Já bych se však chtěl podělit o jednu malou vzpomínku, která má však obecnější dosah.

V listopadu 1989 jsem pracoval jako programátor v již zaniklém podniku Regula, což byl zjednodušeně řečeno dům plný projektantů a programátorů. Technická inteligence byla obecně velkým podporovatelem listopadové protikomunistické revoluce. Podpora připravované stávky byla mezi vzdělanými projektanty a programátory drtivá, straničtí funkcionáři z ředitelství se ani na nějaký velký odpor nevzmohli, spíš se hodili marod a čekali, jak to dopadne. Spor s vládnoucím establishmentem vždy způsobuje, že ti „dole“ mají k sobě blíž, profesní a sociální hranice jsou méně vyhraněné. Chtěli jsme proto, aby stávka měla širší podporu i mezi manuálně pracujícími, což v našem tehdejším podniku byly jen kuchařky ze závodní jídelny.

Dodnes si vzpomínám na jednu kuchařku. Byla to stará, šedovlasá paní, určitě přesluhovala. Ta s dětskou bezelstností řekla, že vláda KSČ je totálně zdiskreditovaný spolek, co má jít pryč, ale že stávku nepodpoří, protože se proti ní v televizi vyslovilo ROH. A že ROH je dobrý, že sice od nich v životě nedostala rekreaci, ale vždy před Vánocemi jí dají čokoládovou kolekci. Vyběhli jsme o patro výš, stáhli z počítače v účtárně příslušná data a doložili jí, kolik jí ROH měsíčně sráží ze mzdy na příspěvcích a kolik stojí ta bonboniéra… Musím říct, že když jsem pak viděl tu starou paní, jak jí z očí tečou slzy jako hrachy, když poznala, jak jí celý život lhali, jak ji bezskrupulózně zneužívali a okrádali, měl jsem z toho divný pocit. Skoro jsem si říkal, zda jsme neudělali něco špatného, když jsme jí to takhle neprudko ukázali, a zda ten jeden hlas navíc pro stávku stál za to. A druhý den mi pak doslova spadl kámen ze srdce, když jsem ji uviděl ve výdejním okénku, že to ve zdraví přežila a nic si neudělala.

A proč o tom píšu? Ten zlodějský trik s předvánoční kolekcí přece nezmizel s předlistopadovým ROH. Ba co víc, stal se dokonce základním stavebním kamenem programu mnoha politických stran a hnutí.

Dávejme si na ně pozor. Pokud nějaký politik (nebo i oxymoróní kandidující nepolitik) bude říkat, že sebere „jim“ a dá „Vám“, nakonec to dopadne tak, že sebere Vám a možná Vám něco málo vrátí. Poměr vzal a dal však bude možná dokonce o dost horší než u té eróhácké bonboniéry.

A napálit ať se nedá ani ten, kdo si sám daňové přiznání nepodává, protože to za něj dělá zaměstnavatel, nebo třeba proto, že je již v důchodu. On v naší zemi platí daně i žebrák. I absolutní chudák, který si vyžebrá pár mincí do čepice nebo získá peníze za sběr zálohovaných lahví z popelnice a koupí si za ně to nejlacinější krabicové víno ve večerce, tak zaplatí 21 % DPH. I takovýto chudák je de facto zdaněn vyšší sazbou než oligarcha nebo nadnárodní společnost. Ony totiž daňové prázdniny, investiční pobídky a státní dotace jsou jen pro úzký okruh vyvolených. Jako ty eróhácké rekreace na Kubu. Pro obyčejné zbyde jen ta bonboniéra.