Složení přítomných obžalovaných se tentokrát lišilo od předchozích jednání: eskorta přivedla obž.Jiřího Turtáka a dostavili se obž. Radovan Chaloupka a Josef Schmid. Od počátku se tentokrát nezúčastnili SAZ a Eliška Coufalová, zato v druhém jednacím dnu z „vedoucí pětky“ zůstal na lavici obžalovaných pouze Petr Dokládal. Z toho se dalo usuzovat na posun v povaze skutečností, jimiž se bude soud zabývat.

Na začátku jednání se soud ještě vrátil ke zkoumání podnikatelských struktur na vrcholku domnělé podvodné sítě výslechem představitele obchodní společnosti Real Globe Petrol s.r.o. (dále jen RGP), která podobně jako Ecoll Invest a.s. poskytovala svým zákazníkům službu oprávněného příjemce pohonných hmot. Podlehla v konkurenčním boji společnosti Ecoll Invest a.s. a hledala východisko z tíživé situace. Shodou náhod v téže době začala jisté potíže pociťovat také společnost P.P.S. GmbH. Britští majitelé společnosti Ecoll Invest a.s. podmiňovali poskytování služby oprávněného příjemce kladením nepříjemných podmínek, takže vedení P.P.S. GmbH začalo pomýšlet na hledání jiného partnera. Skutečně pak došlo k dohodě a RGP začala poskytovat služby zákazníkům P.P.S. GmbH. Svědek neopomněl připomenout, že všechny obchody byly poctivé a probíhaly v nezpochybnitelných podmínkách dodržování právních norem. Idylka ale trvala pouze necelý měsíc a skončila tím, že celní správa nejdříve značně zvýšila požadavek na finanční zajištění daňových povinností, ale pak bez ohledu na splacení předepsané zálohy odebrala RPG licenci oprávněného příjemce. Tím obchodování s P.P.S. GmbH skončilo. Z otázek, jež při výslechu kladl svědkovi předseda senátu, se dalo usuzovat, že za záměrem o spojení RGP s P.P.S. GmbH tuší nějakou nekalost, ale zřejmě se ji nepodařilo odhalit.

Svědek nezná SAZ, nesetkal se ani s Eliškou Coufalovou, při jednání o rozjetí obchodů s P.P.S. GmbH měl co do činění hlavně s Danielem Rudzanem, méně s Petrem Moštěkem a Petrem Dokládalem. Zato zná Jana Náprstka, významného svědka, o jehož výslechu jsem psal v druhém díle seriálu, okrajově i v pátém. V době spolupráce s P.P.S. GmbH působil v RGP jako jakýsi dozor.

Svědek zodpověděl řadu otázek a jako laik si myslím, že obhájil jím předložený obraz RGP jako firmy, ctící zákon a pořádek.

Druhý z představitelů RGP se nedostavil. Předseda senátu se souhlasem stran přečetl jeho výpověď z přípravného řízení. Obsahově se v podstatě překrývala s výše zmíněným svědectvím.

Po ukončení zkoumání podílu RPG na obchodech P.P.S. GmbH soud následně přenesl svou pozornost od vrcholových firem domnělé sítě daňových podvodníků do oblasti obchodování s pomocí „bílých koní“, a to v okruhu působnosti obž. Jiřího Turtáka.

Přechodem k nové látce byl výslech svědka, který pro skupinu obž. Jiřího Turtáka & spol. působil  jako „náborář“, tedy vyhledával pro ně zájemce, kteří byli ochotni za úplatu na sebe převzít obchodní firmu, a nechat přes ni probíhat obchody, o kterých nic nevěděli. Do této činnosti namočil i svého syna. Současně sloužil obžalovaným jako ochranka a doprovázel je při obchodních cestách. V tomto případě již nelze mluvit o shromažďování balastních informací, na které jsem poukazoval v předchozím článku, ale o dokumentaci zjevné trestné činnosti.

Hlavní časový prostor druhého jednacího dne měl vyplnit obž. Josef Schmid, dosud v hlavním líčení nevyslechnutý. Jako časová rezerva mohl posloužit i třetí jednací den. Pan obžalovaný ale udělal předsedovi senátu čáru přes rozpočet : využil svého zákonného práva a odmítl vypovídat. Vyžádal si pak i souhlas k jednání v jeho nepřítomnosti a opustil soudní síň.

Způsob využívání „bílých koní“ obž. Jiřím Turtákem pak přiblížili dva svědci, kteří v době navázání obchodních styků s ním byli v maturitním věku. Potřebovali peníze, hledali brigádu a ta se jim naskytla v jeho nabídce. Měli na sebe dočasně převzít firmy, vybavit vstupní náležitosti jako je zřízení bankovních účtů či datové schránky a ušetřit tak čas budoucímu definitivnímu majiteli. Podepsali různé listiny, z nichž některé byly v němčině, takže vůbec nevěděli, co obsahují. Měli slíbené peníze, ale dostali jen část.

V této souvislosti oceňuji rozumnost žalobce. Neznalost zákona neomlouvá. Svědci přijali odpovědnost jednatelů společností s ručením omezeným a umožnili jiným osobám, aby na jméno společnosti dělali nezákonné obchody. Přísně vzato, neměli by před tímto soudem vypovídat jako svědci, ale jako obžalovaní. Ale okolnosti nasvědčují tomu, že skutečně netušili, co se děje. Z nezkušenosti podlehli pábení obž. Jiřího Turtáka a žalobce jim „dal pardon“. Budiž mu za to vzdána chvála.

Obraz jednání obžalovaných, který se zde nabízí, nemá v žádném případě novátorské rysy. Tímto způsobem se provádějí podvodné obchody docela běžně. Není potřeba, aby přišel nějaký SAZ a darebáky to naučil, protože postupy jsou známé a jde jen o to, zda uniknou pozornosti příslušných orgánů či nikoli. Mám obavy, že celní správa, finanční úřady a v poslední instanci policie nemají šanci podchytit všechny případy. Nemohu ale uvěřit, že lidé, kteří „obchodují“ tímto způsobem, by se chtěli dobrovolně dělit o své nemravné zisky s někým „nahoře“. Podle mého názoru nemají důvod k vděčnosti: odebrali zboží, řádně je zaplatili a tím se jejich vztah k dodavateli uzavřel. Není žádný důvod, proč by dodavateli měli poskytovat nějaké extra plnění z prostředků, jež získali neodvedením DPH.

Ale dokazování není zdaleka ukončeno, takže všechny závěry jsou předčasné. 

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 30.5.- 1.6.2018.

Vyšlo 23.4.2018 na mém bloggu a na webu Chamurappi.

Zdeněk Jemelík