O šest let později se dostavil na policejní služebnu Antonín Škrdla a oznámil, že ve skutečnosti obě doručovatelky přepadl on a udal i své pomocníky. Přidal jedno přepadení navíc, které se odehrálo v jiném okrese a policii se do té doby nepodařilo je objasnit. V případném uvěznění viděl nástroj k přerušení svého bezvýchodného způsobu života gamblera a bezdomovce. Okresní soud ve Znojmě odsoudil i tuto skupinu rozsudkem senátu Pavla Rujbra. Předseda senátu věděl, že za stejný skutek byli odsouzeni jiní lidé, což odporuje logice, ale vypořádal se s tím svérázným právním zmetkem: aniž by provedl jakékoli dokazování k možné účasti pánů Čepury a Schindlera, uvedl ve výrokové větě rozsudku, že se na trestném jednání Antonína Škrdly & spol. podíleli blíže neurčeným způsobem. Trest jim neuložil. Vlastně se dopustil křivého nařčení, proti němuž se jeho oběti nemohou bránit, nejsouce stranou řízení. Soud, ctící právo a spravedlnost, by tehdy napadl rozsudek senátu Jaromíra Kapinuse podnětem ke stížnosti pro porušení zákona.

Jaroslav Schindler za této situace požádal soud o povolení obnovy procesu. Senát soudce Jaromíra Kapinuse na návrh žalobkyně žádosti nevyhověl. Stalo se v r.2012. Stížnost obviněného pak zamítl Krajský soud v Brně senátem Aleše Flídra, dnes místopředsedy soudu.

Cesta k nápravě začala podnětem spolku Šalamoun ke stížnosti pro porušení zákona, ke které se dodatečně připojil Jaroslav Schindler. Na jeho základě podala ministryně spravedlnosti Marie Benešová stížnost pro porušení zákona proti nepovolení obnovy procesu. Nejvyšší soud jí vyhověl rozsudkem z 19.listopadu 2013. V souladu se zdravým selským rozumem upozornil, že není možné, aby za popsané skutky byly odsouzeny obě skupiny obžalovaných, když přepadení se vždy zúčastnil jen jeden pachatel, dále konstatoval porušení zákona v neprospěch odsouzeného a přikázal opakování řízení o povolení obnovy.

Soudce Jaromír Kapinus zahájil řízení o povolení obnovy procesu po neospravedlnitelném otálení. Do věci také zasáhl jako deus ex machina mnohonásobný recidivista Karel Peer, tehdy „zákazník“ soudce Kapinuse, kterému poslal dva dopisy se sdělením, že doznání Antonína Škrdly bylo výsledkem komplotu. Podle jeho tvrzení jej vymyslel Jaroslav Schindler, jenž měl Škrdlovi nabídnout podíl na odškodnění, které jistě dostane po zprošťujícím rozsudku. Okresní státní zastupitelství si kvůli tomu vyžádalo obnovu také Škrdlova procesu. V obou řízeních proběhlo velmi důkladné dokazování. Výsledkem bylo potvrzení viny Antonína Škrdly & spol. s následným zamítnutím žádosti o povolení obnovy jeho procesu. Naopak senát Jaromíra Kapinuse obnovu procesu povolil. Nespokojená exprokurátorka Jarmila Goldová opět projevila nelibost: usnesení o povolení obnovy procesu napadla stížností. Čelila pak neúspěšnému pokusu o vyvolání kárného řízení. Krajské státní zastupitelství ale její nesmyslnou stížnost přezkoumalo a vzalo ji zpět. Přesto vyvolala v řízení další citelné průtahy.

V novém hlavním líčení pak znova proběhlo úplné dokazování a soud oba obžalované zprostil viny, i když sveřepá žalobkyně se dožadovala, aby byli znova uznáni vinnými. Proti zprošťujícímu rozsudku podala odvolání. Její nepřístojnost tentokrát přezkoumaly tři stupně nadřízených státních zastupitelství včetně nejvyššího a všechny uznaly její postup za správný.