Ani ne osmačtyřicetiprocentní účast u voleb do obecních zastupitelstev však o velkém zájmu občanů o věci veřejné nesvědčí. Nebo jinak, svědčí o nezájmu nadpoloviční většiny občanů – nevoličů o věci veřejné, tedy o ty, které se i jich bezprostředně dotýkají. Ale to jim v budoucnosti jistě nezabrání, aby nově se ustavivší „radnice“ kritizovali, spílali jim do blbců, debilů, idiotů a zlodějů a nevyhrožovali jim orgány činnými v trestním řízení.

Informaci o sympatiích potenciálních voličů přinesly již výsledky Studentských voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v září 2018 za účasti žáků gymnázií, středních odborných škol a učilišť. V nich s přehledem zvítězila Česká pirátská strana s více jak šestadvaceti procenty, na druhém místě skončila TOP 09 a Starostové s necelými dvaceti procenty, třetí ODS s necelými jedenácti procenty.

A když se podíváme na výsledky z „ostrých“ pražských podzimních voleb, zjistíme, že sice vyhrála ODS (17, 87 %), druzí byli Nezávislí kandidáti (17,67 %) ale hned na třetím místě velice těsně Česká pirátská strana (17,07 %). To svědčí o tom, že mladí mají k této straně ještě blíž, než průměrný volič. Čím to je?
Nemusíme hledat program této strany, ani vyjádření jejích protagonistů při různých debatách a diskusích. Stačí se podívat na několik fotografií, kde je zachycen současný předseda strany Ivan Bartoš a hned zjistíme, kolik uhodilo. Např. zde Bartoš v říjnu 2017 na demonstraci na Hradčanském náměstí hned vedle transparentu „UPRCHLÍCI VÍTEJTE! NACIONALISTI TÁHNĚTE!, Bartoš držící vlajku s logem Antify. Zde Bartoš na videozáznamu z pochodu krajní levice. A tato strana si dělá ambice na post pražského primátora!

Ano, mladí voliči, ale nejen ti, se radikalizují. V tomto směru jsme za událostmi v Západní Evropě posunutí o padesát let. Rozvrat systému, anarchie, násilí, … Strach domyslet.

Ale abychom neopomněli připomenout i některé výsledky prvního kola voleb senátních. Tak např. na Praze 4 s přehledem zvítězil a hned v prvním kole se stal senátorem Jiří Drahoš. Neúspěšný kandidát na úřad prezidenta republiky známý tím, že se ve druhém kole prezidentské volby, pod heslem „Všichni na jednoho“, spojil s dalšími nepostoupivšími kandidáty proti prezidentu Zemanovi. Kandidát, který již v „prezidentských“ předvolebních debatách prokázal neschopnost racionální argumentace a často se uchyloval k osobním výpadů. Pražští voliči mu pofoukali bolístku z lednové neúspěšné prezidentské volby.

A i když se o tom, že by se Drahoš mohl dokonce stát předsedou Senátu, zatím jenom spekuluje, představa, že by v této funkci mohl zastupovat prezidenta republiky při jeho případné indispozici, není právě příliš optimistická.

Bolístku na duši z prezidentské volby pofoukali a dveře do Senátu pootevřeli voliči i Marku Hilšerovi na Praze 2. Druhý postoupivší, whistleblower Libor Michálek, zase přesvědčil své voliče o tom, že korupce je všudypřítomná jako vzduch na Zemi a on že je v boji proti ní jedním z vyvolených. Michálkovu výzvu k odstoupení z druhého kola za to, že ho podporoval v prezidentské volbě, Hilšer nevyslyšel, svou šanci již nepustil a nechal se přesvědčivě zvolit.

A tak před branami Senátu zatím zůstal nadějný politik s jasnými a racionálními názory, Ladislav Jakl. Ale jeho chvíle ještě přijde. Až voliči pochopí, že jím srozumitelně pojmenovaná dvě největší nebezpečí, která v současné době Evropě hrozí - řízená masová migrace a přechod Evropské unie k totalitnímu direktivismu – jsou reálná.

Cesta na Hrad je pro něj stále otevřená.

Pokud by ale současný „pražský volební trend“ pokračoval i nadále, mohla by se Praha brzy stát pro zbytek republiky nepřátelským územím.

Ale snad k tomu nedojde.

Třeba zdravý rozum a předvídavost nakonec zvítězí nad hloupostí a naivitou!