V listopadu r .2016 jsem zadoufal, že mě čeká jen závěrečné vyhodnocení anabáze hledání spravedlnosti, započaté v říjnu r.2004 sdělením obvinění Tomáši Čepurovi a Jaroslavu Schindlerovi a dospěvší 11.listopadu 2016 k zprošťujícímu rozsudku Okresního soudu ve Znojmě. Bohužel jsem se mýlil : znojemská žalobkyně Jarmila Goldová, která v případu působí  od jeho začátku v r.2004, podala 9.ledna 2017, v poslední den procesní lhůty, blanketní odvolání proti rozsudku, takže skandální proces bude pokračovat ještě několik měsíců, ne-li let.

Na začátku „křížové cesty“ bylo obvinění výše jmenovaných z loupežného přepadení dvou poštovních doručovatelek a vazebně vedené vyšetřování, po němž následoval prvostupňový rozsudek senátu Jaromíra Kapinuse z r.2005 a na něj navazující neúspěšné odvolání a neméně neúspěšné mimořádné opravné prostředky. Dnes víme, že výchozím bodem obžaloby bylo policií vynucené doznání Tomáše Čepury k nespáchanému skutku a jeho křivé obvinění Jaroslava Schindlera. V r. 2007 se Jaroslav Schindler pokusil dosáhnout obnovy procesu s odkazem na zjištěné vady při dokazování pachovou stopou. Neuspěl. V r. 2011 odsoudil za stejné skutky stejný soud jiným senátem Antonína Škrdlu a jeho společníky. Tím vznikl stav, který odporoval prvotně logice a zdravému selskému rozumu, následně i právu: není-li fyzicky možné, aby jeden trestný čin nezávisle na sobě spáchali dva obvinění současně, může být skutečným pachatelem a odsouzeným jen jeden. Jaroslav Schindler se proto v r.2012 znova pokusil dosáhnout povolení obnovy. Opět neuspěl a zásluhu na tom opět měla žalobkyně Jarmila Goldová, která senátu Jaromíra Kapinuse navrhla zamítnutí žádosti. Ve stížnostním řízení se ztrapnil Krajský soud v Brně, jenž senátem Aleše Flídra nesmyslné rozhodnutí o  nepovolení obnovy potvrdil a v odůvodnění uvedl fantasmagorickou domněnku, že vstup Antonína Škrdly & spol. do hry a jeho odsouzení by mohlo být výsledkem intriky Jaroslava Schindlera. Až v r.2013 na základě podnětu spolku Šalamoun podala ministryně Marie Benešová stížnost pro porušení zákona proti nepovolení obnovy procesu z r.2012. Nejvyšší soud ČR vyhověl rozsudkem z 19.listopadu 2013. Nicméně řízení o povolení obnovy procesu začalo až počátkem r.2015 a souběžně s ním se rozběhlo řízení o povolení procesu Antonína Škrdly & spol. V jejich rámci byla neobyčejně důkladně přezkoumána a srovnána skutková zjištění, na jejichž základě byly za stejné skutky odsouzeny dvě skupiny pachatelů.  Soud povolil odposlechy mobilních telefonů všech obžalovaných, aby zjistil, zda mezi nimi probíhá komunikace. Výsledkem bylo potvrzení správnosti rozsudku nad Antonínem Škrdlou & spol. a konstatování obou senátů, že mezi obžalovanými z obou kauz není žádná spojitost. Senát Jaromíra Kapinuse povolil obnovu procesu Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera.  Proti jeho usnesení podala žalobkyně Jarmila Goldová nesmyslnou stížnost. Krajské státní zastupitelství v Brně ji sice stáhlo, ale i tak tím způsobila přestávku v řízení v délce pěti měsíců. V navazujícím meritorním řízení se uskutečnilo hlubší dokazování než v původním procesu. Nevyskytly se nové, soudu dříve neznámé důkazy v neprospěch Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera, naproti tomu dřívější obvinění v dokazování neobstála. Výsledkem byl zprošťující rozsudek z 11. listopadu 2016.

Cesta od rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 19.listopadu 2013 do nepravomocného rozsudku Okresního soudu ve Znojmě z 11.listopadu 2016 byla  nepřiměřeně dlouhá. K zdlouhavosti řízení z počátku přispěl obstrukčním chováním senát JUDr. Jaromíra Kapinuse, jenž svou loudavostí vyprovokoval  Jaroslava Schindlera k různým právním krokům, které nakonec vyvolaly další ztráty času.  Nepřiměřenost počátečního tempa Jaromíra Kapinuse potvrdila po přezkumu spisu předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, která ale proti němu nijak nezasáhla. Takto se promarnilo prvních 14 měsíců po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Pěti měsíci přispěla později k průtahům státní zástupkyně Jarmila Goldová nepochopitelným odporem proti povolení obnovy procesu. Kromě toho řízení o povolení obnovy a na něj navazující meritorní řízení brzdila nekázeň svědků a nemoci, kvůli nimž docházelo k odročování jednání.  

Zdlouhavost řízení, zčásti vyvolaná obstrukcemi předsedy senátu a žalobkyně, zčásti zásahy vis maior, přinesla soudcům i státní zástupkyni výhodu: vypršely objektivní lhůty pro kárné stíhání za neodpovědné škodlivé zásahy do života obviněných. Několik pokusů o stíhání Jaromíra Kapinuse kvůli nepovolení obnovy v r.2012 a kvůli průtahům v počátcích řízení o povolení obnovy v r.2014 ztroskotalo na ochranářském chování oslovených kárných žalobců: dle jejich mínění mají přece soudci právo neomezeně ničit životy nevinným lidem a za přehmaty nesmí být trestáni.

Stav, k němuž kauza Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera nakonec doklopýtala, je v souladu s právem a odpovídá logice a zdravému selskému rozumu. Z dokazování vyplynulo, že obě přepadení doručovatelek má na svědomí Antonín Škrdla se spolupachateli. Účast Tomáše Čepury a Jaroslava Schindlera na jeho trestné činnosti se neprokázala. Mezi oběma skupinami obžalovaných neexistovalo žádné propojení.

Pokud státní zástupkyně Jarmila Goldová podala odvolání, pokouší se o zvrácení rozsudku, který se opírá o naprosto neobvykle důkladné dokazování. Navíc usiluje o vrácení statu quo, který v této kauze panoval do rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 19.listopadu 2013 a byl jím vyhodnocen jako nepřijatelný. Pokud se odvolací senát bude chovat slušně a nebude vymýšlet fantasmagorie, jak se již stalo jednou, nenajde důvod k vyhovění odvolání. Je-li odvolatelka soudná, patrně to ví, a přesto se do tohoto podniku pouští s nepopíratelnou sveřepostí. Zřejmě ji netrápí svědomí a nezamýšlí se nad tím, že neužitečným dalším protahováním procesu zvyšuje závažnost svého profesního selhání při výkonu dozoru nad policií  na začátku procesu, jehož hrůzným následkem bylo odsouzení nevinných lidí. Netíží ji svědomí kvůli odporu proti povolení obnovy procesu v r.2012, kvůli pokusu o zmaření obnovy procesu v r.2015 a posléze kvůli vyvolání dalších průtahů podáním odvolání proti rozsudku z 11.listopadu 2016. Nevede v patrnosti, že jejím a Kapinusovým obětem zprošťující rozsudek otvírá cestu k finančnímu odškodnění, které bude tím vyšší, čím déle bude proces trvat. Chystá se tedy finančně poškodit stát. Pokud si ovšem toto vše neuvědomuje, je na místě otázka po její mravní a intelektové způsobilosti dále vykonávat funkci státní zástupkyně, neboť osobitým způsobem jejího výkonu je nebezpečná lidem i státu.