Ne že by se v různých koutech světa neválčilo prakticky pořád, ale letos je to trochu jiné.  Svědčí o tom např. prohlášení předsedy vlády, že „jsme ve válce“. A i když toto konstatování je jednoznačně nepravdivé, v mnohých lidech mohlo vyvolat přinejmenším smíšené pocity. Jisté je, že se na Ukrajině bojuje a zbytečně umírají lidé. Jako v každé válce.

A tak jsem k letošním ústním, telefonickým i písemným přáním připojil slovo mír. Na tom přece není nic špatného. Nebo snad ano?

Potkal jsem na ulici známou a tak jsme se zastavili a vyměnili si obligátní formulace. A já připojil slovo mír. Hlavně to zdraví, odpověděla mi známá. Pochopitelně, kdo by někomu známému, nebo blízkému člověku nepřál hodně zdraví. Ale. Život je konečný a tak i kdybychom se „upřáli“, každý člověk nakonec jednou zemře. S mírem je to ale jinak. Ten ovlivnit můžeme. Válka nebo mír. Je to čistě na našem rozhodnutí. Respektive na rozhodnutí těch, co nám vládnou.

Volal mi známý a také jsme si přáli. Opět jsem na závěr použil slovo mír. „To můžeš říkat jen mezi námi, jinak by Tě mohli zavřít“, zněla jeho odpověď. Zarazil jsem se. Že by našim mocným mohlo vadit už i slovo mír?  Přemýšlím o tom. Stalo se slovo mír v kontextu současného konfliktu slovem nežádoucím? Je mír antisystémové slovo?

Mír může být dosažen buď totální porážkou a kapitulací jedné znepřátelené strany, nebo výsledkem jednání s řadou kompromisů. V současném geopolitickém uspořádání a vojenskostrategických možnostech jednotlivých stran konfliktu to vidím na tu druhou variantu. Tedy na mír s kompromisy. Pokud se tedy někdo nechce proválčit až ke konečné termonukleární apokalypse.

Vše nejlepší, hodně zdraví, spokojenosti a klid a mír v novém roce 2023.

Zdeněk Lanz