Nikdy jsem ho neoslovil a nemám to ani do budoucna v úmyslu. Není kárným žalobcem, takže není důvod, aby se vyjadřoval k mým kárným podnětům. Protože se jako předseda stížnostního senátu Krajského soudu v Brně aktivně podílel na znojemském justičním zločinu, pokoušel jsem se o jeho kárné stíhání. Je mi o něm známo, že se důsledně zastává soudců, kteří nedodržují procesní lhůty (více než rok na sepsání písemného vyhotovení rozsudku je podle něj v normě). Dále jsem o něm slyšel, že byl skutečně horlivým členem KSČ. Z různých jeho projevů usuzuji, že by mohl posloužit jako důkaz správnosti názoru Ústavního soudu, který v odůvodnění ústavního nálezu č.j. I. ÚS 517/10 z 15.11.2010 připustil, že ovlivnění komunistickou indoktrinací může být zátěží pro myšlení soudce demokratického právního státu.

Větší část jeho invektiv vůči mně se mne ani netýká: nepodával jsem ústavní stížnosti ani návrhy na vyloučení soudce pro podjatost, atd. Ani jsem nic takového dělat nemohl, protože nejsem ani účastníkem řízení, ani advokátem. Odstavec 8 obsahuje přímé osobní urážky, které by si jako soudce a funkcionář státní správy soudů neměl dovolit.

Nechápu, proč mi pan místopředseda hrozí, že na další má podání nebude odpovídat. Nemám důvod ho oslovovat, takže strašení upřením odpovědi je bezpředmětné.

Dopis místopředsedy JUDr. Aleše Flídra:

Pane inženýre,
jistě jste mile překvapen, že Váš podnět vyřizuji opět já. Je to nepochybně dáno tím, že stejně jako předseda Nejvyššího soudu, prezident republiky i pan ministr respektuji názor kárného senátu NSS, že logickým kárným žalobcem by měl být předseda soudu, o jehož soudce se jedná.

1. Z Vaší žádosti o kárného žalobce, „který by vůbec na projednání kárného návrhu přistoupil bez ohledu na jeho důvodnost“ dovozuji, že kterýkoliv oprávněný justiční funkcionář správy soudů, včetně ministra spravedlnosti, by měl být jakýmsi pošťákem,který by ty či ony představy o kárném pochybení dle představ osoby, dávající podnět, měl bez přemýšlení postoupit kárnému senátu. To, že se tak neděje, byste ostatně měl při zlomkové inteligenci pochopit z odmítavých vyjádření nejen našeho krajského soudu, ale i vrchního soudu, Nejvyššího soudu i pana ministra.

2. Pokud hovoříte o petici na podporu Mgr. Aleše Novotného, tak ta se týkala kauzy Šimpera a spol. (mediálně Vitásková a spol.) a s kauzou Zadeh neměla nic společného. To ostatně dvakrát konstatoval Ústavní soud a nyní potřetí Vrchní soud v Olomouci.

3. Nemohu než konstatovat, že u cca (odchody do důchodu, mateřské dovolené, stáže) 60-ti trestních soudců okresních soudů a 30-ti soudců krajského soudu v pomyslném součtu není zlomkově tolik stížností na postup či podnětů ke kárnému řízení jako na Mgr. Michala Kabelíka (kauza MS v Brně obžalovaného Zadeha) a Mgr. Aleše Novotného (kauza téhož obžalovaného u KS v Brně). To samo o sobě již vyvolává pochybnosti o objektivitě takových podnětů, když ke stejnému závěru dospívá zjevně i Ústavní soud, který ve svém posledním vyjádření ke kauze, sp. zn. I. ÚS 758/18, konstatuje, že stížnosti obžalovaného jsou účelové. Stejně tak ve svém posledním rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci, č.j. 5 To 72/2018-7061, pod bodem 11 konstatuje, že námitky a stížnosti obžalovaného jsou zjevně účelové.

4. Zjišťuji, že podněty a stížnosti obžalovaného Zadeha byly podle mého počítání devětkrát prověřovány a odmítnuty Ústavním soudem, šestkrát Vrchním soudem v Olomouci.V běžném řízení taková nadstandardní kontrola není normální a všechny rozhodnutí vyšších soudů naznačují, že jak postup příslušného senátu Krajského soudu v Brně, tak i Městského soudu v Brně, jsou v souladu se zákonem.

5. Pokud Vrchní soud v Olomouci zamítl stížnost skupiny počestných občanů ČR, kteří složili kauci u Krajského soudu v Brně a žádali o její navrácení, je mou povinností (stejně jako Vaší) takové rozhodnutí akceptovat. O tom, že rozhodování o kauci v trestním řízení je soukromoprávní spor mezi složiteli a státem slyším poprvé až od Vás.

6. Pokud předseda senátu 46 T ze stížnosti dospěl k závěru, že se jedná o námitku podjatosti vůči jeho senátu, pak nemohu než konstatovat, že postupoval v souladu s § 59 odst. 1 trestního řádu, totiž že podání se posuzují podle obsahu, nikoliv podle formálního označení.

7. Funkcionáři justiční správy nejsou oprávněni zasahovat do nezávislosti soudů (§ 118 odst. 2 zákona o soudech a soudcích), zejména pak nejsou oprávněni posuzovat POSTUP soudu při jeho nezávislé rozhodovací činnosti (§ 164 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

8. Opakovaně jsem Vás upozorňoval na tuto skutečnost coby osobu právně negramotnou, a Vy na to opakovaně neberete zřetel, což evokuje úvahu o Vašem nedostatku přirozené inteligence či nadbytku drzosti. Třetí možnost nevidím. Shodně jako v kauze probíhající u MS v Brně Vás proto upozorňuji, že pokud ve svých podnětech budete opakovaně napadat POSTUP soudu při jeho rozhodování, použiji ust. § 174 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, totiž nebudu na Vaši opakovanou stížnost či podnět vůbec reagovat.

JUDr. Aleš Flídr, v.r., místopředseda Krajského soudu v Brně