Škodu údajně způsobily státu jeho fotovoltaické elektrárny prodejem elektřiny za zvýhodněnou cenu, platnou do 31.prosince 2010, ač podle soudu na to neměly nárok. Obsah zpráv doplňovala ustálená klišé o souvislosti s podvody při výstavbě elektráren.

Sleduji kriminalizaci jeho podnikání v solárním byznysu od 2.června 2014. Opakovaně si při tom vybavuji přísloví „každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Jeho životaběh v tomto odvětví podnikání postihují další a další pohromy, takže nabyl povahu křížové cesty. Úterní rozsudek byl zatím posledním zastavením na ní.

Zdenek Zemek se nepustil do budování fotovoltaických elektráren jen proto, že stát podpořil zájem investorů stanovením vysoké výkupní ceny, ale i v úmyslu předejít propouštění zaměstnanců holdingu z provozů, po jejichž výrobcích díky krizi klesla poptávka až na nulu. Našel pro ně náhradní využití zčásti ve výrobě nosičů fotovoltaických panelů, zčásti přímo při budování elektráren. Současně zhodnotil ladem ležící volné pozemky a velkou střechu v provozovnách holdingu. Aby mohl uskutečnit projekt výstavby tří elektráren v Chomutově, zadlužil holding miliardovým úvěrem. Vybudování velké střešní elektrárny je průkopnický čin. Ukázal jím, kudy by měl jít vývoj solárního byznysu bez dalších záborů zemědělské půdy.

Prvním zastavením na křížové cestě bylo podstatné snížení výkupní ceny elektřiny v listopadu r.2010 pro elektrárny, jež nezískají licenci Energetického úřadu do 31. prosince 2010. Kromě toho, že stát tímto opatřením porušil zákonné záruky, bylo ohroženo plnění splátkového kalendáře úvěru. Nezpůsobilost splácet mohla přivést holding ke krachu. Nastal závod s časem.

Dokončovací práce sledoval svými pracovníky Energetický regulační úřad prohlídkami na místě. Při jedné z nich nekompetentní úředník Energetického regulačního úřadu vznesl požadavek na předložení nové revizní zprávy při příští prohlídce. Důsledkem byla další pohroma. Onemocněl revizní technik, který revize prováděl. Pracovníci, kteří připravovali dokumentaci pro následující prohlídku, si poradili tak, že použili jako podklad revizní zprávy z 5.a 6. prosince 2010 a opatřili je daty 26. a 27. prosince a přenesli na ně kopie podpisů revizního technika. Zprávy věcně odpovídaly skutečnosti, protože popisovaly stav nízkonapěťové rozvodné sítě k 5. a 6. prosinci 2010, kdy skončilo její pokládání. Po tomto datu se již síť nerozšiřovala, takže k provedení nové revize nebyl věcný důvod. Takto upravených zpráv si v únoru r.2011 všiml ve spisu tehdejší místopředseda ERÚ Antonín Panák, klasifikoval je jako padělky a upozornil policii. Jako padělky je pak hodnotily nejen orgány činné v trestním řízení, ale i správní soudy.

Důležitou vlastností rozhodnutí je přiměřenost. Pohybuji, že posuzování popsané úpravy revizních zpráv jako padělků je přiměřené skutečnosti: i pozměněné revizní zprávy zobrazovaly skutečnost pravdivě , neboť stav sítě se od jejího dokončení 5.-6. prosince 2010 již nezměnil.

Kdyby zůstalo jen na tom, pohroma by nebyla tak děsivá. Policie by odstíhala původce „podvodu“, kteří by možná dostali přiměřené tresty. Ale dále by policie nešla. Šlo přece o osamělý zásah osamělých jedinců. Investorské organizace si určitě neobjednaly „padělky“ a ani o jejich vyhotovení nevěděly. Vyvozovat z jejich existence trestněprávní důsledky proti investorským společnostem a jejich jednatelům je nehoráznost. Nelze je ani vinit z nedostatečného dohledu, neboť k prověřování správnosti revizních zpráv nebyl oprávněn ani ERÚ, natož obchodní společnosti. Přesto jich orgány činné v trestním řízení používaly jako důkazy proti obviněným. Stejně podjatě si vedly správní soudy. Když se zjistilo, že ve spisu se nacházejí „padělky“ revizních zpráv, soud 1.stupně již nechtěl přijmout další důkazy. Dokonce odmítl provedení dokazování znaleckým posudkem společnosti PriceWaterhouseCoopers, exaktně prokazující dokončenost elektráren ke konci prosince 2010.

V každém případě přičítání výskytu „padělků“ revizních zpráv k tíži jednatelům investorských společností a k zatěžování jejich obrazu ve veřejném mínění je hrubá nehoráznost, usvědčující orgány činné v trestním řízení a spolupracující novináře z účelovosti jednání a podjatosti při jejich tažení proti podnikatelskému klanu Zemků. Je pozoruhodné, že se soudci nezastyděli, když správnost revizních zpráv potvrdila praxe: v době, kdy křižovali účastníky licenčního řízení a rozhodovali o odebrání licencí, elektrárny měly za sebou několik let bezporuchového a bezpečného provozu. Navzdory tomu se nikdo nezamyslel nad tím, že soudní rozhodnutí o odebrání licencí směřují k zmaření podnikatelského záměru, uskutečněného s nákladem více než 1 miliardy Kč, jímž investoři vyhověli potřebě státu.

Není jasné, proč policie nezůstala u vyšetřování původců „padělků“ revizních zpráv a pustila se do prověřování celého licenčního řízení. Je to však nejdůležitější kritický bod na křížové cestě podnikatele Zdenka Zemka st. Zde došlo k zásadní deformaci výsledků trestního řízení: policie, státní zástupci i soudy zatížily účastníky licenčního řízení všech třech elektráren odpovědností za údajné oklamání Energetického regulačního úřadu, jež vedlo k vydání licencí ve večerních hodinách dne 31.prosince 2010. Energetický regulační úřad ale nemohl být oklamán, protože jeho (mimochodem: nekvalifikovaní) úředníci provedli opakované vícehodinové prohlídky elektráren a na jejich základě vydali souhlas oprávněné úřední osobě Iloně Florianové k vydání licencí. Investující společnosti před nimi neskryly nic, co by se dalo použít k odůvodnění nevydání licencí. Pokud tedy orgány činné v trestním řízení zjistily, že v licenčním řízení byly chyby, kvůli nimž licence neměly být vydány, měly postavit před soud úředníky ERÚ, kteří zřejmě vykonávali svou práci nedbale, nikoli účastníky příprav licenčního řízení na straně investorských společností.

Speciální pohromou, která v této souvislosti postihla Zdenka Zemka st., byl vstup do řízení dvojice žalobce Radka Mezlíka a předsedy senátu Aleše Novotného, kteří společným úsilím přivedli do vězení syny Zdenka Zemka st., jednatele dvou investorských společností. V rámci přípravy na rozhodování ERÚ o žádostech o vydání licencí obvinění synové podepsali protokoly o převzetí zařízení elektráren od dodavatelské firmy. Žadatel o licenci musel prokázat, že je oprávněn zařízením disponovat. Jednatelé nechali protokoly připravit v předstihu. Ve chvíli jejich podpisu ještě byly na stavbách nepatrné nedodělky, ale do 31. prosince 2010 již byla mezi obsahem a skutečností naprostá shoda. Přesto státní zástupce Radek Mezlík začal umanutě tvrdit, že v době podpisu protokolů nebyly elektrárny „ani zčásti dokončené“ a jejich signatáře nařkl z úmyslu použít protokoly k oklamání ERÚ. Jeho myšlenkové postupy převzal i předseda senátu Aleš Novotný. Tvrzení bylo tak nehorázné, že je zkritizoval i odvolací Vrchní soud v Olomouci, který jej ve výrokové větě svého rozhodnutí upravil. Zdenek Zemek st. pak musel přežít uvěznění svých synů. Je nezpochybnitelnou skutečností, že úmysl podvést ERÚ existoval pouze jako domněnka v hlavě Radka Mezlíka. Neprokazují jej žádné důkazy.

Odvolací Vrchní soud v Olomouci vady rozhodování soudu 1. stupně nenapravil až na nepodstatné úpravy trestů a opravu výrokové věty rozsudku vypuštěním slůvka „ani“ z hysterického vyjádření státního zástupce Radka Melzíka. Naděje odsouzených se proto upřely k vyřízení dovolání Nejvyšším soudem ČR, ale tam došlo k další kritické události s osudovým významem. Případ připadl předsedovi senátu Petrovi Šabatovi. Ten se ale z řízení vyloučil pro podjatost pod směšnou záminkou, že se zúčastnil jako fanoušek významné sportovní události ve Francii, kde se mohl náhodou setkat se Zdenkem Zemkem st., otci dvou dovolatelů, jehož neznal. Podle „kuloárních“ zpráv se nevyloučil dobrovolně, ale pod hrubým nátlakem ze strany tehdejšího předsedy Nejvyššího soudu ČR prof. Pavla Šámala. Považuji za předčasné zabývat se podrobnostmi, ale o stížnostech soudce Petra Šabaty na způsob zacházení s ním mi vyprávěl důvěryhodný „zdroj“, jemuž se postižený soudce svěřil.

Nejsou mi jasné důvody pro vypuzení soudce Petra Šabaty z této kauzy, naproti tomu se mi zdá být nejpravděpodobnější, že kdosi měl zájem pojistit si odmítnutí dovolání.

Dalším kritickým bodem na křížově cestě je zahájení trestního řízení proti účastníkům licenčního řízení pro střešní elektrárnu společnosti VT Sun jednatele Zdenka Zemka st. Kupodivu se na ni nevztahovalo oznámení bývalého místopředsedy ERÚ Antonína Panáka. Padla za oběť až změně ve vedení ERÚ, neboť nová předsedkyně Alena Vitásková nastoupila se zadáním zjednat nápravu ve stavu licenčního řízení na konci r. 2010 a úředníci vybrali jako podezřelou mimo jiné právě tuto „zapomenutou“ elektrárnu. Na základě oznámení ERÚ, podaného příslušným referentem, zahájila policie vyšetřování, jehož výsledkem bylo obvinění a po mimořádně dlouhém přípravném řízení obžaloba dvou dvojic „pachatelů“. Podobně jako v případě pozemních elektráren žalobce operoval s vadnou revizní zprávou a s podpisem předávacích protokolů, jejichž obsah v den podpisu neodpovídal úplně skutečnému stavu. Vzhledem k dodatečně zjištěným osobnostním vlastnostem revizního technika je možné, že revizní zpráva byla nepravdivá. Ale výběr revizního technika byl záležitostí dodavatele a správnost revizní zprávy stejně nemohl zkontrolovat nikdo ze zúčastněných jak na straně investora, tak na straně ERÚ. Pikantní na celé záležitosti je skutečnost, že při žádné z prohlídek elektráren (ne)odborníci z ERÚ nevystoupili na střechu, čili stav elektrárny přímo neviděli. Kategorická tvrzení o nedokončenosti elektrárny jsou tak pouze fikcí, opírající se o neodborné vyhodnocení pohybu skladových zásob.

Obrazem kvality obžaloby, spočívající na výše popsaných podkladech, je skutečnost, že jedna ze dvou dvojic byla zproštěna hned prvním rozsudkem. Pokračovalo pak pouze stíhání dvojice Jan Hudeček a Zdenek Zemek st.

Protože neštěstí nechodí nikdy samo, na tomto místě došlo k další osudové nehodě. Obžalovaný Zdenek Zemek st. vážně onemocněl a pro předpokládanou dlouhou dobu nezpůsobilosti k účasti na jednání soud vyloučil jeho věc do samostatného řízení. Osamělému Janu Hudečkovi nadělil Krajský soud Brno rozsudkem z 30. dubna 2019 sedm a půl roku vězení a Vrchní soud v Olomouci zamítl jeho odvolání usnesením z 15. srpna 2019.

K prvostupňovému rozsudku nad Zdenkem Zemkem st. se schylovalo v druhé polovině r. 2021. Pan obžalovaný shromáždil kolem sebe skupinu právníků a odborníků z oblasti energetiky, která provedla zevrubnou analýzu celé dokumentace procesů, týkajících se všech tří chomutovských elektráren. Kdyby měla obhajoba nashromážděné poznatky k disposici v letech 2014-2016, je možné, že by žalobce Radek Mezlík neustál u senátu Aleše Novotného obžalobu tak snadno a s tak vysokými tresty, jak se nakonec stalo.

Podstatné bylo m.j.zjištění, že soudy hodnotily některé operace jako nesprávné podle pravidel, jež vytvořily teprve v r.2015, zatímco v r.2010 se budovatelé elektráren řídili místními zvyklostmi. Dále se ukázalo, že výpočet škody podle rozdílu výkupních cen je zavádějící, protože nezohlednil daňové výnosy. Zavedením snížené ceny se stát poškodil. Posléze nemohlo dojít k oklamání a poškození společnosti Actherm, protože byla dodavatelem elektrotechnické části elektráren a její odborníci provedli první paralelní připojení elektráren k distribuční síti.

Zdálo se, že Zdenek Zemek st. půjde před soud s obhajobou „obutou“ až do neprůstřelnosti. Ale nakonec v hodnocení situace převládlo vědomí, že nelze očekávat, že soudce, který Zemkovo „dvojče“ odsoudil ´k vysokému trestu, by překročil svůj stín a vynesl zprošťující rozsudek. V této situaci pan obžalovaný ustoupil k dohodě o vině a trestu, z které vyšel s trestem odnětí svobody v trvání tří let s odkladem na pět let, peněžitým trestem ve výši osmi milionů Kč. Soud k tomu přidal povinnost nahradit státu škodu ve výši 18 milionů Kč.

Vezmu-li k tomu v úvahu vysoké tresty odnětí svobody, uložené jeho synům, domnívám se, že není v ČR jiná rodina, na které by se česká justice podepsala tak zle.

Proti dohodě o vině a trestu se nelze odvolat, přesto se Zdenek Zemek odvolal pouze a jen proti povinnosti nahradit škodu, která nebyla součástí dohody mezi ním a státním zástupcem. Jeho obhájce Radek Ondruš před soudem s neprůstřelnou logikou zpochybnil rozhodnutí o uložení náhrady škody, protože žádná škoda nevznikla a mimo to soudy neprovedly žádné dokazování o vzniku a velikosti škody. Mimo to je zcela neobvyklé, že trestní soud v takové složité věci rozhoduje, když obvykle se poškozený odkazuje na občanskoprávní řízení.

Senát Martiny Kouřilové ale síle jeho logiky nepodlehl a odvolání zamítl stejně jako odvolání státu, zastoupeného Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, který se dožadoval náhrady škody ve výši 147 milionů Kč. Z krátkého ústního odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dohoda o vině a trestu mezi státním zástupcem a odvolatelem neobsahuje ujednání o náhradě škody, ale škoda je součástí popisu skutku, proto o ní nalézací soud směl v adhesním řízení rozhodnout. Přeloženo „do lidštiny“ z odůvodnění také vyplývá, že uznáním viny si odvolatel „vyrazil zbraň z ruky“ ve smyslu možnosti uplatnění námitek proti dokazování.

Toto zastavení na křížové cestě je zvlášť trpké, protože na jedné straně soudy přikazují Zdenku Zemkovi st., aby uhradil neexistující škody, ale na straně druhé polostátní ČEZ odmítá platit holdingu za elektřinu, kterou do jeho sítě dodávají předmětné elektrárny. Kdo komu je větším škůdcem ?

Toto zastavení na křížové cestě jistě není poslední, protože Zdenek Zemek st. oznámil záměr podat dovolání.

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz.