Až 16. června 2021 se předseda senátu pro jistotu ještě jednou zeptal obhájců, zda mají nějaké další návrhy na doplnění dokazování. Následně usnesením prohlásil dokazování za ukončené. S ohledem na klimatické podmínky povolil účastníkům řízení, aby sundali respirátory . Pak vyzval státního zástupce Aleše Sosíka k přednesení závěrečné řeči.

Tato část jednání se již týkala pouze obžalovaných, kteří nepožádali o dohodu o vině a trestu, tedy majitelů a manažerů společností P.P.S. a Ecoll Invest, tj. obžalovaných č.2 Daniela Rudzana, č.3 Petra Dokládala, č.4 Elišky Coufalové, č.5 Petra Moštěka a jednoho z „malých ryb“, č. 7 Radovana Chaloupky. Obž. č.7 Radovan Chaloupka se svěřil do rukou svého obhájce a nedostavil se, obž. č.4 Eliška Coufalová přišla až následující den pouze přednést poslední slovo a opět zmizela.

Aleš Sosík se pustil do čtení, jež trvalo zhruba dvě a půl hodiny, přičemž několikrát se odkázal na listinné přílohy, s jejichž obsahem se obhájci a obžalovaní nemohli seznámit. Četl jakoby pro sebe a přes respirátor, což mělo vliv na srozumitelnost. Pouze chvílemi otočil tvář k obžalovaným, mezi nimž zejména ods. Daniel Rudzan dával živou mimikou najevo, co si o Sosíkově díle myslí.

Zajímavý okamžik nastal, když žalobce odůvodňoval návrhy trestů a působil dojmem, že se snad obž. Danielu Rudzanovi omlouvá. Zmínil se, že to tak nemuselo dopadnout, kdyby se obžalovaní doznali. Narážel na jednání v jeho kanceláři s panem obžalovaným a jeho obhájcem, při němž opakovaně vyzval k doznání nejen Daniela Rudzana, ale i další. K této drobnosti se vrátím později.

Kvůli obsáhlosti textu závěrečné řeči není možné uvést na tomto místě podrobnosti z jejího obsahu. Pokusím se tedy předvést aspoň základní myšlenky. Aleš Sosík především vyjádřil přesvědčení, že z dokazování vyplývá, že ve společnosti Ecoll Invest probíhala žalovaná trestná činnost a obžalovaní majitelé a manažeři jsou za ni odpovědní. Zajišťovali dovozy pohonných hmot, které sloužily k páchání daňové trestné činnosti. Na jejich aktivity navazovaly obchody, prováděné Petrem Pfeiferem a dalšími pachateli. Zmínil se o úloze investora Ronena Yashira Nadava, za jehož účasti a s pomocí jeho investice byl nastaven systém podvodných obchodů. Popsal strukturu společností, vytvořenou pro provádění trojstranného obchodu, v jehož rámci se do České republiky dovážely daní nezatížené pohonné hmoty. Ecoll Invest v tomto systému fungovala jako výběrčí spotřební daně, kterou odváděla státu. Obžalovaní ovládali také rakouskou společnost P.P.S., která byla středním článkem v trojstranném obchodu. Na ně se pak nabalovaly řetězce odběratelů, kteří dokonali trestnou činnost krácením daně z přidané hodnoty. Díky krácení DPH se pachatelé dostávali na konkurenční ceny. Odkázal se na písemný přehled podílu jednotlivých firem na podvodných obchodech.

Žalobce upozornil na zvláštní význam obž. Shahrama Zadeha a Petra Pfeifera. Zřejmě přispěli k zdokonalení systému. Postěžoval si pak, že obžalovaní žalované jednání tvrdošíjně popírají. Ale jejich zákazníci, zvláště žadatelé o dohodu o vině a trestu je usvědčují. Popsal i činnost některých „malých ryb“, o nichž tvrdí, že jednaly v dohodě s obž. Danielem Rudzanem, případně s Petrem Moštěkem. Dále zpochybnil obhajobu obž. Petra Dokládala, jenž tvrdí, že jeho podíl na řízení obchodní činnosti Ecoll Investu spočívá pouze v poskytování právních služeb. O tom, že další články řetězce o kus dál krátí daň z přidané hodnoty, prý nic nevěděl.

Zhruba v polovině vystoupení Aleše Sosíka patrně přestalo čtení bavit, i zrychlil náhle krok, čímž snížil srozumitelnost výkladu. Zabýval se pak i činností nepřítomných obžalovaných – žadatelů o dohodu o vině a trestu. Mezi řečí zpochybnil obecnou použitelnost argumentů obhajoby, z nichž některé konkretizoval. Odmítl např. tvrzení, že během působení v zařízeních Ecoll Investu obž. Shahram Zadeh nevěděl o probíhající trestné činnosti. Podobně probral postavení i dalších obžalovaných.

Nakonec navrhl, aby obžalovaní byli uznáni vinnými z žalovaných trestných činů. V navrhování trestů byl skutečně „velkorysý“. Zmínil se, že obž. Daniel Rudzan jej navštívil i s obhájcem, aby jej přesvědčil o své pravdě. Jeho pokus o vyjednávání vyhodnotil v jeho neprospěch a vyčetl mu, že zatvrzele odmítal výzvu k upřímnému přiznání, jež by mu přineslo výhodu mírnějšího trestu. Tomu přiměřený byl návrh trestu odnětí svobody v trvání 11,5 roku, „vylepšený“ peněžitým trestem 10 mil.Kč a propadnutím majetku. Způsob, jakým tento drakonický trest odůvodňoval, ve mně vyvolal dojem, že své krutosti lituje.

V případě ostatních obžalovaných žalobce postrádá jakékoli náznaky sebereflexe, což jej rovněž vede k ukládání vysokých trestů. Takže pánové Petr Dokládal a Petr Moštěk mají strávit za mřížemi 10,5 roku a k tomu jim má soud uložit peněžitý trest ve výší 5 milionů Kč a propadnutí majetku. Poněkud lépe v té bídě dopadla obž. Eliška Coufalová s trestem 9,5 roku, peněžitým trestem 1 milion Kč a propadnutím majetku. Obž. Radovan Chaloupka odchází rovněž s trestem 9,5 roku, ale bez peněžitého trestu a jako nemajetný se nemusí obávat obstavení majetku. Všichni mohli dopadnout lépe, kdyby se přiznali a požádali o dohodu o vině a trestu. Například obž. Eliška Coufalová prý mohla vyjít z maléru s podmíněným trestem. Mezi podmíněným trestem a 9,5 lety je propastný rozdíl, takže tento příklad zpochybňuje objektivitu posuzování závažnosti trestné činnosti a přiměřenosti trestu.

Ve výkladu Aleše Sosíka mě zaujaly dvě zajímavosti. Především jeho zmínky o jednání svědka Petra Pfeifera, z nichž je zřejmé, že jej považuje za pachatele. To je zásadní obrat proti dosavadní linii přístupu orgánů činných v trestním řízení k této osobě, od přípravného řízení chráněné a používané jako korunní svědek proti obž. Shahramu Zadehovi. Žalobce zde nepřímo přiznal nezákonnost postupu policie i svého: věděli o jeho trestné činnosti, ale nesplnili zákonnou povinnost jej stíhat. Raději mu poskytli ochranu a použili jej jako korunního svědka proti Shahramu Zadehovi. Další zajímavostí je absence tvrzení, odkazujících na „usvědčující“ výpověď obž. Shahrama Zadeha v řízení o dohodě o vině a trestu. Žalobce si zřejmě uvědomuje, že je na místě k ní přistupovat s opatrností.

Vzhledem k délce procesu, objemu důkazů a zjevné zdravotní indisposici Aleše Sosíka (chodil o francouzských holích) nebudu hodnotit úroveň přípravy závěrečné řeči, ač s ohledem na desítky závěrečných řečí, naposlouchaných za dvacet let, bych měl pro srovnávání měřítko. Ostatně obhájci obžalovaných či oni sami mě ušetřili námahy, když s žalobcovou závěrečnou řečí naložili jako s trhacím kalendářem. Jako první po jejím odeznění vystoupil s procesní námitkou substituční obhájce obž. Radovana Chaloupky Michael Straka, který se vyjádřil, že dílo státního zástupce Aleše Sosíka nevyhovuje nárokům, které pro závěrečnou řeč stanovil trestní řád, je nepřezkoumatelné, obhájci na ně nemohou reagovat a dožadoval se, aby předseda senátu odročil hlavní líčení o několik dní, aby se obhájci mohli seznámit s obsahem příloh, na které se žalobce odvolává. Rozvinula se polemika mezi předsedou senátu a Michaelem Strakou, kterého podpořil další obhájce. Nestal se ale zázrak: Aleš Novotný jejich požadavku nevyhověl a přešel k závěrečným řečem obhájců v abecedním pořadí obžalovaných. K těm se vrátím v dalším článku.

Nehodnotím úroveň připravenosti závěrečné řeči, ale neodolám pokušení k laickému posouzení jejího obsahu. Jako laik soudím, že Aleš Sosík vnímá celý soubor obžalovaných jako jeden celek s diferencovanými úlohami jednotlivců. Podle něj obžalovaní č.1-5 zajišťovali dovoz pohonných hmot ze zahraničí za účelem jejich použití v podvodných obchodech, plnili funkci oprávněného příjemce a po složení spotřební daně je propouštěli do volného oběhu na vnitřní trh. Zřizovali pak řetězce odběratelů, kteří zboží přeprodávali a v konečné fázi neodvedli daň z přidané hodnoty. O výnos z krácení DPH se pak všichni nějakým způsobem dělili.

Mám ale obavy, že pro pravdivost obrazu mu chybí „pojidlo“, jež by spojilo vrchol takto vytvořené soustavy s jejími posledními články. Není pochyb o tom, že kdokoli s licencí na obchodování s pohonnými hmotami mohl využít služeb oprávněného příjemce, a po propuštění zboží do volného oběhu s ním naložit dle své vůle. Nevidím v závěrečné řeči žalobce žádný důkaz, že Ecoll Invest úmyslně vyhledávala odběratele, kteří by pak nakládali s nakoupeným zbožím zločinným způsobem. Nevidím v závěrečné řeči důkaz, že vlastníci a manažeři Ecoll Investu dohlédli na konec řetězců a nevidím toky peněz, jimiž se k nim vracel jejich podíl na výnosu z krácení DPH. Žalobce neuvedl žádné důkazy o tom, že obžalovaní majitelé a manažeři společností P.P.S. a Ecoll Invest, tedy obžalovaní č.2-5 skutečně řídili činnost „malých ryb“, neřkuli články řetězců, vytvořených Petrem Pfeiferem a dalšími výtečníky. Nevyvracím tím tvrzení žalobce, že došlo k žalované škodě, pokud se odvolává na doznání „malých ryb“, jež se doznaly a požádaly o dohodu o vině a trestu.

Je zde ovšem „usvědčující“ výpověď obž. Shahrama Zadeha, která by mohla úlohu „pojidla“ splnit, nebýt některých jejích slabin. Pan obžalovaný především předložil ohromující informaci o rozsáhlém a sofistikovaně prováděném praní výnosů z trestné činnosti. Je to nová, velmi významná informace, o které není v obžalobě ani zmínka. Dále usvědčoval zejména Daniela Rudzana z aktivního podílu na krácení daně z přidané hodnoty. Je otázka, jakými a zda vůbec nějakými důkazy má svá tvrzení doložena. Nechce se mi např. věřit, že mu hned na první schůzce obž. Daniel Rudzan prozradil, že budou dělat nezákonné obchody. Nepopudilo by mě, kdyby soudce Aleš Novotný kvůli výpovědi obž. Shahrama Zadeha vrátil věc státnímu zástupci k došetření, ale to se samozřejmě nestane.

Popustil jsem uzdu své laické stařecké žvanivosti a nyní nezbývá, než abych děj vrátil do chvíle, kdy soudce Aleš Novotný vyzval k závěrečné řeči obhájce Petra Dokládala. Ale o tom až příště.