Závěrečné řeči měly vesměs vysokou úroveň a některé byly velmi obsáhlé, a to včetně závěrečných řečí obžalovaných č.2 - 5, kteří mají odbornou kvalifikaci a ovládají i právní stránku obchodování s pohonnými hmotami. Obsahově se závěrečné řeči do značné míry překrývají. Nebudu se zde jimi jednotlivě zabývat do podrobností. Větší pozornost jim věnuji v článku Obrana obžalovaných (ZDE), zveřejněném pouze na mém blogu, na internetových stránkách spolku Chamurappi z.s. a na sociálních sítích.

Obhájci i obžalovaní především namítali, že společnosti P.P.S., Ecoll Invest a Biodiesel Trade neměly ze zákona povinnost přiznávat a platit daň z přidané hodnoty. Již z toho důvodu obžalovaní, kteří v nich působili v řídích funkcích, nemohli přímo řídit krácení daně z přidané hodnoty. Protože se nezabývali mimo zaměstnání vlastní obchodní činností, neměli ani příležitost sami páchat trestnou činnost. Na řídící pracovníky společností, jež samy nepáchaly trestnou činnost, nelze pohlížet jako na organizovanou zločineckou skupinu. Tvrzení, že řídili krácení daně, ke kterému se doznali žadatelé o dohodu o vině a trestu, nemá oporu v dokazování. Obžalovaní č.2-5 jsou pro ně osobami prakticky neznámými a zločinné kontakty nepotvrzují ani rozsáhlé odposlechy telefonních hovorů a dění v kancelářích. Není navíc jisté, že skutečně vznikla škoda, uvedená v obžalobě. Znalec, který ji vypočítal, ji odvodil se statistiky celní správy o odběrech PHM zákazníky Ecoll Investu, kteří ale sami daňovou povinnost neměli. Ta vznikla až na konci řetězce odběratelů a obžaloba ji nekvantifikuje. Nelze dokonce vyloučit, že část domněle nezaplacené daně z přidané hodnoty ve skutečnosti zaplacena byla. Z obžaloby nevyplývá jasné označení subjektů, které jsou odpovědné za vzniklé škody. Uvádí se dále nezpochybnitelná skutečnost, že P.P.S. a Ecoll Invest plnily své povinnosti vůči státu, pokud byla Ecoll Invest majetkem obž. č.2 a 3. Neplnění by mělo za následek odnětí licence oprávněného příjemce. Odběratelé Ecoll Investu byli prověření finanční a daňovou správou. Obžaloba obsahuje navíc některé zcela nepravdivé informace, např. tvrzení, že Ecoll Invest profitovala na obchodech s PHM vysokou marží.

Obecně se uplatnila proti obžalobě výhrada, že domnělé trestné jednání obžalovaných není konkrétně popsáno a skutková zjištění nahrazují neurčitá tvrzení, domněnky a víra žalobce. Zejména obžalovaní si stěžovali, že po sedmi letech dosud nepochopili, co konkrétně se jim klade za vinu.

Obhájci i obžalovaní zpochybňovali doznání žadatelů o dohodu o vině a trestu, kteří ve snaze o úspěch žádosti se nedrželi vždy pravdy. Předsedovi senátu vyčítali, že využíval znalosti doznání jednotlivých žadatelů k ovlivňování výpovědí spoluobžalovaných. Zvlášť vážné výhrady měli vůči doznání obž. Shahrama Zadeha, který se doznal k praní výnosů z trestné činnosti, pro které nebyl obžalován a v některých bodech výpovědi lhal, hlavně v neprospěch spoluobžalovaných. Pohoršení vyvolává skutečnost, že v případě schválení dohody se mu trest zvýší pouze o jeden rok proti tomu, který právě vykonává. V tomto případě ale kritici nepřihlížejí k dohodnutému peněžitému trestu a propadnutí majetku.

Výhrady jsou i k procesní stránce věci. Především obhájci i obžalovaní zpochybňovali zákonnost rozsáhlých odposlechů, které ale nakonec nepřinesly usvědčující informace. Někteří zpochybňovali i místní příslušnost soudu, který vedl vazební řízení.

Není bez zajímavosti, že proti rakouské firmě P.P.S. vedla šetření tamní policie a celní i finanční správa. Účetnictví opakovaně obstálo při auditu. Ze všech šetření vyšla P.P.S. a její vedoucí pracovníci „bez ztráty květinky“.

Všechny závěrečné řeči samozřejmě vyústily v návrh na zproštění obžaloby.

Pokud se týká jednotlivých závěrečných řečí, pak obhájce Petr Schopf se přihlásil k obžalovanému Petru Dokládalovi jako k dlouholetému příteli a zdůraznil jeho osobnostní kvality.

Michael Straka jako obhájce obž. Radovana Chaloupky uvedl, že není prokázáno, že se jeho klient dopustil trestného jednání, uvedeného v obžalobě a chybí i důkaz o subjektivní stránce trestného činu.

Závěrečnou řeč ve prospěch obž. Petra Moštěka přednesl kvapíkovým tempem jeho bratr, advokát Marcel Moštěk. Jako jediný z obhájců se účastní řízení od jeho samého počátku, proto věnoval pozornost i procesním prohřeškům z počátku řízení. Má k věci subjektivní vztah, protože proces má devastační účinky na jeho rodinu. Jinak se držel výše uvedeného argumentačního rámce.

Ve prospěch obž. Elišky Coufalové vystoupil její obhájce Josef Havlíček. Vytkl obžalobě, že obvinění vyvozuje pouze z jejího postavení jednatelky P.P.S. a Ecoll Invest. Z trestné činnosti ji neusvědčoval ani korunní svědek Petr Pfeifer. Podivoval se ochotě žalobce uzavřít dohodu o vině a trestu s obž. Shahramem Zadehem.

Daniel Telecký, obhájce Daniela Rudzana, vysokoškolský učitel daňového práva, zahájil závěrečnou řeč odkazem na filozofickou úvahu prof. Jiřího Jelínka o skutečnosti, že žijeme v době postfaktické, což znamená, že už nejsou rozhodující nezpochybnitelné skutečnosti, ale různé představy, mediální obrazy a příběhy. To pak vede k omylům v trestním řízení. Obžalobu označil za doklad důsledků nerespektování zásady, že trestní řízení je ultima ratio. Obžalobu podrobil tvrdé kritice z pohledu daňového práva a prohlásil ji za neprojednatelnou. Zpochybnil zákonnost povolení odposlechů a odmítl jejich použití jako důkazů jako ovoce z otráveného stromu. Obžalobu podle jeho mínění charakterizuje název Jiráskova románu Proti všem. Jde proti daňové správě, správním soudům, Ústavnímu soudu, rakouským orgánům, Evropskému soudnímu dvoru a dalším.

V druhé třetině vystoupení jej předseda senátu zastavil a ohradil se proti tomu, že poučuje soud o právu a při tom nerozlišuje přesně mezi trestním zákonem a trestním zákoníkem. Po zjištění, že obhájce potřebuje ještě přednést zhruba třetinu své řeči, jednání přerušil do dalšího dne.

Zvláštností jeho vystoupení je prokládání zdrcující kritiky obžaloby opakovaným zdůrazňováním jeho úcty k žalobci Aleši Sosíkovi, jehož prohlašoval za dobrého právníka.

Jako první z obžalovaných pronesl svou řeč obž. Petr Dokládal, který zdůraznil, že ve vztahu k tomuto procesu se vždy stavěl s pokorou a vyjádřil důvěru v uvážlivost a spravedlivost soudu.

Na něj navázal obž. Petr Moštěk, který se v úvodu vyjádřil kriticky k závěrečné řeči státního zástupce. V podstatě mu vytkl používání nepravdivých tvrzení. V dalším si pak postěžoval, že po letech stále neví, co konkrétně měl spáchat. Celá obžaloba spočívá na pouhých domněnkách. Obžalovaní, kteří se doznali k trestné činnosti, jej neznají. Nikdo neprokázal, že by obž. Shahram Zadeh nebo Daniel Rudzan přes něj řídili obžalované č.6-14. Z obžalovaných znal pouze Daniela Rudzana, Elišku Coufalovou a Petra Dokládala. S obž. Shahramem Zadehem se setkal maximálně 2x, ale nic s ním neřešil.

Došlo i na vystoupení obž. Elišky Coufalové, která prohlásila, že během svého působení ve společnostech P.P.S. a Ecoll Invest nebyla nikdy členkou organizované zločinecké skupiny, sama žádnou trestnou činnost nepáchala a pokud snad někdo z jejího okolí zneužil společnosti P.P.S., Ecoll Invest a Biodiesel Trade k páchání trestné činnosti, nevěděla o tom a nebyla s takovým počínáním srozuměna. Neví o žádném důkazu její viny a není jí jasné, čeho se vlastně měla dopustit. Z trestné činnosti ji neusvědčují ani svědci. Nebyla nikdy trestána a vede řádný život s manželem a dvěma dětmi. Na konci výpovědi se rozplakala.

Sled závěrečných řečí uzavřel obž.č.2 Daniel Rudzan, kdysi generální ředitel společností P.P.S. a Ecoll Invest. Stejně jako jeho předřečníci si stěžoval, že obžaloba neobsahuje konkrétní popis skutku, kterého se měl dopustit a upozornil, že nezná obžalované „malé ryby“, které měl dle obžaloby řídit a vést ke krácení daně z přidané hodnoty. A rozhodně se ohradil proti svědectví obž. Shahrama Zadeha, které považuje za absolutní lež. Brojil i proti dohodám o vině a trestu s těmito obžalovanými, kdy zejména příslib souhrnného trestu devíti let obž. Shahramu Zadehovi považuje za nemravný. Neví nic o žalovaném krácení daně z přidané hodnoty. Sám se na něm nepodílel a nesdílel úmysl jiných osob se jej dopustit. Nemělo by to pro něj ani finanční efekt, protože při zapojení celého předpokládaného řetězce spolupachatelů by se na něj dostala jen nepatrná částka, která by nestála za námahu. V té době jeho firmy měly hrubý obrat 4 mil.Kč/den. Ve srovnání s tím by výnos z krácení DPH byl směšný.

Po závěrečných řečech využili obžalovaní Petr Dokládal, Petr Moštěk a Daniel Rudzan práva posledního slova. Byli struční: jsou nevinní a žádají o zproštění obžaloby.

Po závěrečných slovech předseda senátu Aleš Novotný nařídil vyhlášení rozsudku na den 21. října 2021. Podle § 128 odst. 3 tr.ř. se má rozsudek vyhlásit bezprostředně po ukončení hlavního líčení. Přípustné je odročení o 3 dny, ale zde dochází k odročení o čtyři měsíce. Prodloužení lhůty je přípustné pouze se souhlasem předsedy soudu, ale i to jen v omezeném rozsahu. Nelze tak přehlédnout, že zde došlo k porušení trestního řádu. Vedle toho mě napadá wolkerovský výrok o „trestání časem“: obžalovaní a jejich rodiny budou prožívat období dovolených v obavách o svůj osud. Nedodržování zákonných lhůt pro vyhlášení rozsudků a pak pro vyhotovení písemných provedení patří k obvyklému modu operandi soudce Aleše Novotného. Může si to dovolit, protože má jistotu, že mu v případě stížností zakryje záda místopředseda soudu Aleš Flídr, bývalý člen KSČ, důsledný obhájce práva na soudcovskou libovůli.

Deklarovaná obrovská škoda dostává předsedu senátu do nemilé situace. Na jedné straně výše škody volá po exemplárním potrestání. Na straně druhé chatrnost dokazování a argumentační obratnost obhájců a obžalovaných svědčí v jejich prospěch. Způsob, jakým zejména v posledním roce vedl předseda senátu dokazování, mě vede k domněnce, že má přesnější obraz o tom, co se skutečně stalo, než policie a žalobce. Vzhledem k obrovské škodě by se za zprošťující rozsudky vystavil kritice veřejnosti, ale bezdůvodné odsuzování nebo ukládání nepřiměřeně vysokých trestů by pro něj asi úplně jednoduché nebylo. Na rozsudek jsem proto velmi zvědav. Stejně tak jsem zvědavý, jak se Aleš Novotný vypořádá s dohodami o vině a trestu, mezi nimi především s dohodou mezi Alešem Sosíkem a Shahramem Zadehem, kterou téměř hromadně napadá obhajoba.

Za těchto okolností mi nezbývá než popřát obžalovaným, aby dokázali důvěřovat spravedlivosti senátu Aleše Novotného a aby „trestání časem“ přestáli bez újmy na zdraví.