bude podobné, není jich nikdy dost. Nicméně ony naléhavé úkoly, na které upozorňovaly nevládní strany v rozpočtové debatě, je nutno brát vážně, zvláště když ... zdroje jsou.

Některé zdroje jsou do očí bijící. Letošní zpráva o rekordních ziscích českých bank (zisková marže dosahuje 19 procent) byla korunována informací, že jde o největší ziskovost bankovního sektoru v EU. V čem je výhoda takového prostoru pro dolování zisku z nebohých českých občanů, je mi záhadou. S konjunkturou to má málo společného, dávno už se víc půjčuje domácnostem (1,7 bilionu korun) než nefinančním podnikům (1,2 bilionu korun). Kdyby zdanění změnilo naši největší ziskovost jen na velkou, nikdo se nemůže zlobit. Zisk, do kterého by se sáhlo, loni přesahoval 80 miliard korun.

Ale to jsou jen drobné. Většina ziskové ekonomiky v ČR patří po většinu posledních 30 let zahraničním vlastníkům (po zjištění, tlumočené našimi transformátory, že jsme zloději a idioti, kteří nejsou schopni samostatně hospodařit). Většina zisků tedy odchází do zahraničí. Ale jsou to jenom zisky, co tam mizí?

Využil jsem trochu sterilní debaty ve sněmovně a přesunul pozornost k akademickým zdrojům. Otázce skrytého bohatství národů, ve smyslu, bylo tam, ale pak zmizelo v daňových rájích, se věnuje jedinečná kniha mladého francouzského ekonoma Gabriela Zucmana, působícího na Kalifornské univerzitě v Berkeley ( Gabriel Zucman: The Hidden Wealth of Nations. University of Chicago Press 2015 ). Tvrdí, že v daňových rájích se ztrácí v průměru 8 procent světového HDP, které by jinak přispěly (při průměrném zdanění) 400 miliardami dolarů do státních rozpočtů.