Závěrečné řeči měly vesměs vysokou úroveň a některé byly velmi obsáhlé, a to včetně závěrečných řečí obžalovaných č.2 - 5, kteří mají odbornou kvalifikaci a ovládají i právní stránku obchodování s pohonnými hmotami. Obsahově se závěrečné řeči do značné míry překrývají. Nebudu se zde jimi jednotlivě zabývat do podrobností. Větší pozornost jim věnuji v článku Obrana obžalovaných (ZDE), zveřejněném pouze na mém blogu, na internetových stránkách spolku Chamurappi z.s. a na sociálních sítích.

Obhájci i obžalovaní především namítali, že společnosti P.P.S., Ecoll Invest a Biodiesel Trade neměly ze zákona povinnost přiznávat a platit daň z přidané hodnoty. Již z toho důvodu obžalovaní, kteří v nich působili v řídích funkcích, nemohli přímo řídit krácení daně z přidané hodnoty. Protože se nezabývali mimo zaměstnání vlastní obchodní činností, neměli ani příležitost sami páchat trestnou činnost. Na řídící pracovníky společností, jež samy nepáchaly trestnou činnost, nelze pohlížet jako na organizovanou zločineckou skupinu. Tvrzení, že řídili krácení daně, ke kterému se doznali žadatelé o dohodu o vině a trestu, nemá oporu v dokazování. Obžalovaní č.2-5 jsou pro ně osobami prakticky neznámými a zločinné kontakty nepotvrzují ani rozsáhlé odposlechy telefonních hovorů a dění v kancelářích. Není navíc jisté, že skutečně vznikla škoda, uvedená v obžalobě. Znalec, který ji vypočítal, ji odvodil se statistiky celní správy o odběrech PHM zákazníky Ecoll Investu, kteří ale sami daňovou povinnost neměli. Ta vznikla až na konci řetězce odběratelů a obžaloba ji nekvantifikuje. Nelze dokonce vyloučit, že část domněle nezaplacené daně z přidané hodnoty ve skutečnosti zaplacena byla. Z obžaloby nevyplývá jasné označení subjektů, které jsou odpovědné za vzniklé škody. Uvádí se dále nezpochybnitelná skutečnost, že P.P.S. a Ecoll Invest plnily své povinnosti vůči státu, pokud byla Ecoll Invest majetkem obž. č.2 a 3. Neplnění by mělo za následek odnětí licence oprávněného příjemce. Odběratelé Ecoll Investu byli prověření finanční a daňovou správou. Obžaloba obsahuje navíc některé zcela nepravdivé informace, např. tvrzení, že Ecoll Invest profitovala na obchodech s PHM vysokou marží.

Obecně se uplatnila proti obžalobě výhrada, že domnělé trestné jednání obžalovaných není konkrétně popsáno a skutková zjištění nahrazují neurčitá tvrzení, domněnky a víra žalobce. Zejména obžalovaní si stěžovali, že po sedmi letech dosud nepochopili, co konkrétně se jim klade za vinu.

Obhájci i obžalovaní zpochybňovali doznání žadatelů o dohodu o vině a trestu, kteří ve snaze o úspěch žádosti se nedrželi vždy pravdy. Předsedovi senátu vyčítali, že využíval znalosti doznání jednotlivých žadatelů k ovlivňování výpovědí spoluobžalovaných. Zvlášť vážné výhrady měli vůči doznání obž. Shahrama Zadeha, který se doznal k praní výnosů z trestné činnosti, pro které nebyl obžalován a v některých bodech výpovědi lhal, hlavně v neprospěch spoluobžalovaných. Pohoršení vyvolává skutečnost, že v případě schválení dohody se mu trest zvýší pouze o jeden rok proti tomu, který právě vykonává. V tomto případě ale kritici nepřihlížejí k dohodnutému peněžitému trestu a propadnutí majetku.