Už v pondělí večer proběhne první televizní debata amerických prezidentských kandidátů Hillary Clintonové a Donalda Trumpa. Napětí vzrůstá, situace se pěkně zahušťuje. Ke skandálům, podezřením a názorovým kotrmelcům se přidali teroristé, občanské nepokoje a divoké zprávy ze syrského bojiště. Volební preference jsou hodně natěsno, měsíc zpátky měla senátorka průměrný náskok před realitním magnátem pouhých 1,5 procenta, tedy v mezích statistické chyby.

Elektorát je v pohybu, Clintonová klesla, Trump se chytal. U Clintonové narůstá zátěž nedůvěry, senátorka se zamotává, nedá se věřit tomu, co říká o svém zdraví, stejně jako o věcech z minulosti, symbolizovaných tajnou státní poštou na soukromém účtu. Ve věcech domácí politiky mluví celkem rozumně, je patrný vliv Bernieho Sanderse, ale pokud jde o zahraniční politiku, komentátoři ji začali zařazovat napravo od Trumpa. Tedy extrémně napravo, jak radostně postřehli nejodpornější postavy z řad neocons. Už se hlásí, jako třeba Paul Wolfowitz, že chtějí tuhle dámu volit.

Na to taky reagoval Miloš Zeman, když řekl, že v této situaci radši Trumpa. Situaci vystihuje vtip, který vlastně není moc k smíchu. Víte, co je největší výhodou voleb amerického prezidenta? Zvolen může být jen jeden.

V senátorčině volebním štábu musejí mít oči jako tenisáky, když čtou čísla o mizivém vlivu své nákladné kampaně. Nezabírají pokusy převálcovat republikánského konkurenta masivní reklamní a publicistickou palbou. Hlavní média jsou na jejich straně, ale nepomáhá ani moudré vysvětlování, proč je Clintonová lepší, ani to, že se snaží Trumpa vytlačit ze stránek a obrazovek.

Odtažitý vztah médií Trumpovi naopak pomáhá. Výzkum potvrzuje, že jeho šance rostou, když se objevuje před očima méně. Jeho názorové přemety jsou vlídně přehlíženy. Vítězí představa, že důležitější je jeho ochota naslouchat lidem a dát jim slovo. Vypadá jednoduše? To je výhoda. Hladké řeči ukrývají pasti.

Tři televizní debaty prezidentských kandidátů byly dohodnuty na 26. září a 9. a 19. října. Bývala to nejsilnější volební zbraň. Úskalí televizního souboje v bitvě o Bílý dům ukázal hned ten první v září 1960. Odehrál se mezi usměvavým Johnem Kennedym a potícím se Richardem Nixonem, který chlapácky odmítl make-up, a tak očima tehdejších nedokonalých kamer vypadal jako zanedbaný, neholený outsider. A volby prohrál. Pak se pilovala pravidla, ladili moderátoři, precizovala témata a úzkostlivě odvažoval čas jak chleba v obleženém městě.

Je tu však ještě magie televizního studia. Argumenty, kterými chce vzdělaná senátorka umlátit svého povrchního konkurenta, snadno narazí na předěl mezi obrazovkou a reálným životem. Trump je zkušený televizní bavič, který posledních 12 pravidelně skotačil mezi podnikatelskými zelenáči v populární reality-show The Apprentice a The Celebrity Apprentice a rozhodoval, kdo je tak dobrý, že by mohl pracovat i u něj. Ví, že v televizi nelze použít dlouhou větu, i kdyby něco takového uměl. Vypálí pecku, nechá smích doznít, a ukončí to rezolutním – Tak to je. Konec příběhu. End of story. Soupeři je marno koulet očima v odmítavém údivu. Kamera vás nezabere, v tu chvíli hraje kontakt komika a publika.

Počkejme si, co se stane v televizi doopravdy, ale o volbách mohou rozhodnout i tektonické pohyby pod povrchem. Něco už doznělo. Rozpolcení Demokratické a Republikánské strany se zmírnilo, v obou táborech zavládla zhruba stejná čtyřpětinová podpora svého kandidáta. Smířili se s tím, co zbylo. Ale nikoliv mladí Demokraté do 35 let. Z těch se více než 30 procent přesouvá jinam.

Část míří ke Trumpovi a část ke kandidátům třetích stran, k zelené lékařce Jill Steinové nebo k bývalému republikánskému guvernérovi státu Nové Mexiko, nyní libertariánovi Gary Johnsonovi. Jde samozřejmě o outsidery bez sebemenší šance. To neznamená, že Clintonové neseberou hlasy. A je otázka, jak jí pomůže, když ji tak okázale začali podporovat neokonzervativci, kteří dříve sloužili v táboře George W. Bushe a pomáhali mu rozdmýchávat beznadějné války v Afghánistánu a Iráku. Clintonová pak přidala Libyi a zaostřuje na Sýrii.

Vynořují se však i domácí hrozby. Teroristické bombové atentáty v New Jersey a New Yorku následovaly krátce po zveřejnění informací o saúdskoarabských vazbách teroristů z 11. září 2001. Přibývá černochů zastřelených policisty a protestů Black Lives Matter! Naposledy to přerostlo v občanské bouře v Charlotte ve státě Severní Karolina po zabití neozbrojeného černocha při dopravní kontrole. Měl na klíně knihu, říkají svědci. Ne, pistoli, tvrdí policie. Týden předtím zemřel před policejní hlídkou puberťák se vzduchovou pistolí ve městě Clolumbus (Ohio) a další černoch v Tulse (Oklahoma), který vystupoval z auta s rukama nad hlavou.

Centrální banka Fed má také vytrvale prst na spoušti. Ani tentokrát zatím nevystřelila, zářijové zasedání jejího výboru pro operace na volném trhu ponechalo úrokové sazby bez pohybu. Tím se však podle komentářů zvýšila pravděpodobnost, že jimi pohne později během roku. Ještě před volbami? Kdo se v nich má vyznat? Napětí rozkolísává trhy, které obchodují s očekáváním, s tím, co se mělo stát a stalo, nebo nestalo.

Americká měna v důsledku tohoto očekávání růstu sazeb posilovala. Kdyby toto očekávání zmizelo, začne klesat. Posilující měna je však pro dluh Spojených států životně důležitá. Dá se na ní v zahraničí trochu vydělat, když samotné úrokové výnosy dluhopisů olizují nulu. Kdyby začal dolar oslabovat, může to spustit výprodej, strhnout lavinu.

Politická očekávání tu mohou zahrát také. Bude líp? Braňme je. Bude hůř? Do nich, než se zvednou.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.