Stačí se podívat jen na pár případů z posledního období:

Trasa dálnice D3 je hnána přes poddolované území v okolí Jílového a může být nebezpečná (nebo extrémně nákladná), jak je známo z geologických posudků už od roku 1996. Přesto by tam ŘSD klidně stavělo, kdyby tuto trasu nezrušil Krajský soud v Praze – z úplně jiných důvodů.

V podobně nebezpečném terénu byla trasována i D8 za Lovosicemi, ale tam už se obavy ze sesuvů potvrdily tím nejpřesvědčivějším způsobem. Stavba tohoto 16 kilometrového úseku, která nakonec měla stát 16 miliard korun, je od června zavalena největším sesuvem svého druhu v ČR. Už čtvrt roku proto znovu stojí a není vyloučeno, že bude stavbaři opuštěna navždy.

Podivné trasy českých dálnic mají svůj původ v politickém dávnověku (koncepce vznikaly už za Štrougala), který pak byl zakonzervován spekulativními nákupy pozemků na uvažované trase. Do těch se pouštěli jen zasvěcenci, tedy ti, kdo věděli s jistotou, kudy to povede, i ti, kdo to tam dokázali prosadit. Kdo to dotáhl až do konce a odrazil všechny pokusy ekologů a geologů, kteří upozorňovali na nejrůznější pasti schvalované trasy, mohl počáteční investici na úrovni padesátky za metr čtvereční zúročit prodejem pozemku státu za dvě tisícovky nebo víc. To vysvětluje úpornost sporů o to, kudy to povede. Nebo odklady stavby tam, kde to spekulanti dosud vykoupit nestihli.

Když jsem se o tyto případy zajímal, narazil jsem na detaily iniciativy „stínové ŘSD“, kterou tvoří zkušení dálniční projektanti z D5 a jiných staveb a je financována Radimem Jančurou ze Student Agency. Vzešla z pobouření nad šílenou rekonstrukcí D1, která má být sedm let rozkopaná a pro řidiče ve stavu, jako bychom ji neměli. Přitom se tam má utratit jen na stavebních nákladech 22 miliard korun.

Poukazuje na to, že nikdo nezpracoval celkové ekonomické dopady takto pojaté rekonstrukce D1. Pokud jde o náklady, jsou mnohem vyšší, protože je třeba zakalkulovat i opravy během životnosti stavby. A pak je třeba přičíst i hodnotu ztraceného času. Zoufalí řidiči v kolonách, kteří musí čučet do prázdna, přece původně jeli něco dělat. Občané dálnici financují ze svých daní, ale stát – reprezentovaný ŘSD – nebere vůbec žádné ohledy na jejich potřeby. I při metodice, kterou ŘSD disponuje, vycházejí ztráty řidičů, dopravců a uživatelů dopravních služeb na osm milionů korun denně.