A tak si letos dovolím na téma změny času použít svůj loňský článek. Změna času je stále stejná, jen pár časových údajů se logicky po roce změnilo. Ale ostatní teze jsou letos možná ještě aktuálnější, než vloni.

Nakonec, posuďte sami (článek z roku 2023).

Je jen pár dní po březnovém novoluní a k dubnovému úplňku (6. dubna) tedy ještě docela daleko. Tmavá noc. Jako dělaná pro nějakou nekalou činnost. Neřku-li „lumpárnu“.

Je ale možné, že někteří lidé, kteří doslova řeší existenční problémy, způsobené zelenými blouznivci, nesnášenlivci, kariéristy, bojechtivými politika a vojáky, „vlezdovšehomožného“ a progresvisty všeho druhu, si možná ani pořádně nestačili uvědomit, že v noci ze soboty na neděli „přišli“ o hodinu spánku. Slovo „přišli“ je v uvozovkách správně, protože na podzim dostaneme tu hodinu milostivě zpátky. Zatím. Ale co je to platné, mnohým bude ta hodina ještě řadu dní, možná i týdnů a měsíců, zoufale chybět. Biorytmus se prostě jen tak oklamat nedá.

Mnozí nad tím možná dokonce mávnou rukou s tím, že se zas tak moc neděje a že jim vyhovuje, když mají „delší den“. Bláhovci! Dobře, možná je to ve srovnání s tím, co se děje na východ od nás opravdu prkotina. Ale nenechme se splést! Není dnes takových „prkotin“ už trochu moc? Že je to jen strašení? Stačí se jen trochu rozhlédnout kolem sebe, abychom zjistili, že ne.

Proto se mějme na pozoru a věnujme patřičnou pozornost i takovým zdánlivým „prkotinám“, jako je změna času. Mohli bychom se totiž jednou ráno probudit a zjistit, že to, že jsme přes noc přišli „jen“ o hodinu spánku, je opravdu jen prkotina.