„Folklorní“ úkaz zacházení s obž. SAZ jako s nebezpečným teroristou vynikl tentokrát více na pozadí způsobu, jakým eskorty přiváděly svědky a obžalované z výkonu trestu: zatím co s nimi šli vždy dva příslušníci ostrahy v běžných služebních uniformách, ozbrojení pouze pistolemi, SAZ měl opět čestný doprovod šesti těžkooděnců se samopaly, a ozbrojenci jej zavlekli do soudní síně teprve poté, co se jeden z nich přesvědčil, že se za zády senátu nekrčí atentátník. Kromě toho, že jej těžkooděnci chránili před nebezpečím všeho druhu, kontrolovali listiny, jež si vyměňoval s obhájcem, a někteří působili dojmem, že rozumí anglicky a snaží se naslouchat jeho hovoru s obhájcem, stojíce v jejich těsné blízkosti. Kontrolu listin musí strpět při každém odchodu z věznice a znova při návratu.

Nabídka svědků byla tentokrát velmi zajímavá, slibující seznámení s významnými informacemi. Ale svědci, kteří zatím nepožívají pohostinnosti Vězeňské služby a museli by se dostavit jako svobodní lidé „po svých“, pozvání k vystoupení v tomto nekonečném divadle opět nevyhověli. Způsobili tak, že místo vzrušujících svědeckých projevů jsme celé hodiny naslouchali přehrávání prostorových a telefonních odposlechů.

Jako prvního přivedla eskorta z výkonu trestu svědka Marcela Juřicu, záhadnou osobnost, která zřejmě hrála významnou úlohu v obchodech společnosti Ecoll Invest a.s., s blízkým vztahem k nynějšímu korunním svědkovi obžaloby Petrovi Pfeiferovi. Policii se nepodařilo ho vyslechnout. K poslednímu předvolání k pokusu o výslech v přípravném řízení mělo dojít v r. 2015, ale nakonec se neuskutečnil. Svědek by asi mohl sdělit soudu mnoho zajímavostí, ale touto příležitostí zhrdl: odmítl vypovídat a za několik minut opustil soudní síň.

Svědek takto neúmyslně napravil „nehodu“, spočívající v nepřivedení z výkonu trestu obž. Michala Šimáka, který žádal o přítomnost při jeho výslechu.

Po odchodu Marcela Juřici požádal o vyjádření k jeho vystoupení-nevystoupení neúnavný SAZ. Polemizoval se svědectvím korunního svědka Petra Pfeifera v přípravném řízení i před soudem a s obsahem obžaloby na str. 21 a 22, odmítaje tvrzení o jeho blízkém vztahu k svědkovi. Tvrdil, že jej znal jen zběžně a samozřejmě jej s ním seznámil pilný Petr Pfeifer. Svědek měl být podle výpovědi izraelského obchodníka Yashira Nadava blízkým spolupracovníkem Petra Pfeifera. SAZ se dále vyjádřil k jednotlivým důkazům obžaloby, jež vlastně „překvalifikoval“ na pseudodůkazy. Zásadně odmítl tvrzení, že Marcel Juřica žil nějaký čas z jeho peněz. Upozornil na skutečnost, že policie nevyslýchala v přípravném řízení svědky ze společnosti Czech Petrol Distribution, která má klíčové postavení v síti podvodných obchodníků, odhalené k velkému potěšení ministra financí Andreje Babiše Finančně analytickým útvarem. Vyslovil pak několik podezření na nelegální postupy policie při vytěžování svědků. K opětovné přítomnosti bývalého policisty Františka Kutálka, nyní asistenta žalobce Aleše Sosíka, podotkl, že se možná zajímal o případnou výpověď svědka Marcela Juřici v obavách, že v ní zazní informace, které mu budou nepříjemné.

Předsedu senátu svým vystoupením nepotěšil. Upozornil ho, že mu napříště nebude trpět žádné urážky. Prostor k vyjádření k důkazům vždy dostane, ale v daném případě polemizoval s obžalobou, což může pouze v jiných souvislostech. Pohrozil mu do budoucna odebráním slova, pokud se nebude tímto poučením řídit. Tím skončila zajímavá část soudního dne.

Jako laik chápu pana obžalovaného, týraného od 2. prosince 2016 nesmyslnou vazbou bez ohledu na složenou kauci 150 milionů Kč, že využívá každou příležitost k vyvrácení obžaloby. Ostatně volba taktiky obhajoby je zákonným právem obžalovaného. Aleš Novotný mu vlastně řekl, že smí uvádět tvrzení na svou obhajobu jen někdy, když to on sám považuje za přípustné.

Následující den přivedla eskorta svědka Jiřího Dvouletého, kdysi obchodníka se surovým řepkovým olejem a společníka Marcela Juřici. Svou přítomností tak trochu překvapil předsedu senátu. Jeho obhájce se prý totiž snažil zabránit jeho předvedení před soud. Svědek o tom asi věděl, nicméně projevil ochotu vypovídat. Na otázku předsedy senátu odpověděl, že neví nic o trestné činnosti, z které žalobce viní obžalované v této kauze. SAZ zná jen jako možného investora, u něhož neúspěšně hledal finanční prostředky pro rozvoj své firmy. S obž. Danielem Rudzanem, Petrem Moštěkem a svědkem Petrem Pfeiferem vedl jednání o dodávkách surového řepkového oleje, která nakonec skončila bez výsledků. SAZ mu představil Petr Pfeifer. Jednání se SAZ probíhala odděleně od rozhovorů s představiteli Ecoll Investu.

Z ostatních obžalovaných se znal s Michalem Šimákem, kterého považuje za dobrého kamaráda. Věděl, že provozoval autodopravu, žil ve Zlíně ve standardních životních poměrech. Zná křestní jméno jeho přítelkyně. Okrajově zná také Romana Kroču. Nikdo z těch, ke kterým se ve výpovědi přihlásil, se ale nepodílel na jeho vlastní obchodní činnosti a opačně on sám se nepodílel na obchodech Ecoll Investu a nic o nich neví. Nezná vzájemné vztahy představitelů Ecoll Investu, o nichž hovořil, a nevidí do hlavy Marcelu Juřicovi. Z obžalovaných se po zatčení viděl pouze s Michalem Šimákem ve vazební věznici. Uvedl, že obchodoval s Czech Petrol Distribution.

Otázky Aleše Novotného v této části výslechu směřovaly hlavně k jeho obchodní činnosti. Když se soudce začal domáhat informací o jeho trestné činnosti, narazil na houževnatý odpor. Svědek udal pouze trestní kvalifikaci svého jednání a odkázal se na spis. Do podrobností se nepustil.

Zájem o možnost klást svědkovi otázky projevil pouze SAZ. Hned s první otázkou ale narazil u předsedy senátu, který ji považoval za návodnou a doporučil mu, aby se zeptal jinak. Jako nezúčastněný pozorovatel jsem tento vstup soudce do výslechu nevnímal jako nepřátelský. Ale SAZ to popudilo, namítal zásah do svých práv a Aleš Novotný mu hrozil odebráním slova a zastavením „divadla, které zde předvádí“. Po zbytečné přestřelce nakonec SAZ trochu upravil slovosled a otázka prošla. Svědek pak poskytl významné informace, jejichž význam přesahuje rámec zájmu pana obžalovaného. Potvrdil, že Petr Pfeifer měl vztah k Ecoll Investu a v tomto postavení s ním jednal o obchodování se surovým řepkovým olejem. SAZ mu Petr Pfeifer představil pouze jako možného investora. Vyjádřil se, že pan obžalovaný nerozuměl obchodování s pohonnými hmotami ani s řepkovým olejem a bez potřebných znalostí by jej nemohl řídit. O svědkův byznys se zajímal pouze z hlediska jeho financování.

Svědek neslyšel nikdy od Petra Pfeifera, že by měl SAZ v Ecoll Investu řídící postavení, či že by Pfeiferova rozhodnutí podléhala jeho schválení. Naopak vystupoval jako sebevědomý, nezávislý a úspěšný manažer. Zřejmě si stál dobře i finančně. Ani svědek Juřica mu nenaznačoval, že by se musel SAZ podřizovat. Podobně se svědkovi jevilo postavení obž. Daniela Rudzana a Petra Moštěka. Oba rozuměli svému oboru podnikání a nepodřizovali se nikomu dalšímu.

Se SAZ jednal výlučně o podpoře jeho obchodu se surovým řepkovým olejem, o žádných nezákonných obchodech, a jednání probíhalo podle bankovních zvyklostí. Od banky tehdy nemohl úvěr získat, proto se obrátil na SAZ.

Výslech svědka panem obžalovaným podnítil další zájem předsedy senátu, který jej znova zahrnul otázkami. V podstatě se znova dověděl totéž, co před ním SAZ.

O další otázky na svědka nebyl zájem z žádné strany. SAZ se pak k jeho výpovědi vyjádřil. V podstatě shrnul výše uvedené. Navíc dodal, že Petr Pfeifer od něj očekával provizi v případě uzavření dohody se svědkem. Díky tomuto výslechu se teprve dověděl, že Yashir Nadav a Petr Pfeifer jej klamali, když předstírali potřebu kapitálu na rozšíření podnikání o obchod se surovým řepkovým olejem, ačkoli žádný obchod neuskutečnili. Kritizoval skutečnost, že Petr Pfeifer slouží jako korunní svědek proti němu, ačkoli za svůj podíl na obchodování Ecoll Investu by zasluhoval trestní stíhání. Shrnul výpověď svědka jako podporující jeho postoj k obžalobě. Dodal, že při náhodném setkání na ulici by ani svědka ani Marcela Juřicu nepoznal.

Ve středu 10. dubna se měli před soud dostavit s napětím očekávání představitelé společnosti Czech Petrol Distribution Bohuš a Milan Nemové. Pozváním ale pohrdli a ani se neomluvili. Jejich výslech by byl jistě zajímavý, protože někteří z jejich spolupracovníků působili ke škodě SAZ a ve prospěch policie v dění, kterým se zabýval Městský soud v Brně ve vazební kauze proti SAZ & spol.

Vzhledem k absenci svědků SAZ projevil zájem o opuštění soudní síně, ale před odchodem požádal o slovo k vyřešení organizační otázky s tím, že nevznáší námitku. Dožadoval se pak upřesnění pravidel pro předkládání námitek. Vysvětlil to tak, že soudce požaduje, aby námitky podával pouze písemně, zatímco v usnesení Vrchního soudu v Olomouci se uvádí, že námitky má podávat během hlavního líčení. Chce vědět, jak si má efektivně počínat, protože připravuje další námitky. Soudce mu na to odpověděl, že napříště odmítá obsáhlé projevy, nevztahující se přímo k důkazům, a tyto námitky si přeje pouze v písemné podobě. SAZ jeho vyjádření pojal jako zásah do jeho práva na obhajobu a žádal o zaprotokolování svého stanoviska. Soudce se rozhněval, protože mu SAZ skočil do řeči, na SAZ se rozkřikl a ten rovněž zvýšil hlas. Pokud mě paměť neklame, jinak chladný Aleš Novotný se poprvé rozkřikl jako první. A nařídil desetiminutovou přestávku. SAZ mu ještě při odchodu stačil sdělit, že s ním nesmí jednat jako s bezdomovcem a připomněl mu, že všech šest trestních oznámení, která na něj soudce podal, policie odložila. A po přestávce již opět následovalo přehrávání odposlechů.