Defilují zde lidé, kteří v naději na snadný prospěch propůjčili svou právní subjektivitu jako zástěnu, za kterou se podvodným způsobem obohacovali jejich bossové. Některé z výpovědí odhalují úroveň myšlení „bílých koní“ i praktiky jejich bossů. Jsou plné rozporů a některé vzbuzují pochybnosti o pravdivosti.

Ilustrativní je hned výpověď svědka Z.G., jenž se jako jediný dostavil dne 26. listopadu, zatímco další z předvolaných se omluvil a o dodání třetího policií požádal předseda senátu státního zástupce. Svědek uvedl, že v soudní síni nevidí nikoho, koho by znal. Nic mu neříkala jména, která mu četl předseda senátu. K věci samé uvedl, že vlastnil společnost s ručením omezeným, která nevyvíjela žádnou činnost. Přihlásil se mu zájemce T. H. ze Zlína, který mu nabídl zapojení do obchodu s pohonnými hmotami. Z podnikání mu měl plynout podíl na zisku. T. H. byl pro něj zcela neznámý člověk, přesto mu poskytl přístup k firemnímu účtu. Brzy s ním ztratil spojení. Krátkou dobu obchod probíhal. Pak ale zjistil, že přišel o přístup na svůj účet a nikdo s ním nekomunikoval. Účet v bance zablokoval ve chvíli, kdy jím již prošlo asi 20 milionů Kč. Nechal vypracovat daňové přiznání, které podal, ale pro nedostatek finančních prostředků daň nezaplatil. Netuší, kdo vlastně jeho firmě dodával pohonné hmoty, kdo to financoval a kdo zboží kupoval. Po zablokování účtu jej kontaktovali zájemci o převzetí firmy. Převod proběhl na jakéhosi Z. W., jehož pak už nikdy neviděl. Působil na něj dojmem bezdomovce. Měl to být převod s aktivy i pasivy. V průběhu výslechu se přihlásil k vlastnictví dvou dalších firem. Jednu z nich převedl rovněž na Z. W. Třetí firma se měla věnovat optimalizaci telefonních tarifů. Předseda senátu svědkovi vysvětlil, že je náhoda, že před soudem stojí jako svědek, neboť je daňovým dlužníkem.

Obž. Petr Moštěk ve vyjádření k výpovědi tohoto svědka na základě jeho údajů zpochybnil výpovědi spolupracujících obžalovaných Vojtěcha Kudláče a Jiřího Eliáše a zejména upozornil, že nelegální obchody prostřednictvím firmy svědka Z.G. řídil T. H., který stojí mimo okruh podezřelých v tomto řízení. Firmu svědka Z.G. kvalifikoval jako „missing tradera“, nastrčeného T. H.

Případ svědka Z.G. je zajímavý tím, že posloužil jako zástěna pro pravděpodobného pachatele trestné činnosti, kterého policie neidentifikovala a neobvinila, ač mohla. Působí to dojmem, že při vyšetřování postupovala selektivně.

Den 27. listopadu 2018 byl pro soud šťastný: dostavili se všichni tři předvolaní svědci. Svědci M.H. a V.S. byli společníci ve společnosti s ručením omezeným, která původně podnikala ve stavebnictví. Vůdčí úlohu měl M.H., který zná z obžalovaných pouze Michala Šimáka a Romana Kroču, jednatele zlínské společnosti. Povědomé mu bylo jméno obž. Petra Moštěka, kterého považoval za jednatele společnosti, s kterou podepsal smlouvu. Jeho firma se dostala do druhotné platební neschopnosti, proto hledal „záchranný“ rychlý zdroj financí, aby mohl vyplácet zaměstnance. Druhý společník o obchodech s obž. Michalem Šimákem mnoho nevěděl. Obž. Michal Šimák nabídl svědkovi M.H.zapojení do řetězce obchodování s pohonnými hmotami. S touto komoditou neměl zkušenosti a neví, zda nakupoval a prodával za ceny včetně daní. Zajišťoval administrativní úkony, související s obchodem. Očekával výnos cca 20 tis. Kč /týden. Tyto peníze ale nedostal. Netušil, kdo financoval nákupy pohonných hmot, ani kdo je kupoval. Neměl přehled o finančních tocích na účtě, ač přes něj proteklo nejméně 200 mil.Kč. Nevěděl, proč mu obž. Michal Šimák chce přenechávat část zisku. Nakonec se dostal finančně na dno. Popřel, že by mimo výslechu v rámci přípravného řízení, popř. ještě před ním, podal policii nějaké vysvětlení.

Svědek V.S., společník svědka M.H., sdělil soudu, že o obchodech jejich společnosti s pohonnými hmotami vlastně nic neví. Věnoval se výlučně stavební činnosti. Zastavil dům za úvěr pro firmu, o který přišel. Z obžalovaných znal pouze Vojtěcha Kudláče, ale ne v této souvislosti. Nedoplnil výpověď svědka M.H. o žádné významné poznatky.

Trojici uzavřel svědek P.K., který se hlásil ke známosti s obž. Michalem Šimákem a Vojtěchem Kudláčem. Oba zná řadu let a seznámil je. Měl zájem s nimi podnikat v obchodování s pohonnými hmotami, ale nakonec se nic neuskutečnilo.

Leitmotivem výpovědi svědka D.S. ze dne 28. listopadu 2018, k němuž se opakovaně vracel, bylo sdělení, že jej jako správce spotřební daně oslovilo telefonicky nebo mailem až 200 zájemců o jeho službu z celého území státu, kteří mluvili o velkých objemech obchodů, ale zpravidla z toho nakonec nic nebylo. K osobnímu styku docházelo jen výjimečně. Měl i nabídky na odkoupení jeho společnosti, která měla status oprávněného příjemce pohonných hmot. Nemohl si v té záplavě zapamatovat jména jednotlivců. Přečtená jména obžalovaných mu většinou nic neříkala, s výjimkou Petra Moštěka, Michala Šimáka a Jiřího Turtáka, ale ani ve spojení s nimi se mu nic konkrétního nevybavovalo. Často odpovídal soudci Aleši Novotnému na něco jiného, než na co se ho ptal a otázky si nechával opakovat. O předmětné trestné činnosti nic nevěděl. Na zvukových záznamech zásadně poznával pouze svůj hlas. Mezi osobami, přítomnými v jednacím sále, „poznal“ pouze obhájce poblíž sedícího obžalovaného (bratři, na sebe podobní). Předseda senátu mu přečetl protokol z přípravného řízení, v kterém uváděl více podrobností a zmiňoval další obžalované. Svědek vysvětlil rozdíly ve výpovědích odstupem času. Celkově byla jeho výpověď mlhavá, téměř bezobsažná.

Svědek M.S. se hlásil pouze k obž. Josefu Schmidovi a Jiřímu Turtákovi, s nímž se setkal jednou před mnoha lety. Přijal zprostředkování dohody obž. Joseefa Schmida s Jiřím Turtákem za účelem postoupení pohledávky ve výši více než 8 milionů Kč. Obž. Josef Schmid měl o ni zájem, protože měl možnost ji zinkasovat. Jiří Turták přímá jednání s ním odmítal, proto měl M.S. vytvořit mezi nimi „oslí můstek“. S Jiřím Turtákem se sešel, ale výsledek jednání byl záporný. Mezi Josefem Schmidem a Jiřím Turtákem byl nějaký spor, jehož pozadí svědek neznal. Splněním úkolu by pomohl spíše sobě než komukoli dalšímu. Vše se odehrálo asi před deseti lety. Jeho výpověď ale neodpovídala informacím, které měl k dispozici soud: podle dochovaného návrhu smlouvy měla společnost Jiřího Turtáka převést pohledávku nikoli na Josefa Schmida, ale na svědka. Svědek vysvětlil, že by pohledávku převedl okamžitě dál. Netušil, že jeho rozhovor s Jiřím Turtákem policie nahrávala. Podle zvukového záznamu, který mu soudce Aleš Novotný nechal přehrát, sliboval, že by dokázal zinkasovat až 50% bezúplatně postoupené pohledávky. Naznačil, že bude muset uplácet. Chtěl pro sebe 35% z vymožené částky. Nabízel obž. Jiřímu Turtákovi, že jej pak zbaví firmy a tím odpovědnosti. Svědek nespatřuje rozpor mezi slyšeným a původní výpovědi. Vysvětlil, že s obž. Josefem Schmidem byli přátelé – znali se ze školy a spojoval je zájem o chov psů. Obž. Jiřího Turtáka na základě sdělení obž. Josefa Schmida považoval za jeho „neposlušného bílého koně“.

Hlavní líčení dne 28.listopadu 2018 uzavřel výslech svědka A.N., vyučeného instalatéra, který oznámil, že si nic nepamatuje, žádal o čtení výpovědi z přípravného řízení. Přečtená jména obžalovaných mu nic neříkala. Ale vybavilo se mu předestřené jméno obchodní společnosti, kterou od někoho koupil za účelem obchodování s ovocem a zeleninou z Polska. Jeho záměrem bylo pomoci kamarádovi kamaráda, nikoli jeho osobní prospěch. Vše dělal zdarma. Pamatoval si, že podpisoval nějaké listiny, podrobnosti neznal. Zřídil bankovní účet, ale přístupové údaje dostal „ten pán, který s ním byl“. Založil také datovou schránku, ale nepracoval s ní, opět s ní disponoval „ten pán“. Činnost ve firmě ukončil, ale na okolnosti si nepamatuje. Předseda senátu mu přečetl výpověď z přípravného řízení. Podle ní původního „kamaráda Martina“ nahradil obž. Jiří Turták, k němuž se přidružil jakýsi Michal. Ten jej pak provázel při převedení společnosti na dalšího majitele. Podle protokolu dostal postupně po částkách 8 tis. Kč. Mezi osobami v soudní síni poznal pouze obž. Jiřího Turtáka. Dobývání informací z tohoto svědka stálo předsedu senátu značnou námahu.

(pokračování v 3. dílu)