Psal jsem o něm v jeho počátcích hlavně proto, že policie si pro stíhání pana soudce nevyžádala souhlas prezidenta republiky, zavedený zákonem o soudech a soudcích, hrající roli pojistky soudcovské nezávislosti proti svévoli moci výkonné. Zdůvodnila to tím, že jej stíhá za skutek, kterého se dopustil jako stážista na ministerstvu spravedlnosti, tedy mimo výkon funkce soudce. Názor policie nakonec posvětil i Nejvyšší soud ČR. Vždy jsem si myslel, že soudce je soudcem, i když zrovna na dvorku štípe dříví: stále musí ctít důstojnost své profese, ale za to je stále pod ochranou zákona. Státní zástupci a Nejvyšší soud ČR mě z omylu vyvedli, když Ústavní soud ČR jako nejvyšší autorita pro podobné případy nebyl tázán.

Od března r. 2012 se případ konečně dovlekl k projednání u Obvodního soudu pro Prahu 2, kde jej 29. června 2013 začala soudit přívětivá samosoudkyně Mária Petrovková.

Připomínám, o co v této při jde: Čtenáři si možná vzpomenou na příběh údajných zlodějů, kteří  měli ukrást z auta bezpečnostní agentury na parkovišti u čerpací stanice 74 milionů Kč a byli za to odsouzeni k vysokým trestům. Usvědčoval je řidič auta, který jim krádež umožnil. Ukradené peníze se nenašly. Bývalá ministryně Daniela Kovářová podala v jejich prospěch Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona a nařídila přerušení  výkonu trestu do rozhodnutí soudu. Odsouzení odletěli po propuštění do Thajska, aby se zotavili po ročním pobytu ve vězení.

Koncept stížnosti pro porušení  zákona a rozhodnutí o přerušení výkonu trestu vypracoval právě výše zmíněný soudce Vlastmil Matula jako stážista na ministerstvu, v sekci, řízené Vladimírem Chrásteckým.

Nejvyšší soud ČR po předběžném seznámení s věcí nařídil veřejné projednání stížnosti, což ve světle jeho zvyklostí znamená, že vyhovění přinejmenším nebylo vyloučeno (nenadějné stížnosti se zpravidla zamítají na  neveřejném zasedání). Jenže v té době se vrátil do čela  ministerstva spravedlnosti Jiří Pospíšil, který již v devátý den svého mandátu navštívil Nejvyšší soud ČR a stížnost vzal zpět. Několik dalších nevyřízených stížností označil za „kontroverzní“ a nezávislí soudci je pak všechny zamítli s výjimkou případu pražského radního za ODS Martina Langmajera. Ministr takto jednal, ač nemohl znát předmětné trestní spisy.