Jednací dny začínají stereotypně. Nejdříve vstoupí dva zakuklení ozbrojenci, z nichž jeden se postaví k pravé stěně soudní síně, takže vzdálenost jeho samopalu od mé hlavy je přibližně 3 metry. Druhý se mezitím jde podívat, zda se za zády senátu neskrývá ozbrojený terorista a pokynem hlavy od dveří dá souhlas ke vstupu eskorty, přivádějící SAZ, a zůstane u nich stát. Díky přítomnosti ozbrojenců je SAZ spolehlivě chráněn před napadením ze strany obhájců a senátu (veřejnost a novináři jej neohrožují, protože dávno přestali do soudní síně chodit).

Pan obžalovaný narušuje stereotypnost obřadu tím, že střídá obleky, vázanky a kapesníčky. I po čtrnácti měsících nesmyslného maření života ve vazbě stále vystupuje jako kultivovaný muž. Když mu eskorta sejme pouta, předseda lehce pokyne hlavou, SAZ a jeho tlumočnice usednou a představení může začít.

Přestože úřednice před zahájením ještě na chodbě provedla inventuru přítomných, předseda senátu zahájí líčení a po něm inventuru zopakuje. Následují formality: přehled projednaných záležitostí,  vyřízení  různých procesních návrhů a žádostí, seznámení s pořadem dne. Pak konečně začne projednávání věci.

Celý tento blok sloužil k přehrání prostorových odposlechů, zčásti vybraných některými obžalovanými, zčásti žalobcem. Někteří z obžalovaných se ale právě z tohoto jednání omluvili, což předseda senátu považoval za nevhodné. V jednom případě dokonce po obhájci vzkázal panu obžalovanému, aby se aspoň na poslední den bloku do soudní síně vrátil. Stalo se. Obžalovaní a jejich obhájci sledovali přehrávání téměř bez vyjádření. Jak se dalo předvídat, někteří obhájci namítli, že nařízení prostorových odposlechů a sledování jejich klientů bylo nezákonné a dle mého laického úsudku je možné, že mají pravdu aspoň v některých případech. Jejich námitky ovšem nemohou přehrávání odposlechů zabránit.

Obsahem odposlechů byly rozhovory vedoucích činitelů P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. mezi sebou a s dalšími osobami o běžných provozních záležitostech. Úvahu o tom, zda pomohou k usvědčení nebo obhajobě obžalovaných, ponechávám žalobci a soudu, kteří je vyhodnotí v dosud neodhadnutelné časové vzdálenosti. Těší mě, že jsem v žádném odposlechu nezaslechl jméno SAZ. Pobavilo mě, že nejčastější složkou výraziva odposlouchávaných bylo zvolání „vole!“. U některých se vyskytovalo jako každé třetí slovo, a v menším rozsahu, ale přece, odezněly i horší výrazy.

Vzhledem k velké chuti orgánů činných v trestním řízení zasahovat do soukromí zájmových osob prostřednictvím kontroly telekomunikačních prostředků a prostorových odposlechů a k velké vstřícnosti státních zástupců a soudců při vyřizování žádostí policie o jejich povolení doporučuji zejména hospodářským pracovníkům, aby se vždy chovali s vědomím, že Velký Bratr může mít zájem vlomit se do jejich soukromí. Představa, že nevinní se nemají čeho obávat, je naivní, protože i nevinný může být snadno prohlášen za zločince a může se stát předmětem nemilého zájmu.

Další třídenní blok ve dnech 21.-23.3.2018 se opět vrátí k výslechům svědků.

Vyšlo 16.3.2018 na mém bloggu a na webu Chamurappi.

Zdeněk Jemelík