Defilují zde lidé, kteří v naději na snadný prospěch propůjčili svou právní subjektivitu jako zástěnu, za kterou se podvodným způsobem obohacovali jejich bossové. Některé z výpovědí odhalují úroveň myšlení „bílých koní“ i praktiky jejich bossů. Jsou plné rozporů a některé vzbuzují pochybnosti o pravdivosti.

Ilustrativní je hned výpověď svědka Z.G., jenž se jako jediný dostavil dne 26. listopadu, zatímco další z předvolaných se omluvil a o dodání třetího policií požádal předseda senátu státního zástupce. Svědek uvedl, že v soudní síni nevidí nikoho, koho by znal. Nic mu neříkala jména, která mu četl předseda senátu. K věci samé uvedl, že vlastnil společnost s ručením omezeným, která nevyvíjela žádnou činnost. Přihlásil se mu zájemce T. H. ze Zlína, který mu nabídl zapojení do obchodu s pohonnými hmotami. Z podnikání mu měl plynout podíl na zisku. T. H. byl pro něj zcela neznámý člověk, přesto mu poskytl přístup k firemnímu účtu. Brzy s ním ztratil spojení. Krátkou dobu obchod probíhal. Pak ale zjistil, že přišel o přístup na svůj účet a nikdo s ním nekomunikoval. Účet v bance zablokoval ve chvíli, kdy jím již prošlo asi 20 milionů Kč. Nechal vypracovat daňové přiznání, které podal, ale pro nedostatek finančních prostředků daň nezaplatil. Netuší, kdo vlastně jeho firmě dodával pohonné hmoty, kdo to financoval a kdo zboží kupoval. Po zablokování účtu jej kontaktovali zájemci o převzetí firmy. Převod proběhl na jakéhosi Z. W., jehož pak už nikdy neviděl. Působil na něj dojmem bezdomovce. Měl to být převod s aktivy i pasivy. V průběhu výslechu se přihlásil k vlastnictví dvou dalších firem. Jednu z nich převedl rovněž na Z. W. Třetí firma se měla věnovat optimalizaci telefonních tarifů. Předseda senátu svědkovi vysvětlil, že je náhoda, že před soudem stojí jako svědek, neboť je daňovým dlužníkem.

Obž. Petr Moštěk ve vyjádření k výpovědi tohoto svědka na základě jeho údajů zpochybnil výpovědi spolupracujících obžalovaných Vojtěcha Kudláče a Jiřího Eliáše a zejména upozornil, že nelegální obchody prostřednictvím firmy svědka Z.G. řídil T. H., který stojí mimo okruh podezřelých v tomto řízení. Firmu svědka Z.G. kvalifikoval jako „missing tradera“, nastrčeného T. H.

Případ svědka Z.G. je zajímavý tím, že posloužil jako zástěna pro pravděpodobného pachatele trestné činnosti, kterého policie neidentifikovala a neobvinila, ač mohla. Působí to dojmem, že při vyšetřování postupovala selektivně.