Vyšetřování největší londýnské katastrofy od druhé světové války ukazuje, že chudinský věžák Grenfell Tower hořel jako fakule, protože byl obložen hořlavým, dobře provzdušněným obkladem, ve kterém skvěle zapracoval komínový tah. Byl to důsledek nedávného zateplování budovy, jehož projekt se spíše hodil na stavbu krbu než úpravy výškové stavby. Vyplývá to z analýzy britského listu Financial Times, který zároveň upozorňuje na rozdíly v přístupu Skotska a centrální vlády v Londýně.

Zatímco Skotsko se dokázalo poučit z podstatně menšího neštěstí v roce 1999, kdy uhořel jeden člověk, v Londýně se vedla svatá válka se stavebními předpisy. Byly soustavně rozvolňovány v rámci boje proti „administrativní zátěži“, které se v Británii říká „rudá páska“ (red tape) a v česku „papírování“.

Nakonec tedy mohlo nejmíň 80 obyvatel sociálních bytů v Grenfell Tower svobodně uhořet, protože zastaralé a nejednoznačné předpisy nedokázaly vyloučit použití nejlacinějších materiálů pro zateplovací obklad výškové budovy. Cenové „závody ke dnu“ byly důležitější než fakt, že tento materiál dobře hoří. Oč dřív a levněji proběhlo zateplení, o to dřív byla budova připravena k požáru, který vstoupil do historie.

Český boj proti papírování při povolování staveb, který právě proběhl ve sněmovně nad novelou stavebného zákona a vyloučil z procesu reptající veřejnost, je pozdním klíčkem tohoto odolného plevele. Pozoruhodné je, že také v Česku je tento svatý boj veden takříkajíc napříč, neboť se v něm spojily koaliční ANO a ČSSD s opoziční ODS. Veřejnost byla vyloučena z posuzování staveb v zájmu (některých) občanů, protože pro určité zájmové skupiny je rychlost stavby spojená s čerpáním dotací důležitější, než jak to se stavbou dopadne, či zda případně – jako D8 – spadne. Požárníci se zatím v Česku umlčet nenechali, ale možná se na ně jenom zapomnělo.

To, že hořlavý materiál je nevhodný pro zateplování výškových budov, napadne každého. Je mu to však něco platné, jen když dostane slovo, a to ještě vy chvíli, kdy je tázán. První problém nevhodných stavebních materiálů však spočíval v tom, že si jejich neškodnost a vhodnost nechali posuzovat sami výrobci a po vyřčení jejich slova byla konečná.