Na tom všem by pořád nebylo nic divného, kdyby ovšem …

„Stydím se, stydím se, stydím se. Je mi smutno, chce se mi brečet, je mi zle, chce se mi zvracet a mám vztek. Taková nuznost, ubohost, nízkost... To se nedá rozdýchat. Uráží mě to jako vojáka a uráží mě to jako občana ČR.“

„Začít vykřikovat o stahování, chybách, okupaci a špatné strategii v době, kdy utržíme ztráty na bojišti, není jen plivnutí do tváře vojáků, které jsme tam poslali. To je podkopávání naší obranyschopnosti a bezpečnosti! Tálibánu říkáme, že je třeba ještě chvíli vydržet a útočit dále a že Češi jsou to správné slabé místo.“ (Zdroj: lidovky.cz).

Tak reagoval v říjnu 2018 brigádní generál Řehka na kritické vyjádření tehdejšího předsedy sněmovního zahraničního výboru Lubomíra Zaorálka ohledně působení našich vojáků spolu s NATO v Afghánistánu (viz video DVTV).

V listopadu 2019 uvedlo tiskové oddělení ministerstva obrany, že náčelník generálního štábu Aleš Opata záležitost osobně s Řehkou projednal. „Kázeňské řízení je tímto uzavřeno. Vzhledem k tomu, že je správní řízení neveřejné, včetně výsledků řízení, nebudeme sdělovat další podrobnosti.“ (Zdroj: týden.cz).

V zákoně č. 219/1999 Sb. Zákon o ozbrojených silách České republiky se mj. dočteme, že Generální štáb Armády České republiky zabezpečuje velení armádě a že v jeho čele je náčelník Generálního štábu. A ten je podřízen ministrovi.

Karel Řehka je tedy v současné době funkčně nejvyšší voják Armády České republiky. A logicky se nabízí otázka, zda by v této nejvyšší vojenské funkci měl být člověk, který není schopen ovládat své emoce, který reaguje hystericky, kterému se z názoru politika na působení našich vojáků v zahraničí chce brečet a zvracet.