Inkaso daně z příjmů fyzických osob placené na základě přiznání dosáhlo za jedenáct měsíců letošního roku 0,1 miliardy korun. Je zřejmé, že prakticky všechny osoby s živnostenským oprávněním evidentně četly Švejka a takto poučeny, nepřiznal se téměř nikdo. (Přiznávám se pravidelně jedině já, starý vůl, ale pak je namístě otázka - k čemu jsou mi doma všechny knihy?) Nicméně číslo hovoří - proč by se měli vyjednavači o vládní koalici hrdlit o sazby, když daně nikdo neplatí?
Pohled do pravidelných měsíčních zpráv ministerstva financí o pokladních příjmech státního rozpočtu ukazuje, že systém, ve kterém je placení daní dobrovolné, nenese. Jen začátečník se nachytá a zapomene něco zapřít. Proto se nelze moc divit názoru Babišovců, že napřed bychom měli zkusit vybrat ty daně, které už v zákoně jsou, a pak teprv se bavit o sazbách. Pokud se totiž nevybere nic, na sazbě nezáleží.

Jenže proč by měly platit fyzické osoby, když to nepřehánějí ani ty právnické? Ne že by se české ekonomice příliš dařilo, ale inkaso daní z příjmů právnických osob pokleslo oproti loňsku téměř o deset procent. Pozoruhodně to kontrastuje s výběrem daně z příjmů zaměstnanců, který vzrostl o 3,9 procenta a dosáhl 75,6 miliardy korun, tedy o deset miliard korun víc než zaplatily právnické osoby. Státní rozpočet sice v posledních letech počítá s tím, že zaměstnanci zaplatí o trošku víc než zaměstnavatelé, ale rozhodně ne o tolik.

Není to konečné číslo, podniky možná na konci roku ještě trochu přitlačí, ale „na základě dosavadního vývoje inkasa DPPO lze očekávat, že nedojde k naplnění rozpočtového očekávání“, poznamenává smutně zpráva MF. Informuje nás také, co pomohlo vyždímat zaměstnance: „Důvodem očekávaného růstu inkasa bylo zejména zrušení základní slevy pro pracující důchodce a zavedení tzv. solidární přirážky ve výši 7 % z příjmů převyšujících 4násobek průměrné mzdy.“

Pro upřesnění – pracující důchodci zaplatí dva tisíce korun měsíčně navíc, zatímco„solidární přirážka“ u nejvyšších individuálních příjmů znamená, že lidé s nejvyššími příjmy zaplatí stejně jako ostatní, neboť tato přirážka odstraňuje degresívní charakter oblbovacího superhrubého modelu se současným užitím stropů pojištění.

Daňový systém, ve kterém se obírají důchodci (volí levici), zatímco od velkých a malých podnikatelů se daně moc nevyžadují (aby i nadále volili pravici), je populismem nejdrsnějšího zrna. Tvrdit, že teď hlavně potřebujeme daňovou stabilitu (když loni touhle dobou ještě nikdo netušil, jaké daně budou platit od začátku následujícího roku), je skromné přání zachovat všechny nespravedlnosti ještě aspoň rok, i když pravice volby prohrála. Ale už jsme si ukázali, že i kdyby k nějaké nápravě sazeb došlo, bude jen symbolická, protože nahoře je spousta kompenzačních příležitostí, ale dole se dere bez nože.