Někdy obraz událostí ale zpestřují novináři, včetně vážené České tiskové kanceláře. Na Novinkách a Českých novinách jsem si se zájmem přečetl zprávu o trestním řízení soudním, které se ve Zlíně konalo v úterý 28. června 2022, v němž se mělo dostat spravedlnosti pachatelům únosu dcery podnikatele, po které únosci v r.2014 vymáhali 100 milionů Kč.  Soudil to senát předsedy Jiřího Dufka (to ČTK neuvedla). Podle článku třem pachatelům, kteří popírají vinu, soud uložil čtyřleté podmíněné tresty, naopak dva, kteří se k účasti přiznali, se dočkali zproštění. Zpráva je přímo rozkošná: podmíněný odklad nástupu trestu totiž lze uložit pouze u trestů do 3 let odnětí svobody. Zproštění pachatelů, kteří se doznali, je další podivnost, která by vyžadovala bližší vysvětlení. Jeden z nich byl v této věci osouzen již dříve k pětiletému trestu, takže uložení dalšího trestu asi nebylo možné. Obsah zmíněné zprávy je nepochybně značně nepřesný, což u ČTK překvapuje.

Ke cti autora zprávy je třeba uvést, že nezapomněl na prehistorii případu. Pro stejný trestný čin totiž odsoudil zdejší soud senátem Ivety Šperlichové jistého Michala Šnajdra k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Odsouzený získal během výkonu trestu důkazy o své nevině a ukázal na skutečné pachatele. V obnoveném procesu byl jeho rozsudek zrušen a dostal se na svobodu. Soudkyni Ivetě Šperlichové, o které jsem opakovaně psal jako o „soudkyni OLO“, se prostě stala nehoda: poslala za mříže nevinného člověka. Podle mého laického názoru a osobní zkušenosti z jiných procesů nebyl jediný a vždy ráda ukládala vysoké tresty. Na její další působení v taláru to ovšem nemá  žádný vliv. Soudci mají přece právo beztrestně se  dopouštět drobných přehmatů a desetiletý trest, uložený nevinnému, není vážné provinění.

Musíme ovšem uznat, že soud vaří z toho, co mu policie pod dozorem žalobce připraví. V daném a jiném sporném případu byl žalobcem zákeřný Roman Kafka, jenž v jiném řízení, jehož jsem se zúčastnil,  vnášel nenávistnou atmosféru do soudní síně a rozeštvával veřejnost proti rodině obžalovaného a odvolal se v neprospěch obžalovaného proti rozsudku.  Chápu, že mu pojmy „presumpce neviny“ a „in dubio pro reo“ nepřirostly k srdci. Mám ale důvod si myslet, že chuť paní soudkyně k odsuzování obžalovaných se po odchodu Romana Kafky nesnížila.

Předsedkyně Iveta Šperllichová samozřejmě nemohla soudit pravé pachatele skutku, za který kdysi odsoudila Michala Šnajdra. Úkol připadl senátu předsedy Jiřího Dufka. Nevím, zda to je náhoda, že jde již o třetí „záskok“ za ni, o němž vím. Všiml jsem si, že v kauzách, v nichž před ním Iveta Šperlichová ukládala nepodmíněné tresty, Jiří Dufek se spokojuje s tresty s podmíněným odkladem. Navozuje to otázku, zda je Iveta Šperlichová nepřiměřeně přísná či Jiří Dufek nepřiměřeně shovívavý. Rozptyl mezi jejich tresty je pozoruhodný, až to vede k zamyšlení, zda o výši uloženého trestu skutečně vážně přemýšlejí nebo jen tak skotačí.

Srovnání vysokého trestu nevinného Michala Šnajdra s tresty s podmíněným odkladem pro skutečné pachatele ale vede k pochybnostem. Kdysi mi jeden soudce řekl, že trest s podmíněným odkladem není ve skutečnosti trest, ale pouze hrozba trestem. Vztaženo ke zprávě ČTK z toho vychází poznání, že nevinný Michal Šnajdr si dva roky skutečně odpykal, zatímco skutečným pachatelům senát Jiřího Dufka pouze trestem pohrozil. To je ovšem úvaha předčasná, protože nevíme, zda se státní zástupce Martin Malůš odvolal, a jak by věc případně rozhodl odvolací soud.

Vyšlo  dne 3. 7. 2022 na mém blogu a na webu spolku Chamurappi z.s.