Vlastně jsem kvůli péči o budoucí žadatele o podmíněné propuštění založil spolek Chamurappi z.s. V době, kdy jsem opustil spolek Šalamoun, jsem měl ve vězení pár chráněnců, jimiž jsem se zabýval dlouhodobě, kteří čekali na lhůtu k podání žádosti o podmíněné propuštění. Jako soukromá osoba bych je nemohl navštěvovat ve vězení a starat se o ně. Nezbylo, než si vytvořit rámec pro tuto činnost. Začal jsem s tím v listopadu r. 2017 a v současnosti mám rozpracovaný šestnáctý případ. Ve dvou případech žadatelé propuštění nedosáhli. Třináct si užívá svobody. Nejvíce mě těší příběh tří  žen, které krátce po propuštění darovaly vymírajícímu národu krásná miminka. Kdyby musely dosedět uložený trest, možná by pak již měly potíže s otěhotněním.

Pomoc vybraným žadatelům o podmíněné propuštění považuji za správnou. Připouštím, že mezi odsouzenými jsou lidé, kteří jsou schopni využít čas ve výkonu trestu k přemýšlení o příčinách uvěznění a změnit svůj přístup k životu. Česká republika vyniká nad většinu evropských států velmi vysokým podílem uvězněných osob na celkovém počtu obyvatel a vydržování vězňů značně zatěžuje státní rozpočet. Odsouzený, jenž se vnitřně vypořádal se svou špatnou minulostí, na svobodě stát nic nestojí a naopak přináší užitek.

Účast občanské společnosti na řízení o podmíněné propuštění je jedním z mála zbytků „vymožeností pracujících“ v předlistopadovém trestním právu. Kromě vlivu na řízení o podmíněné propuštění zůstala zachována instituce „soudců z lidu“, dnes označovaných jako „přísedící“. Spolky mají právo podpořit žadatele o podmíněné propuštění nabídkou převzetí společenské záruky za završení jejich polepšení. Až do konce r. 2020 měly navíc právo přímo navrhnout podmíněné propuštění s tím, že současně se zaručují za završení polepšení propuštěného odsouzeného. Za působení exprokurátorky Marie Benešové v čele ministerstva spravedlnosti došlo k novelizaci trestního řádu, při které tento „výdobytek socialistické demokratizace soudnictví“ zanikl. Patrně se vyloučením laického živlu měla zvýšit odborná úroveň řízení. Současně se změnil způsob předkládání žádostí o podmíněné propuštění, které se nyní podávají cestou ředitelství věznice. Touto úpravou se mělo zabránit zatěžování soudů překládáním žádostí před termínem a žádostí zjevně beznadějných.

Z obecného pohledu tyto změny nemají vliv na způsob projednávání žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění před soudem. Soud v senátním řízení vyslechne ve veřejném zasedání žadatele, nechá promluvit státního zástupce, přihlédne k nabídce společenské záruky, pokud ji někdo podal, případně vyslechne názory znalců, pokud nějaké přizval, vyslechne závěrečné návrhy a odebere se k poradě, po které vyhlásí usnesením rozhodnutí, proti němuž mají strany právo stížnosti. Již v rámci přípravy veřejného zasedání se soud dotáže poškozených na jejich názor na případné propuštění odsouzeného.

Zejména nemám dojem, že by se zhoršila naděje žadatelů na úspěch žádosti: dříve i nyní jsou časté projevy přesvědčení státních zástupců, že spravedlivý trest má být beze zbytku vykonán a přístup soudců je nepředjímatelný, i když proti státním zástupcům vstřícnější.