Čím déle omezení trvají, tím je to horší. To není argument proti omezením, ale proti omezencům, kteří je odmítali respektovat nebo je vykuchávali a ohýbali v neprospěch zdraví. Čísla jsou tak hrozná, že i parlament v pátek obrátil a pár dní po hlasování proti nouzovému stavu přešel do fáze, kdy vládě naopak nařizuje jeho vyhlášení. Ta už se vzpouzela jen rituálně a žádala prodloužení toho starého, zatímco sněmovna chtěla nový. Nový je totiž ústavně v pořádku. V nepořádku jsou jen občané, stále častěji zralí na takovou ústavní péči, která toleruje, když se někdo vydává za Napoleona, Babiše nebo pannu Orleánskou.

Člověk jako občan nesmí nikam, ale jako zaměstnanec musí do práce. Tam se mu zřejmě nic nestane. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) o tom informoval velmi rezervovaně:

„Vzhledem k tomu, že ve společnosti, ale ani ve vládě nepanuje konsenzus na tom, zda by se ta omezující opatření měla týkat průmyslu, či nikoliv, máme relativně omezený prostor působnosti, a z logiky věci tedy to hlavní omezení musí mířit do mobility obyvatelstva.“

Takhle úvaha velmi rozzlobila odborářského předáka Josefa Středulu, který důrazně protestuje, aby občan byl obětován za záchranu ekonomiky. Nakonec se rozhoupala i ČSSD a na pátečním předsednictvu padlo rozhodnutí, že bude ve vládě požadovat uzavření alespoň méně důležitých podniků. Či přesněji, "nebude se bránit ani uzavření průmyslu, pokud se prokáže, že to pomůže výrazně omezit počet kontaktů mezi lidmi."

V Česku už byl zaznamenán Covid-19 u 1,2 milionu osob, to je 12x víc než v Číně. Když nepočítáme státy velikost okresu, máme světově nejvyšší počet nakažených (1152 na 100 tisíc obyvatel), a co horšího, také podíl zemřelých na 100 tisíc obyvatel (187), před Británií (184). V USA je to 150, v Německu 84. Někde tam lítá i Belgie, ale z nějakých důvodů do jedněch tabulek se 192 mrtvými na 100 tisíc obyvatel zařazena je, do jiných ne.