Začátek jednání proběhl všedně. Nic nenasvědčovalo tomu, že se bude dít něco neobvyklého. Ráz jeho zahajovací části určil viditelný nezájem obžalovaných o přítomnost v soudní síni. Seděli v ní jen čtyři ze čtrnácti obžalovaných. Předseda senátu se musel zhruba půl hodiny zabývat  žádostmi o souhlas s nepřítomností při jednání. Když pak oznámil, že bude následovat předložení dosud neprovedených listinných důkazů, odešli dva z přítomných. Samozřejmě v soudní síni zůstali obhájci,  byť některé obžalované zastupovali náhradníci jejich stálých advokátů.

Zařazení projednávání listinných důkazů bylo nutné, protože soudu stále přicházejí další, a to z nejrůznějších zdrojů. Dokonce i od státního zástupce, který oznámil, že další důkazy doručí soudu ve čtvrtek 1.října 2020.

Zdánlivě nezáživné předkládání listinných důkazů nebylo nakonec vůbec nudné. Zjištění, že k dokazování posloužil jen zlomek z tisíců zachycených odposlechů a SMS, je pouhá zajímavost. Významné bylo ale upozornění předsedy senátu, že součástí spisu je také sdělení dalšího obvinění z r. 2019 proti  obž. Shahramu Zadehovi a bývalému spolumajiteli společnosti Ecoll Invest Michaelu Wyldovi. Avšak daleko větší pozornost si zaslouží jeho zpráva o sdělení obvinění z 22. záři 2020 proti části obžalovaných a některým osobám, jež v tomto řízení vystupovaly jako svědci a procházejí trestním oznámením Finančně analytického útvaru z 18. června 2018 (vysvětlení v článku Řehtání bílých koní z 9. června 2019). Skutková podstata je v podstatě shodná jako v tomto řízení.

Někteří z „nových“ obviněných se dostali před senát Aleše Novotného, aniž by prošli přípravným řízením. Jiní jím sice prošli, ale obžalobu si nevysloužili. Působí to na mne dojmem, že po obsáhlém dokazování před soudem, které je širší než předpokládané obžalobou, je ponechávání některých osob nadále stranou mravně neudržitelné. Viditelné to je zejména v případě Petra Pfeifera, korunního svědka obžaloby, poplakávajícího při hlavním líčení dne 5.prosince 2017. Jeho postava a způsob, jak šetrně s ním orgány činné v trestním řízení zacházejí, vyvolávala nevoli obhajoby již od vazebního řízení. Původně byl hlavním podezřelým, ale pak náhle přestal policii zajímat, jeho spis zmizel a na jeho místo nastoupil obž. Shahram Zadeh. Není patrně náhodou, že Aleš Novotný připomněl, že ve spise se nachází také dokumentace k žádosti o mezinárodní pomoc rakouských orgánů při prověření podezření proti rakouské společnosti P.P.S. GmbH českých vlastníků. Z jejich šetření vyplynulo, že tato obchodní firma je v Rakousku „čistá jako lilie“ a ani na hlavního podezřelého Petra Pfeifera se nic nenašlo. O Shahrama Zadeha se policie z počátku nezajímala.

Obě nová sdělení obvinění jsou pozoruhodná tím, že je policie sdělila 7-8 let po spáchání údajných trestných činů. Jistě je na místě otázka, proč tak pozdě, když obviněné měla tehdy na očích.

Byť je chvályhodné, že se nakonec dostane spravedlnosti osobám, k jejichž stíhání se dříve nikdo neměl, sama skutečnost, že je nutné kvůli tomu po letech vyvolat další řízení, vypovídá dle mého laického názoru  o kvalitě práce příslušných orgánů. Jejich neomylnosti a zabezpečení beztrestnosti se ale tento malér nedotkne.

Pro současné obžalované má nové sdělení obvinění příchuť katastrofy. Pokud  dozraje v obžalobu, hrozí jim, že po rozsudku ve „velké daňové kauze“ se budou muset podrobit dalšímu soudnímu řízení trestnímu, které rovněž nebude rychlé.

Vraťme se do soudní síně: zde se nakonec rozvinula debata mezi předsedou senátu a obhájci, jak se účelně vypořádat s balíkem předestřených listinných důkazů. Řešení se našlo v seznámení obhájců s nimi, jež  proběhne mimo soudní síň v čase, který jim daroval předseda senátu odročením hlavního líčení. K tomu mají k disposici ještě čas do příštího pokračování hlavního líčení.

Zdeněk Jemelík