Další blok hlavního líčení, který proběhl ve dnech 27.- 29. května 2019, přinesl výraznou změnu k lepšímu. Před soud sice předstoupili jen dva svědci, ale jejich výpovědi přinesly spoustu poznatků. Stala se věc dosud nebývalá: jednání dne 29.května 2019 skončilo až těsně před 17. hodinou a jeden z obhájců se přesto dožadoval, aby soud umožnil dokončení výslechu svědka v některém z dalších dnů.

V úvodu se zmíním o zvláštnosti tohoto jednání, na kterou před koncem líčení dne 27.května 2019 upozornil obhájce obž. SAZ Roman Jelínek. Jde o asymetrii v informovanosti stran řízení. Před soud předstoupili jako svědci pánové Martin Valentovič a Martin Veselý, kteří jsou pro část účastníků jednání zcela neznámí, zatímco jiní se s nimi setkali  již v „malé kauze“, vedené proti SAZ a jeho spoluobžalovaným u Městského soudu v Brně. Zvláště to platí o svědkovi Martinovi Veselému, jenž nebyl vyslýchán v přípravném řízení, takže nelze nahlédnout do protokolu z výslechu. Oba jsou zajímaví i svým vztahem ke společnosti Czech Petrol Distribution, zmiňované v trestním oznámení, které v červnu r. 2013 podal policii Finančně analytický útvar. Informační asymetrie se ale uplatňuje také mezi obžalovanými na straně jedné a státním zástupcem a soudem na straně druhé, kdy posledně zmínění mají poznatky z jiných procesů, jež aspoň částečně souvisí s touto kauzou, ale obžalovaným jsou nedostupné. Na tuto zvláštnost opakovaně narážel ve svých vystoupeních k nelibosti předsedy senátu Aleše Novotného obž. SAZ, jenž se snažil propojovat poznatky ze svědeckých výpovědí  s údaji z „malé kauzy“. Zájemci o informace z „malé kauzy“ si je mohou doplnit na mém bloggu, kde se jim po vložení jména „Kabelík“ do vyhledavače nabídne několik článků.

Obhájce obž. SAZ  Roman Jelínek právě kvůli informační asymetrii a také kvůli vysokému trestu, jenž hrozí jeho klientovi, žádal předsedu senátu o větší shovívavost k přesahům otázek a vyjádření pana obžalovaného do poznatků z jiných kauz. Srovnání výpovědí z různých kauz je ostatně nástrojem prověření věrohodnosti svědka.

Od výslechu Martina Valentoviče očekával předseda senátu příliv zajímavých informací, proto mu vyhradil celé dva dny. Ale zklamal se: svědek nebyl příliš sdílný. Se spontánní úvodní výpovědí byl hotov za pár minut, a pak již jen odpovídal na otázky. Ale příliš často odpovídal jen „ne, neviem, nepamätam sa“. Nakonec na jeho výslech jeden den bohatě stačil.

Pro některé přítomné v soudní síni nebyl úplně neznámý. Vypovídal v r. 2014 v přípravném řízení a účastníci „malé kauzy“ u Městského soudu v Brně se s ním setkali jako se svědkem již tam.

Mezi zájmové osoby se dostal díky kamarádovi Martinovi Veselému, který pracoval na Slovensku pro společnost Czech Petrol Distribution. Dohodl se s ním, že bude pro její potřeby provozovat inkasní společnost a kromě inkasa a provádění plateb bude obstarávat i směnu korun za eura. Postupem času se seznámil s Petrem Pfeiferem (korunním svědkem obžaloby v této kauze) a posléze i s obž. SAZ a Memetem Sulejmanim, kterého považoval za ochránce obž. SAZ. Tvrdil také, že sháněl pro SAZ slovenské firmy, které by nakupovaly pohonné hmoty od společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. Z „malé kauzy“ o něm víme, že byl jedním z dodavatelů křivých svědeckých prohlášení, za jejichž zakoupení se obž. SAZ dostal do vazby. Horentní částku, kterou utržil, odnesl na policii. Připustil, že v té době udržoval styky s policií a přijímal od ní pokyny, jak se má chovat k advokátovi Ondřeji Kučerovi, který byl „operačním důstojníkem“ údajného organizovaného zločineckého uskupení. Připustil, že možná vydal nepravdivou informaci, že korunní svědek obžaloby ve „velké daňové kauze“ Petr Pfeifer je ochoten za 3 miliony EUR změnit svědeckou výpověď ve prospěch obž. SAZ. Ale když na něj v této souvislosti obž. SAZ dotíral otázkami, předseda senátu jej zastavil. Došlo k ostré výměně názorů mezi soudcem a obžalovaným, která skončila odebráním slova panu obžalovanému.  

Největší pozornost ze svědkovy výpovědí vzbudilo tvrzení, že panu obžalovanému na jeho žádost vyplatil 4 miliony EUR v hotovosti, které složitými cestami vyvedl z účtů inkasní společnosti.  Obž. SAZ ovšem namítal, že výběr tak velké částky by musel být zaznamenán ve výpisech z účtů, ale ty nejsou součástí spisu. Svědek nad tím pouze krčil rameny, že výpisy odevzdal policii.  Pan obžalovaný reagoval sebevědomým tvrzením, že svědka nikdy o peníze nežádal a také od něj žádné nedostal. Projevil ochotu přijmout 13letý trest, pokud mu soud přijetí částky prokáže nezpochybnitelnými důkazy.

Svědek měl také Janu Doležalovi  a Petru Pfeiferovi vyplatit 1,3 mil. EUR údajně jako výkupné za únos Petra Pfeifera.

Do úzkých jej obž. SAZ dostal otázkami na okolnosti jeho výslechů na policii. Mlžil o okolnostech svého předvolání k výslechu, které měla zprostředkovat třetí osoba, velmi dobře informovaná o poměrech v uskupení kolem společnosti Czech Petrol Distribution. Připustil ale, že kromě zmíněného výslechu také vypovídal na policejní služebně v Brně v přítomnosti soudkyně.  Odmítl ale podat k tomu bližší vysvětlení.  Obž. SAZ připomněl, že v dění, které předcházelo zahájení „malé kauzy“, pan svědek přinejmenším předstíral ochotu za peníze změnit výpověď ve „velké daňové kauze“ v jeho prospěch.

Obž. SAZ poukázal na rozpory mezi jeho různými výpověďmi, a popřel, že by s ním jednal o obchodech s pohonnými hmotami  a o činnosti inkasní společnosti.  Podezírá jej, že byl zapletený do jeho únosu.

Kromě obž. SAZ svědek nezná nikoho z obžalovaných. Po údajném předání peněz se již s obž. SAZ nikdy nesetkal. Obž. SAZ ve vyjádření k jeho výpovědi poukázal na součinnost policie se svědky, zapletenými do podvodného obchodování: policie potřebuje svědky k poškozování obžalovaných, svědci ji potřebují kvůli zachování beztrestnosti. Předseda senátu konstatoval, že většina výhrad, jež pronesl obž. SAZ, s výpovědí svědka Martina Valentoviče vůbec nesouvisela.

Obž. SAZ v průběhu jednání vložil do spisu písemnosti, pocházející z jiných řízení, zejména z „malé kauzy“, vedené u Městského soudu v Brně, a také ústně uplatnil informace, které z ní pocházely. Předseda senátu, ale upozornil, že trestní řád nepřipouští používání důkazů, pořízených v jiných kauzách, takže listiny sice zůstanou ve spisu, ale neposlouží jako důkazy.

Obž. Petr Moštěk ve vyjádření k výpovědi Martina Valentoviče upozornil, že svědek vyřizoval u orgánů české finanční správy osvědčení oprávněného příjemce pohonných hmot pro obchodní společnosti, které se podílely na krácení daně z přidané hodnoty. V případě, že by se finanční správa držela zákona, tyto společnosti by nemohly fungovat v daňových podvodech. Poukázal také na to, že svědkova společnost neměla v předmětu činnosti uvedenu inkasní činnost. Stejně jako již několikrát dříve projevil údiv nad tím, že policie nekoná na základě trestního oznámení Finančního analytického útvaru z června r.2013 a podezřelí vystupují jako svědci obžaloby v různých kauzách.

Závěr výslechu svědka Valentoviče zpestřila drobná příhoda, kterou i předseda senátu doprovodil úsměvem. Svědek opustil soudní síň a slova se ujal obhájce Roman Jelínek s připomínkami, o nichž jsem se zmínil výše. Dříve než skončil, svědek se vrátil do soudní síně pro zapomenutou věc. Předseda senátu jej zadržel a po novém poučení svědka umožnil Romanu Jelínkovi, aby mu položil další otázky. Advokát se pak hlavně dožadoval vysvětlení, jaký je rozdíl mezi poskokem a zástupcem. Svědek totiž někdy označil Petra Pfeifera jako poskoka obž. SAZ, ale jindy o něm mluvil jako o jeho zástupci, jenž vykonával jeho pokyny. Svědek ale významový rozdíl mezi oběma pojmy neshledal. Na další obhájcův dotaz popřel, že by po „operačním důstojníkovi“ údajného organizovaného zločineckého uskupení požadoval peníze pro Petra Pfeifera. Ač dříve popíral, že by se v posledních letech dostal do střetu se zákonem, tentokrát přiznal, že se dostal před soud, ale odešel se zprošťujícím rozsudkem. Dříve zřejmě nepočítal s tím, že by někdo mohl tuto skutečnost zjistit.

Zatímco svědek   Martin Valentovič se mohl chlubit čistým trestním rejstříkem, postavení svědka Martina Veselého, přivedeného eskortou z věznice, bylo podstatně složitější. Čelí obžalobě kvůli únosu Petra Pfeifera. Jeho stíhání bylo vedeno vazebně. Když soud vrátil obžalobu státnímu zástupci k dopracování, dostal se na svobodu. Ale mohl se z ní těšit doslova jen během pár kroků, protože policie jej před věznicí znova zatkla a „přifařila“ jej k vazebně stíhanému obž. SAZ, s nímž sdílí obžalobu v „malé kauze“. Během vazebního stíhání byl pravomocně odsouzen Krajským soudem v Praze ve věci, která s kauzami obž.SAZ nesouvisí. Pak jej Městský soud v Brně nepravomocně odsoudil v „malé kauze“ spolu s obž. SAZ a dalšími, ale upustil od uložení souhrnného trestu. Aby toho nebylo málo, rozběhlo se znova trestní řízení soudní ve věci únosu Petra Pfeifera, v němž mu hrozí vysoký trest.

Také tohoto svědka známe z „malé kauzy“, která vlastně vypukla díky jeho iniciativě. Byl totiž první ze svědků, kdo nabídl písemné svědectví ve prospěch obžalovaného ve „velké daňové kauze“. Prostřednictvím výše zmíněného „operačního důstojníka“ Ondřeje Kučery, tehdy jednoho z obhájců obž. Daniela Rudzana, nabídl svou službu za úplatu jeho klientovi. Daniel Rudzan neprojevil zájem a snaživý „právník Ondra“ zobchodoval svědectví s obž. SAZ.

Od Martina Valentoviče se svědek odlišil také obšírností svého úvodního souvislého výkladu.  Vylíčil své osudy od náhodného seznámení v r.2010 s dalším svědkem z okruhu Czech Petrol Distribution  (dále jen CPD) Janem Doležalem, rovněž působícím jako policejní provokatér v „malé kauze“. Pak se seznámil s majitelem CPD Bohušem Némou a začal pro něj pracovat jako obchodní zástupce. Do cesty mu přišla obž. Eva Halamková, kvůli které se odstěhoval na Slovensko. Tam poznal Martina Valentoviče, ocenil jeho rozsáhlé kontakty a dohodl s ním zapojení do činnosti CPD. Bohuš Néma jej poslal na schůzku s obž. Danielem Rudzanem, kterého doprovázel Petr Pfeifer, jenž se stal jeho důvěrným „kámošem“. Tím byl navázán obchodní vztah mezi CPD a „dvojhvězdím“ vídeňské společnosti P.P.S. a brněnské Ecoll Invest. Pak jej na narychlo svolané schůzce Petr Pfeifer seznámil s Shahramem Zadehem a dalšími. S Janem Doležalem a Martinem Valentovičem se sblížili natolik, že spolu trávili dovolené. Po návratu z jedné z nich přišel Martin Valentovič s nápadem, že by měli ukrást z účtů společnosti 80 milionů Kč, ale to se neuskutečnilo. Až později kolegové ukradli 100 milionů Kč a Martin Valentovič začal tvrdit, že je vyplatil obž. SAZ na jeho pokyn. Po únosu Petra Pfeifera pak z účtů vyvedli ještě 1,3 mil. EUR údajně jako výkupné za jeho propuštění. Martina Valentoviče svědek označil za hlavního kouzelníka s penězi. Na dotaz soudce vysvětlil, že z počátku se domníval, že společnosti P.P.S. a Ecoll Invest řídí Daniel Rudzan společně s obž. SAZ, o němž Petr Pfeifer mluvil jako o „pánovi“. Později pochopil, že obž. SAZ je pouze investor. Otcem záměru na páchání daňové trestní činnosti byl dle jeho názoru Jan Doležal, ale celou „technologii“ vymyslel a řídil Petr Pfeifer. Domněnku o řídící úloze obž. SAZ vyvolal Petr Pfeifer tím, že všechna svá řídící rozhodnutí vydával za výkon jeho rozhodnutí či přání. Považoval Petra Pfeifera za představitele společnosti P.P.S. Řešil jakékoli provozní problémy rychle a samostatně, aniž by si nechával rozhodnutí schvalovat. Do daňových podvodů měl být zasvěcen i Daniel Rudzan, který se měl podílet na výnosech.  Krácením daně si vydělávala skupina, jejímiž členy byli Petr Pfeifer, Jan Doležal, Martin Valentovič a svědek. Svědek popsal i postup vyplácení výnosů z krácení daně účastníkům skupiny.

Koncem r. 2013 jej vyrozměl Petr Pfeifer, že se má dostavit k výslechu na policii a po něm půjdou i Martin Valentovič a Jan Doležal.

Zajímavá je svědkova zmínka o schůzce, na kterou ho přizval Martin Valentovič za účelem seznámení s člověkem, který se prokázal služebním odznakem CIA. Od něj se dověděl, že CIA nahlíží na obž. SAZ jako na velmi bohatého muslima s velkým pozemkovým vlastnictvím, který má svého bohatství využít k posílení pozic islamistů v Evropě. Martin Valentovič to komentoval slovy, že „pán“ se buď vyplatí nebo bude mít smůlu. 

Svědek se také vyjádřil k otázce způsobilosti obž. SAZ řídit operace krácení daní. Usoudil, že člověk, který nezná pravidla obchodování s pohonnými hmotami a nemá odpovídající zkušenosti, by si s tím neporadil. Ostatně ani zmíněná skupina pachatelů se v počátcích nevyhnula chybám. V podstatě schopnost obž. SAZ popřel.

Dále se zmínil o plánu, vymyšleném Martinem Valentovičem na vytažení peněz z obž. SAZ nabídnutím falešných svědeckých výpovědí, předstíráním ochoty nechat si zaplatit za svědecké výpovědi v jeho prospěch. K dotazům doplnil, že svědek Martin Valentovič měl styky se slovenskou policií a patrně také se SIS.

Svědek ale nebyl stejně sdílný ve všech směrech. Nebyl např. ochoten ukojit svědavost obž. SAZ na průběh a cíle návštěvy státních zástupců Aleše Sosíka, Petra Šeredy a Roberta Henzela v jeho cele a na existenci zápisu z toho jednání. Soudce ho podpořil poučením, že na takovou otázku nemusí odpovídat.

Mimo obž. SAZ a Daniela Rudzana svědek ostatní obžalované nezná.

Ve vyjádření k jeho výpovědi obž. SAZ ocenil svědkovu otevřenost, která mu může vynést další trestní stíhání za účast na daňových podvodech. Z jeho informací vyvodil, že Petr Pfeifer jako vůdce tlupy nalezl záchranu před jejím trestním stíháním změnou směru na spolupráci s policií a odklonem jejího zájmu k nevinným lidem. Z řídících činitelů krácení daní se stali svědci, došlo k dohodě mezi pachateli trestné činnosti a orgány činnými v trestním řízení. Důkazem je podíl Martina Valentoviče a Jana Doležala jako policejních provokatérů na jeho nepravomocném odsouzení. Naopak  svědek potvrdil, že obž. SAZ neměl disposiční právo k účtům ani možnost do nich nahlížet. Dosvědčil, že obž. SAZ nedostal 4 miliony EURo, ale ve skutečnosti se o tyto peníze podělili Martin Valentovič, Jan Doležal a Petr Pfeifer. Okolnost, že vypovídal bez ohledu na riziko, jež mu z toho hrozí, je důkazem jeho věrohodnosti.

Obž. Petr Moštěk ve vyjádření k svědkově výpovědi hájil obchodní politiku P.P.S. a Ecoll Investu. Zejména poukázal na to, že na žádost PČR rakouská policie i finanční správa prověřily obchodování P.P.S. podle rakouského práva a neshledaly žádná pochybení. Postěžoval si, že orgány činné v trestním řízení se nevydaly cestou prověřování osob a firem, zmíněných ve výše vzpomínaném trestním oznámení Finančně analytického útvaru a místo toho pronásledují vedení P.P.S. Shodl se v názoru s obž. SAZ, že došlo k dohodě o součinnosti mezi pachateli daňových podvodů a orgány činnými v trestním řízení. Jeho pohled na Petra Pfeifera se ale výrazně odlišuje od obrazu, který předložil svědek. Petr Pfeifer podle jeho názoru si zavázal Daniela Rudzana tím, že přivedl investora. Ale ve firmě se téměř nevyskytoval a rozhodně neměl tak silnou rozhodovací pravomoc, s jakou vystupoval před svědkem. Znamená to, že ve skutečnosti vytvořil vlastní strukturu pro provádění daňových podvodů, kterou skrýval za P.P.S.

Také obž. Daniel Rudzan se ohradil proti některým svědkovým tvrzením. Je pravda, že měl kamarádský vztah s Petrem Pfeiferem, ale v žádném případě se nepodílel na jeho výnosech z daňových podvodů, nedostal žádné peníze, o nichž hovořil svědek.

Myslím, že po těchto dvou svědeckých výpovědích má žalobce Aleš Sosík o čem přemýšlet a ani předseda senátu Aleš Novotný na tom není jinak. Netroufám si tvrdit, že svědci zcela vyvinili obžalované č.1-5 z této kauzy, ale určitě ukázali na neúnosnost stavu, v němž někteří pachatelé zobchodovali s policií křivá svědectví za beztrestnost. I když o tom nepadlo ani slovo, nepřímo zpochybnili zákonnost postupů policie v obou zmiňovaných kauzách.

Vyšlo 3. 6. 2019 na mém bloggu a na webu spolku Chamurappi z.s.

Zdeněk Jemelík