Soud v současnosti předvolává svědky, kteří vypovídali v přípravném řízení v r. 2014. Jejich zájem o účast je mizivý. Někteří se omluví, jiní ani to ne. Dva mezitím zemřeli. Ti, kteří přijdou, upozorňují na vytrácení zážitků z paměti. Soudce jim pomáhá konfrontací výpovědi s protokoly z přípravného řízení. Pokud se svědek nedostaví, předseda senátu zjišťuje, zda strany trvají na jeho opětovném předvolání. Většinou dostane souhlas k přečtení protokolu z přípravného řízení, čehož se zprostí monotónním tichým hlasem. Obhájci mají protokoly k disposici, takže čtení nevěnují velkou pozornost. Ústnost jednání je ale třeba zachovat.

Překvapující je výskyt svědků, kteří vypovídají o plnění úlohy „bílých koní“. Za menší nebo větší odměnu, výjimečně i bez ní, se stali jednateli, někdy i společníky, společností s ručením omezeným, podepsali různé listiny, o jejichž obsahu nic nevěděli, chodili do bank vybírat nebo vkládat hotovost, o jejímž původu nic nevěděli. Podle zásady, že neznalost zákona neomlouvá, by měli být stíháni, protože z funkce jednatele vyplývá odpovědnost. Ale zůstávají stále jen svědky. Srovnávám přístup orgánů činných v trestním řízení k nim se způsobem, jakým naložily s Alexandrem a Zdenkem Zemky, kteří jako jednatelé protokolárně převzali od dodavatele do vlastnictví své společnosti nedokončené (spíše téměř dokončené) zařízení fotovoltaických elektráren, aby mohli v licenčním řízení naplnit požadavek zákona prokázáním, že jsou majiteli. Olomoucký žalobce a senát Aleše Novotného ale jejich jednání interpretoval jako potvrzení dokončenosti zařízení, jímž se pokusili o podvod, a postihl je vysokým trestem odnětí svobody. Působí to dojmem, že olomoučtí žalobci a brněnské soudy uplatňují třídní přístup.

Mimo to ve svědeckých výpovědích zaznívají stále další a další jména lidí, kteří se přiživovali na obchodování s pohonnými hmotami a na krácení daně z přidané hodnoty, ale nikdo je nestíhá. Vyjádření žalobce v obžalobě, že na trestné činnosti se podílely také další, dosud neustanovené osoby, tak dostává konkrétní náplň. Zdá se, že do rozšiřování sítě se zapojili ještě i další lidé než obžalovaní, takže se rozrůstala živelně a nabízí se otázka, zda bylo možné tento chaos účinně řídit z jednoho centra. To jsou ale jen otázky laika a nic se nemění na tom, že vznikla obrovská škoda, kterou státu nikdo nenahradí. Jen to možná poněkud mění pohled na příčiny jejího vzniku.

Zajímavé je i zjištění, že celní správa ani finanční úřady nevykonávaly ve firmách „bílých koní“ žádné kontroly, ani nepodnikaly jiné kroky. Od 1. ledna 2013 bylo možné neodvedenou daň z přidané hodnoty vymáhat po dodavateli, ale po žádném ze svědků nikdo nic nechtěl. Přitom celní správa sleduje každou cisternu s pohonnými hmotami od vstupu na území republiky až do vyskladnění, takže podklady pro výběr daně z přidané hodnoty jsou přesně podchycené.

Časový prostor, uvolněný nepřítomností svědků, soud využívá k přehrávání odposlechů. Většinou podchycují běžná jednání, jaká provázejí činnost obchodních firem.

Celé třídenní jednání proběhlo v klidu až na krátké intermezzo dopoledne 14. června 2018, kdy došlo k bouřlivé výměně názorů mezi obž. SAZ a předsedou senátu. SAZ přednášel stanovisko k výpovědi svědka, který jej nepřímo usvědčuje z vědomé účasti na řízení daňových podvodů. Pustil se do demontáže tohoto detailu obžaloby. Když se Aleši Novotnému zazdálo, že už je toho dost, pokusil se jej zastavit. SAZ reagoval podrážděně, vědom si práva na nerušený výklad. Z obou stran padla ostrá slova. Aleš Novotný nakonec přestřelku přerušil nařízením desetiminutové přestávky.

Pana obžalovaného se statečně zastal mladý obhájce, kterého pak předseda senátu přímo „postavil do latě“. V podstatě byl v právu, ale marně vzpomínám, kdy nějaký soudce „postavil do latě“ státního zástupce, který bez udělení slova vpadl do řeči účastníka řízení (netýká se intervenujícího žalobce Aleše Sosíka). Taková je rovnost stran před soudem v praxi. Aleš Novotný se právem dožaduje povinné úcty k soudci. Ale pan obžalovaný jí nedbá, když se cítí být krácen ve svých právech. Nijak si tím ovšem nepomůže, spíše vyvolává u soudců nepřátelství. Na druhé straně soud sklízí, co zasel. SAZ má za sebou již 41 měsíců vazby, přitom soud drží na účtě jeho rekordní kauci 150 milionů Kč za propuštění na svobodu, a na nedávno narozeného syna se smí podívat jen jednou za dva týdny, když mu jej přiveze manželka do vazby. K odůvodnění prodlužování vazby je soudcům každý argument dobrý, včetně lži o pobytu manželky s dítětem v U.S.A., kam by prý mohl uprchnout. Trestná činnost, kvůli které je ve vazbě, měla spočívat hlavně v tom, že za hříšné peníze nakoupil křivá svědecká prohlášení od tajných spolupracovníků policie, kteří svůj výdělek okamžitě odevzdali policii.

Znal jsem jiného SAZ: muže, z něhož přímo sálá empatie, je vysoce inteligentní, má smysl pro humor a vyniká vybraným společenským chováním. Takový byl do té doby, než jej začalo účelové uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců lámat další vazbou.

Poslední pokračování hlavního líčení před prázdninami proběhne ve dnech 20.-22.června 2018.