O táboře v Letech u Písku se mluví už mnoho let. Pro čtenáře, kteří přesně neví o co jde, bude asi nejlepší, když se podívají např. na oficiální stránky kulturní památky Pietní místo Lety. Tam se v úvodu historického přehledu dozvědí, že tábor stál dva kilometry východně od obce Lety, že od 8. 8. 1940 sloužil jako pracovní tábor, od 1. 1. 1942 byl sběrným táborem a od 2. 8. 1942 se stal cikánským táborem. V dalším textu je popsán průběh „života“ v táboře včetně nelidských podmínek, a to až do března 1943, kdy byli první letští vězni zařazeni do osvětimského transportu. Dne 4. 5. 1943 bylo největším transportem do vyhlazovacího tábora transportováno 370 osob. Celkem jich bylo 420.

Velmi smutná historie nesmírných útrap lidských bytostí, které jim způsobily zase lidské bytosti a zvrhlá ideologie.

Není sporu o tom, že je nutné si tyto události neustále připomínat. Není sporu ani o tom, že by se to připomínání mělo odehrávat u památníku v místě prožitého utrpení těchto lidí.

Problém je jinde

Za socialismu se na tábor jaksi „trochu“ pozapomnělo a v 70. letech 20. století byl v blízkosti a na části bývalého tábora postaven vepřín. Historii tábora náhodně objevil v roce 1992 Američan Paul Polansky, v roce 1995 byl v Letech odhalen památník. V polovině 90. let 20. století slíbila vláda odkup a zbourání vepřína, ale dosud se tak nestalo. V roce 1998 byl památník prohlášen kulturní památkou a od roku 2009 „spadá“ jeho správa pod Památník Lidice. V červenci 2013 vyzval Výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby vepřín uzavřela . Tolik velmi stručně fakta o poválečném osudu tábora.

Až loni na podzim vláda schválila odkup vepřína a rozhodla o tom, aby byl vypracován znalecký posudek k určení ceny. Podle ministra zemědělství prý poté vláda vepřín odkoupí. Podle ministra kultury Hermana „nějaká čísla existují, ale já bych asi mařil ty záměry, kdybych s nimi šel na veřejnost. Uvidíme, co přinese odborný posudek“.

Podle některých neoficiálních odhadů může jít o stovky milionů, podle jiných může cena dosáhnout až k miliardě. Tak jako tak to v žádném případě nebude levná záležitost. A přitom jen několik set metrů od bývalého tábora stojí památník, do jehož úprav stát investoval v roce 2010 téměř deset milionů korun.

I kdyby nakrásně celou „transakci“ financoval Výbor OSN pro lidská práva, což zřejmě nehrozí, bylo by to podle mě stejně „vyhazování“ peněz.

Což nemá vláda jiné priority?

Památník – důstojné pietní místo stojí, „vůlí dějin“, prakticky v bezprostřední blízkosti proběhlé tragédie a kdokoliv chce, může se zde památce trpících a zavražděných poklonit. Nevidím žádný důvod, proč toto měnit! Nechme to tak, jak to je, a pietní místo udržujme s maximální pečlivostí.

O svěřený majetek, tedy i o peníze daňových poplatníků, by měla zodpovědná osoba, v tomto případě vláda České republiky, zacházet s péčí řádného hospodáře.

Minimálně s takovou, jako ve vlastní firmě!

Samozřejmě, ministr financí a místopředseda vlády není celá vláda.

Ale i tak vnímám z pohledu výše uvedených skutečností heslo lídra hnutí ANO jen jako prázdné předvolební proklamace.

Letos v květnu jsem se zajel podívat přímo na místo. Velmi slušná příjezdová cesta, upravené parkoviště, repliky dřevěných táborových „baráků“ – v jednom expozice, ve druhém integrované WC s tekoucí vodou. Malý přírodní amfiteátr s možností sezení a s výhledem na vlastní pietní místo, které je vytvořeno z kamenů umístěných v mírném svahu. Spousta květin a věnců. Všechny atributy odpovídající významu tohoto místa jak se sluší a patří.

V současné době probíhá na místě původního tábora archeologický výzkum. Bylo by rozumné zvážit, zda by nebylo možné např. část odkrytých základů zakonzervovat a vhodným způsobem alespoň „vizuálně zpřístupnit“.

Tímto směrem by mohl napnout své úsilí ministr kultury Daniel Herman.

V případě, že se mu podaří ve vládě prosadit odkup vepřína za státní peníze, bude to jen další „nešťastný“ krok v jeho již tak dost problematickém působení ve funkci ministra kultury.